KOMENTÁŘ

Pozdní zelené probuzení prezidenta republiky

KOMENTÁŘ
Pozdní zelené probuzení prezidenta republiky

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Prezident Miloš Zeman ve svém svátečním poselství z Lán navrhl mimo jiné vyvázání se z evropského Green Dealu. Jeho předchůdce na Hradě Václav Klaus by to měl glosovat slovy, že je to naprosto falešné a prázdné gesto. Naprosto falešné a prázdné je proto, že přichází víc než dva roky po sezoně. Po sezoně, kdy skutečně bylo možné evropský Zelený úděl vetovat. Měli jsme to právo. Tím vetem nebo minimálně jeho hrozbou šlo vyjednat mnohem lepší podmínky. Úlevy, výjimky, výhody, kompenzace. Přesně to, na čem je evropská politika postavená.

Nevyjednali jsme nic. Opravdu vůbec nic. Na rozdíl od sousedních Poláků, kteří v rozhodující chvíli odmítli pro Zelený úděl zvednout ruku.

Při poslechu prezidentových slov je třeba se ptát, kde byl Miloš Zeman v letech 2015 a 2016, kdy se tichosti v bruselských útrobách začal Zelený úděl připravovat. O zelených financích, které jsou jakýmsi kádrováním nejen energetiky, ale všech branží byznysu na čisté a špinavé, tady z tehdejší vládnoucí garnitury, v níž byl Andrej Babiš ministrem financí, nemluvil vůbec nikdo. Fakticky jediný, kdo fakta o tom, co se v Zeleném údělu skutečně chystá, servíroval do veřejného prostoru, tehdy byla Česká národní banka, která byla z Bruselu dobře informovaná. Tehdejší viceguvernér Mojmír Hampl byl téměř jediným hlasem, který v domácím veřejném prostoru varoval. Stačí si projet archivy z té doby.

Nenajdete v nich jediný výrok Miloše Zemana varující před Zeleným údělem. Pan prezident se zabýval jinými hrátkami. Nenajdete tam ani jediný varovný výrok tehdejšího ministra financí Andreje Babiše. Nenajdete tam ale ani varování žádného z lídrů současné vládní koalice. S čestnou výjimkou Alexandra Vondry, který jako jeden z prvních správně riziko evropské zelené revoluce zavětřil, přestože ještě dávno neseděl v Evropském parlamentu (kam byl zvolen až v roce 2019), a nebyl tedy přímo u zdroje informací.

Pak je třeba se ptát, kde byl Miloš Zeman 16. prosince 2019. To byl ten den, kdy měl Andrej Babiš na summitu v Bruselu právo veta proti Zelenému údělu použít. Seděl, mlčel, neudělal to. Nikdy nevysvětlil proč. To vysvětlení je zřejmé. Nechtěl si jako jeden z největších příjemců evropských dotací v Unii dělat problémy. Své osobní zájmy nadřadil nad zájmy České republiky. Ve veřejných zdrojích se nenajde jediný výrok Miloše Zemana, který by Babišův zelený debakl komentoval. Je fér říct, že kritikou opět nepřekypovali ani členové současné vládní koalice.

Pak přichází 21. červenec 2020. Další možnost ještě Zelený úděl vetovat. Tehdy se rozhodovalo o obřích částkách, které půjdou do zelené transformace. Plynule se to propojilo s postcovidovou obnovou Evropy. Andrej Babiš opět vůbec nic nevyjednal. Na tomto summitu se navíc poprvé schválily společné evropské dluhy. Záznamy z té doby ukazují, jak byl Andrej Babiš úplně pasivní. Miloš Zeman mlčel. Po žádném vetu nevolal.

Andrej Babiš má pravdu, když Zemanovi oponuje, že ze Zeleného údělu se už dnes fakticky vyvázat nelze. Nejde to, protože právě on tu šanci totálně zahodil.

Na to je třeba si vzpomenout, až přijdou vyšší účty za elektřinu a plyn.

Nové vládě Petra Fialy teď zbývá pokusit se zachránit, co se dá. Intenzivně pracovat ve francouzské koalici, která se snaží dostat jadernou energii mezi trvalé zelené zdroje. Vetovat energetické daně, které co nejdříve přijdou na stůl. A pokusit se obrušovat další detaily toho, co Andrej Babiš promarnil.

Obecné volání po vyvázání se ze Zeleného údělu je na úrovni bezmocných výkřiků: Zastavte svět, chci vystoupit. Pokud nechceme odejít z Evropské unie, Zelený úděl je realita, kterou jen při každé příležitosti musíme upravovat ve svůj prospěch. Šance na vyvázání se už jsme zahodili. Připomíná to, jak důležité je být v evropské politice včas ve střehu a používat veta, když mají ještě nějakou cenu.