KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠMIGOLA

Fiala v Kyjevě a emancipace východu EU

KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠMIGOLA
Fiala v Kyjevě a emancipace východu EU

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Sebeprezentace francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v posledních dnech utrpěla značné šrámy. Nejdříve Elysejský palác zveřejnil fotografie Macrona po telefonátu s Vladimirem Putinem. Na nich má hlavu v dlaních a zasmušilý výraz. Kontrast s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, který neztrácí odhodlanost, ani když Rusové bombardují Kyjev, nemůže být větší.

Na další sérii fotografií tak Macron okopíroval styl Zelenského. Má na nich džíny a mikinu s kapucí a znakem francouzských parašutistů, tvář neoholenou. Vzhledem k tomu, že ruské bombardování Paříži zrovna nehrozí, vysloužil si další posměšky. Zároveň ale Macronova posedlost, aby měl tu správnou image, dobře symbolizuje celkový přístup západní části Evropy k válce na Ukrajině. Ano, posílá zbraně a uvalila drsné sankce, ale nejhorších druhotných dopadů zůstává ušetřena. Je cítit jistý strach, aby se Moskva nepodráždila až příliš. To střední (v západních médiích neustále označovaná jako východní) Evropa se nemá zač stydět. Dobře to ukázala společná cesta premiérů Česka, Polska a Slovinska do obléhaného Kyjeva.

I když Petr Fiala, Mateusz Morawiecki a Janez Janša odcestovali „po konzultacích s prezidentem Evropské rady Charlesem Michelem a předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou“, dalo se vycítit jisté znepokojení nad celou expedicí. Podle bruselské korespondentky BBC Jessicy Parkerové EU zdůraznila, že trojice premiérů nedostala od EU žádný konkrétní „mandát“ a Michel prý upozornil na „bezpečnostní rizika“. To naznačuje, že EU se snaží od celé akce distancovat. Ve skutečnosti zřejmě „konzultace“ proběhly tak, že to von der Leyenové a Michelovi oznámili v kuloárech na summitu EU ve Versailles minulý týden. Premiérská trojka se rozhodla západním kolegům ukázat, jak vypadá ta pravá symbolika.

Za připomenutí také stojí, že se třemi premiéry jede také polský vicepremiér Jaroslaw Kaczynski. Ten tak navazuje na gruzínskou cestu svého zesnulého bratra Lecha. Ten jako polský prezident v roce 2008 přijel do Tbilisi, také zrovna uprostřed války s Ruskem. „Dnes Gruzie, zítra Ukrajina, pozítří baltské země a poté možná i moje země, Polsko,“ prohlásil tehdy Lech Kaczynski o ruské agresi. Bohužel se zatím nemýlil.

Válka na Ukrajině je totiž především východoevropská válka. Západ soucítí s Ukrajinou a je šokován ruskou brutalitou, necítí se však existenciálně ohrožen. Pokud parafrázujeme staré heslo, tak u Kyjeva se nebojuje za Prahu (a Varšavu, Bratislavu, Tallin, Vilnius a Rigu) pouze ve smyslu obrany nějakých společných ideálů. V naší části Evropy převládá pocit, že Putin se s Ukrajinou nespokojí. Za pár let se může pokusit uloupnout si zase jiný kus bývalého sovětského impéria. Jistě, poté, co ruská armáda zapadla před Kyjevem do bahna a je kosena drony Bayraktar a USA daly jasně najevo, že budou chránit každý coul území NATO, toto nebezpečí opadlo. Ale nezmizelo.

Válka na Ukrajině je tak především příležitost pro východní křídlo EU, jak se emancipovat. Tři premiéři z „východní“ Evropy přivezli poselství podpory do Kyjeva. Polsko je hlavním překladištěm zbraní pro Ukrajinu a hlavní destinací pro uprchlíky. Morawiecki vydupal v EU částečné odříznutí Ruska od systému SWIFT. Východ EU také zatím nežádá, aby ostatní země uprchlíky převzaly. Maximálně chtějí materiální pomoc, aby mohly tuto obří migraci zvládnout. Ukazují, že minimálně v těchto dnech se těžiště EU posunulo notně východním směrem. „Nová“ Evropa není nějakým krajem vyžírků parazitujících na bohatství té „staré“. V opravdové krizi je na ni spoleh, a dokonce dokáže převzít iniciativu.

Přesto přesvědčení, že tento kout Evropy je třeba zcivilizovat, nemizí. Minulý týden to například dokázal europarlament, jenž schválil rezoluci vyzývající k uvalení sankcí na Polsko a Maďarsko za údajné porušování evropských hodnot. Ukazuje to ale i například bizarní článek, který vyšel v The New York Times. Je nazvaný „Dva uprchlíci, každý na polských hranicích. Ale přesto daleko od sebe“ a popisuje příběh dvou uprchlíků v Polsku, jednadvacetileté Káti Maslovové a dvaadvacetiletého Albagira. A podivuje se, že Maslovové, jež uprchla před válkou z Ukrajiny, se dostalo značně jiného přijetí než Albagirovi, který nelegálně překročil hranice z Běloruska, kam přicestoval ze Súdánu. Jasným podtextem článku je, že Poláci (ale i širší evropská společnost) jsou nenapravitelní rasisté.

Proto je včerejší návštěva Kyjeva tak důležitá. Znovu dokazuje, že východ EU tentokrát vede západ. Přijet do válečného Kyjeva, kde se chystá zákaz vycházení, vyžaduje notnou dávku osobní odvahy. A přes pochybnosti zbytek Západu projevuje tiché uznání. NYT na otvíráku včera měly „Tři evropští lídři jedou do Kyjeva pod útokem“. Dříve hlavním tandemem EU byla osa Macron–Merkelová, v těchto dnech je to Morawiecki–Fiala. Macron prý závidí, že to nenapadlo jeho. Ví, že svou výsadkářskou mikinu si může strčit třeba za klobouk.