Proč je dobré mít Společnost bratří Čapků

Pětasedmdesát let ve službě

Proč je dobré mít Společnost bratří Čapků
Pětasedmdesát let ve službě

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Toto není recenze neprodejného tisku o čtyřech stranách se čtyřmi glosami a třemi obrázky, ač by asi mohla být, kdyby na to přišlo. Recenzent by musel nejen vyjmenovat, ale i představit autory drobných příspěvků, pár slov z nich citovat, myšlenky pisatelů rozvinout myšlenkami svými (pokud by nějaké měl), mohl by se pozastavit nad verši Františka Novotného, v nichž se sděluje mimo jiné pomocí rýmů vrátky / do zahrádky, voní / o ní, plaše / naše a hostí /společnosti, že návštěva zahrady u pražské dvojvily bratří Čapků, „kde kvetou růže pravdy“, je nevšední zážitek. Ale ne, není a nebude to recenze, spíš záminka ke gratulaci.

Onen dvojlist vydala Společnost bratří Čapků k 75. výročí svého založení. Stihlo se to tenkrát v roce 1947 jen tak tak, o rok později už by to asi nebylo možné. Je vlastně ku podivu, že ten „fanklub“ slavné bratrské dvojice (řečeno s čapkovským badatelem Jiřím Opelíkem) přežil „diktaturu proletariátu“, jak komunističtí mudrcové pojmenovali léta teroru, kdy takováto podezřelá sdružení byla úředně zakazována (například Společnost F. X. Šaldy, obnovená až po roce 1989). V letech 1949–1952 se československá nakladatelství tvářila, že žádný Karel Čapek nikdy neexistoval (na knihkupecké pulty se vrátil v roce 1953 „neškodnými“ Obrázky z domova), Společnost bratří Čapků však zachovávala kontinuitu. Obezřetně pokračovala ve své činnosti (oč přesně šlo, připomněl jí ve svém dopise z 6. března 1947 prezident Edvard Beneš: „sdružovat přátele tvorby Karla a Josefa Čapka, šířit jejich umělecký odkaz a udržovat v národě jejich duchovní vliv“), pořádala přednášky a literární pořady, často takticky na nenápadných adresách (Lékařský dům, sál Přítomnost na Žižkově), třeba v roce 1950 se konal slavnostní večer k 60. výročí narození Karla Čapka či vzpomínkový večer věnovaný Josefu Čapkovi, na němž vystoupil mimo jiné Jan Patočka, jenž byl toho roku donucen odejít z Filozofické fakulty UK, kde ostatně už od března 1948 nesměl vyučovat. V roce 1951 se konalo pět akcí, jednou z nich byla přednáška Pavla Eisnera Orbis pictus Karla Čapka, v roce 1952 o Karlu Čapkovi hovořil literární historik Oldřich Králík, v pořadu Večer Karla Čapka účinkovali herci Národního divadla Jan Pivec, Olga Scheinpflugová, Jiřina Šejbalová. Atd.

V letech 1958–1972 však nastala přednášková pauza, Společnost bratří Čapků se učinila pro veřejnost neviditelnou, snad z obavy před nebezpečím přiřazení k nějaké státní instituci, ne-li ze strachu před likvidací. Prohlásila se badatelským kabinetem a ze stínu vystupovala jen příležitostně, mj. roku 1965 v Mariánských Lázních na mezinárodním čapkovském sympoziu Člověk proti zkáze, kde za SBČ promluvila Olga Scheinpflugová a také František Krčma (předseda v letech 1975–1987).

Husákovská „normalizace“ nechala čapkofily na pokoji, přednášek bylo tolik, že ani mladý zájemce o ně nestačil všechny navštívit, zato si dodnes pamatuje Archetypy v díle Karla Čapka (Tomáš Halík 17. března 1986). Osm měsíců před 17. listopadem 1989 uvedla SBČ v Městské knihovně v Praze pořad Hovory s T. G. Masarykem (7. března, tedy ve výroční den narození TGM, potom ještě 16. května a 10. října, naposled 28. listopadu, to už jako akt solidarity se studentskou stávkou).

I v tomto století je SBČ aktivní a inspirativní, pořádá literárně-dramatické pořady s čapkovskou tematikou, organizuje pro své členy výlety, pravidelnými se stala pietní setkání u hrobu Karla Čapka a symbolického hrobu Josefa Čapka na Vyšehradě. Spolek s mimopražskými pobočkami vydává dvě tištěná periodika, čtyřikrát ročně Zprávy SBČ a jednou ročně Zpravodaj SBČ, přinášející studie našich i zahraničních čapkologů. Má i své webové stránky, jak by ne.

Co popřát k jubileu? Pamětní list tiskne slova předsedy Pavla Vespalce (kruh se uzavřel, jsme zpátky u „recenzovaného“ tisku), v nich to je: „... úspěšné trvání a prosazování díla a myšlenek humanismu bratří Čapků tak dlouho, dokud na této planetě bude žít člověk.“

Pamětní list k 75. výročí Společnosti bratří Čapků, příloha 146. čísla Zpráv SBČ.

30. září 2022