Salon Týdeníku Echo

Měkká indoktrinace na českých školách – je, není?

Salon Týdeníku Echo
Měkká indoktrinace na českých školách – je, není?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Tzv. genderový happening na gymnáziu v Blansku, na který upozornil poslanec SPD Radim Fiala, nastoluje obecnější otázku, zda jsou žáci na českých školách vystaveni politické indoktrinaci. V Salonu Týdeníku Echo hledají odpověď ředitel Centra občanského vzdělávání na Fakultě humanitních studií UK Ondřej Horák, středoškolský učitel, autor učebnic dějepisu a mediální výchovy Michal Kaderka, dlouholetý ředitel PORG v Praze, dnes předseda školského výboru Poslanecké sněmovny Václav Klaus ml. (ODS) a ředitel ZŠ Vojanova v Děčíně Karel Rajchl.

Byl ten genderový happening v Blansku jednorázová akce, nebo přece jen má nějakou vypovídací hodnotu o českém školství? Čili: zanášejí se hlavy studentů a žáků progresivistickou ideologií?

Horák: Za naše Centrum rozhodně můžu říct, že indoktrinace je špatná a do vzdělání nepatří. Jestli probíhá, nebo ne, k tomu přímo nemáme žádná data. Ale data OECD z roku 2016 nám říkají, že o politiku se vůbec nezajímá 57 procent mladých Čechů, což je druhý nejhorší výsledek v rámci OECD. A z šetření Člověka v tísni o rok později vyplývá, že důvod malého zájmu středoškoláků o politiku oni sami vidí především v malé informovanosti. Z toho si dovozuji, že v rámci vzdělávání je potřeba vybavovat děti kompetencemi, aby se mohly úspěšně zapojit do demokratické společnosti. Ale to nemá s indoktrinací nic společného. Naopak – občanské vzdělání stojí na třech pilířích: zákaz indoktrinace, vyváženost, důraz na kritické myšlení.

Rajchl: Žádný přímý nátlak, že by za vámi jako za ředitelem někdo přišel a řekl, tak teď budete dělat přesně tohle a tohle, necítím. Ale nepřímý nátlak v tom, jak je školství nastaveno, samozřejmě je. Jak jsou koncipované učebnice nebo jak jsou definovány RVP (rámcové vzdělávací programy – pozn. red.), jak fungují kontrolní orgány, školská byrokracie, která je dnes na základních i středních školách naprosto neuvěřitelná. Já v dnešním vzdělávacím systému cítím, jak jsme polehoučku štelováni kamsi.

Můžete dát konkrétní příklad?

Rajchl: Sám jsem matikář, což je vědecký obor, kde se naštěstí skoro nic nemění. Ale znám od svých kolegů, občankářky nebo jazykářů, případy z jejich oborů. Učebnice angličtiny jsou tradičně postavené tak, že žáci od první lekce až po poslední sledují jednu rodinu. Dřív se Tommy seznámil s Jane, měli rodinu a tak podobně. Teď najednou si Jane bere Mohameda. Celkově se našim dětem tlačí do hlavy: Vy jako většina budete ti vstřícní, vy musíte absorbovat požadavky, které nastolí menšina.

Pane Kaderko, vy jste přímo občankář.

Kaderka: A jako občankář necítím vůbec žádný tlak. Co se týká třeba vnímání menšin, tak na naší škole v Praze máme, což je v Děčíně nepochybně taky, spoustu dětí z východní Evropy, z Ruska, Ukrajiny, z Moldávie. Takže my téma menšin otevírat stejně musíme. Teď jsme měli Vánoce, a děti samy přijdou s tím, aby jim spolužáci z pravoslavných zemí vyprávěli, jak se slaví Vánoce u nich. Prostě ty věci se dějí přirozeně. Ale že by mě někdo nějak určitě nutil mluvit o genderu nebo o EU, to ne.

Učebnice angličtiny jsou tradičně postavené tak, že žáci od první lekce až po poslední sledují jednu rodinu. Dřív se Tommy seznámil s Jane, měli rodinu a tak podobně. Teď najednou si Jane bere Mohameda. - Foto: Jan Zatorsky

Pan Rajchl říká, že nátlak je měkký.

Kaderka: Ani si neumím představit, jak by vypadal ten měkký. Možná mi něco uniká tím, že nepoužívám učebnice. U matematiky nebo jazyků to možná neplatí, ale obecně se říká, že podle učebnice učí jen učitel, který si není jistý ve svém oboru. Sám necítím tlak ani měkký, ani tvrdý.

Rajchl: Souhlasím s vámi potud, že všechno stojí a padá s kantorem. Pokud je kantor soudný a v souladu s ředitelem, tak tu indoktrinaci mohou úplně odstínit. Ale některá průřezová témata prostě jsou zakotvená v RVP – multikulturní výchova, lidské vztahy, etnický původ, princip sociálního smíru a solidarity – a všechna průřezová témata musí splnit každý žák, jednou na prvním a jednou na druhém stupni. Zaměřuje se na to Česká školní inspekce.

Klaus: Samozřejmě že ve školách probíhá čím dál větší indoktrinace. Dílem je to přímo ze zákona. Školský zákon už v preambuli mezi hlavními cíli vzdělání například uvádí, že evropská integrace je vzorem pro národní a nadnárodní integraci.

Kaderka: Já učím evropskou integraci, její dějiny, ale nezajímá mě školský zákon. Pro mě jsou směrodatné RVP. Nemluvím o evropské integraci jako o dobru, protože vím, že ne všichni s tím souhlasí, místo toho podporuji diskuse, jestli má členství v EU pro nás přínos, nebo ne.

Klaus: A vidíte – já jsem přesto chtěl příslušnou větu ze školského zákona zrušit, a nevyšlo to. Přímo v zákoně jsou ještě další ekologické a jiné šílenosti. Pak je najdeme i ve spoustě podzákonných norem, jaké jsou právě ta průřezová témata RVP. A zatřetí jsou tu organizace, které žijí z toho, jak propagandu perou do škol, viz tady pan Horák. Je snaha nahradit klasickou občanku jakousi Koncepcí občanského vzdělávání, snažili se kvůli tomu založit Dům demokracie s velkým rozpočtem a pravomocemi nad občanským vzděláváním.

Ten Dům ale už padl, ne?

Klaus: Doufejme, nicméně je to jejich dlouhý pochod institucemi. Lidé, kteří takové myšlenky nesli, Dienstbier, Sobotka a podobně, jsou zpravidla občany drtivě odmítnuti ve volbách, ale pokračuje to pod pokličkou dál a dál. Celá tahle enkláva má dnes hlavní sídlo na Fakultě humanitních studií UK (myšleno Centrum občanského vzdělávání na FSH UK – pozn. red.), je to tedy zastřešeno vysokou školou. Vaše Centrum provozuje portál Výchovou k občanství, odkud vesele hustí do škol svou propagandu, například lekce: Soužití s uprchlíky – pilujeme argumenty. Celé školské prostředí dnes vede k tomu, aby učitelé byli aktivističtější. Situace mi v něčem připomíná 80. léta. Coby učitel můžete některé věci říkat hodně vyhroceně, ale jen na jednu stranu. Občankář například může výrazně adorovat homosexuální vztahy, jako že jsou něco pomalu výrazně lepšího než heterosexuální zbytek, a celkem v pohodě s tím může učit. Ale kdybyste to jako učitel hrotil na druhou stranu a říkal, že homosexualita je jako cukrovka, že je vrozená, a tak jako jsou samozřejmě hodní a zlí diabetici, jsou i hodní a zlí homosexuálové, tak byste se ocital pod profesním tlakem a z typického gymnázia v Praze už vás dnes za to asi vyhodí. Podobně si musíte dávat pozor, co říkáte o EU, o ekologických věcech. Atmosféra se výrazně zhoršuje.

Odkdy?

Klaus: Na ministerstvu školství enkláva zelených aktivistů přežívá ještě od Lišky (Ondřej Liška, ministr školství v letech 2007–2009 – pozn. red.). Další jsou v médiích, na vysokých školách a v neziskovkách, které si řada škol najímá. Dva konkrétní případy výplachu mozku, který tím vzniká: Na gymnáziu v Praze 10 dětem pustili film o chlapci, který odchází bojovat za Islámský stát. A jak kdysi žil ve Vídni a trpěl sociálním vyloučením, takže odešel do Sýrie. Načež po filmu přišel pán z pořádající agentury a vykládal, že kultury jsou různé a jak je vlastně ta islámská v něčem snad i lepší. Jeden student začal polemizovat, proč škole nenabídnou třeba i křesťanský pohled, učitelé ho okřikovali a celé to skončilo dvojkou z chování za drzost při školní akci. Druhý příklad se týká mého syna, který je mezitím na vysoké škole, tak už snad o tom smím mluvit. Synova třída na gymnáziu někdy před šesti lety povinně šla na festival Jeden svět. A tam si před ně stoupne europoslanec Štětina a káže dětem, kdo je hodný a kdo je zlý, jak to bude v prezidentské volbě. Některým dětem se to líbí, některým je to jedno, některé to ovlivňuje, některé ne. Ptám se syna, jak reagoval. Nijak, radši jsem mlčel. Já jsem za komunistů na občance taky pořád neprotestoval a radši jsem mlčel. Takové akce vznikají proto, že školy musejí v RVP splnit ona průřezová témata, a pokud to samy dělat nechtějí, tak si na to rády někoho najmou. Když jste ředitel, chodí vám tuny nabídek: Přijeďte, uděláme vám kurz zadarmo. Říďové jako já to hodí do koše, ale spoustě jiných to přijde vhod.

Slyšeli jsme příběhy z Prahy. Jak to vypadá v Děčíně?

Rajchl: Podobně, a přistupují k tomu ještě krajové zvláštnosti. Uvedu to oklikou, příkladem ze Švédska. Tam se zavedlo, že žactvo škol se musí chodit koukat do mešit, jak se modlí muslimové. Recipročně to neplatí. Děti z muslimské menšiny na návštěvu do luteránských kostelů chodit nemusí, to ať nikoho ani nenapadne. Vztáhnu to na romskou menšinu u nás. U mě ve škole je dnes z 330 žáků stovka sociálně vyloučených a z nich je 80 Romů. Já se samozřejmě snažím školu vést tak, že umíme pracovat s každým dítětem, ale teď mi do toho vláda zavádí obědy zdarma. Naprostá zhůvěřilost daná tím, že menšina natáhla ruku, a tak se jí vyšlo vstříc. My jsme u nás ve škole měli pro sociálně slabé děti obědy zadarmo díky jedné nadaci, ale obědy jsem podmínil a utáhl šrouby takovým způsobem, že jejich rodiče vyrovnali dluhy za chození do kin, do divadel, za pracovní sešity. Snížila se absence. Rodiny vědí, že když nebudou dodržovat pravidla, tak obědy nebudou. Teď až budou obědy zadarmo uzákoněny, tak proč by se takové rodiny měly snažit?

Kaderka: Co znám různé ředitele, proti obědům zadarmo jsou všude.

Horák: Musím nesouhlasit, pokud někdo z vás tvrdí, že naše lekce nutí žáky, co si mají myslet. Vytiskl jsem si lekci o soužití s uprchlíky, kterou zmiňoval pan Klaus. Přečetl bych tu jen abstrakt: Žáci se zamýšlí nad výhodami a nevýhodami, které plynou z otevření zařízení pro uprchlíky v jejich okolí, a nad tím, jak se názory na uprchlickou problematiku tvoří. Pracují s novinovými články na toto téma, vyhledávají argumenty, snaží se rozpoznat argumentační fauly, pilovat tvrzení. Nám jde opravdu jen o podporu kritického myšlení.

Klaus: Moje teze je, že česká škola má úplně jiné problémy, než že by žáci a studenti byli málo uvědomělí a málo se zapojovali.

Co jsou podle vás skutečné problémy českých škol?

Klaus: Že student nic neumí z matiky nebo z češtiny, že máme v devítce obrovské rozdíly mezi nejlepší a nejhorší čtvrtinou našich žáků. Nebo že do školství sypeme o 40 procent víc peněz než před dvěma lety, aniž by kantorům vzrostly mzdy aspoň o 40 procent, nemluvě o tom, že by se snad o 40 procent zlepšily vzdělávací výsledky. Nicméně zpátky k tématu. Vy, pane Horáku, se tu zapřísaháte, že neříkáte nikomu, co si myslet. Ale ve skutečnosti kolíkujete hřiště. Obrat kritické myšlení je prasečina. To je stejné jako lidová demokracie. Myšlení je z povahy věci kritické, nepotřebuje žádné adjektivum. Vy tím naznačujete, že někdo jiný myslí hloupě. To je svět, kde já žít nechci. Lidi mají právo říkat chytré i hloupé názory, provokace, názory povrchní i fundované. Tím se vytváří svobodný prostor.

Horák: Podle mě je klíčové vytvořit prostor, v němž se lidé učí si svůj názor vytvářet.

Kaderka: O. K., nemusíme tomu říkat kritické myšlení. Můžeme tomu říkat schopnost najít si informace, zhodnotit je a nějak si je ověřit. V praxi cítím, že tohle se děti potřebují učit. Učím na Karlínské obchodní akademii a na Gymnáziu na Zatlance. Mezi dětmi na obou školách je ve schopnosti vyhledávat si informace propastný rozdíl. Schopnost pracovat s informacemi je mnohem důležitější, než aby se student naučil nějaké pojmy.

Klaus: Ale strašně důležité jsou aspoň základní znalosti. Bez nich je diskuse se svobodně nabytými informacemi jalová.

Pane Horáku, vaše Centrum občanského vzdělávání mluví nebo mluvilo do přípravy Koncepce občanského vzdělávání. Neujíždějí i dnes platné české RVP někdy tak, že už jsou politicky cinknuté?

Horák: Vždycky když se bavíme s didaktiky, s učiteli, žáky nebo politiky o smyslu občanského vzdělávání, říkáme, že hodnotovým rámcem je česká ústava. A všechno, co není přímo v ústavě, je kontroverzní téma, předmět pro diskusi. Česká ústava možná není dokonalá, ale spoustu hodnot obsahuje – a my se k nim hlásíme. Například článek 6 stanoví, že rozhodování většiny dbá ochrany menšin. To je ústavní princip, byť to neznamená, že většina se má podřizovat menšině. Homosexualita, migranti, islám už jsou kontroverzní témata.

Platné rámcové vzdělávací programy pro česká gymnázia mají pro občanské vzdělávání kapitoly o multikulturalitě nebo o environmentalismu. Tam se skoro na začátku píše o problémech, které planetě z větší části způsobil člověk, a mezi nimi se jmenuje změna klimatu. Proč takové sporné tvrzení RVP vydávají za fakt? Je dobře, aby byl politický názor zataven do směrnic, jak učit?

Horák: Jak říkám, rámec by měl být daný ústavou. Co jste citoval, je z mého pohledu už spíš předmětem diskuse coby kontroverzní téma, a kdybych tu debatu designoval já, postavil bych tohle jako téma k diskusi, nikoli jako dogma. Ale proč se to tam takto ocitlo, se musíte ptát v Národním ústavu pro vzdělávání. Já žiji v právním státě, v právním státě respektujeme zákony a právní předpisy.

Vaše Centrum občanského vzdělávání se mělo podílet na vzniku nové Koncepce občanského vzdělávání, kritici se obávají, že s koncepcí by indoktrinace dál zesílila. V jakém stadiu je dnes příprava koncepce?

Horák: V žádném. Loni sice na Úřadu vlády vznikl základní dokument, který rámuje proces přípravy oné koncepce, ale proces neběží. Vláda nakonec základní dokument ani nevzala na vědomí, natož aby ho projednala. Od srpna 2018 je to podle mých informací úplně u ledu.

Pokud koncepce nevznikne, bude vám při výuce chybět?

Kaderka: Já třeba dávám větší důraz na moderní dějiny, takže jsem kvůli 20. století musel osekat starověk. A naběhli na mě jedni rodiče, že jejich děti nevědí, co znamená Hannibal ante portas, a že jim to bude hrozně chybět. V takové situaci by pro mě byly podrobnější RVP opřené o koncepci výhoda.

Rajchl: Souhlasím potud, že bych to taky radši měl napsáno. Druhá věc je, že když to bude napsáno způsobem, o jakém jsme tu mluvili, zavánělo by mi to skutečně indoktrinací a kolíkováním.