Podmínkou pro sestavení vlády se stal návrh komunistů zdanit církvím náhrady za majetek, který jim rovněž komunisté po roce 1948 odcizili a který nemohl být po listopadu 1989 vrácen. Tím si kabinet vznikající dohodou ANO, sociálních demokratů a KSČM koleduje o nálepku proticírkevní nebo protikřesťanská vláda. Její programové prohlášení neobsahuje nic, na čem by se koaliční strany mohly profilovat, protože mezi levicí a stranou velkopodnikatele se najde jako společný jmenovatel jen obligátní podpora investic a spotřeby. Proti tomu má zásah proti církvím hluboký a konfliktní politický podtext. Každý Čech se přece ve škole učil o upálení Jana Husa a na věc má nějaký názor.

Malý špinavý obchod

Sám o sobě nedává návrh komunistů velký smysl. Od roku 2013 platí zákon, podle kterého stát vrátil majetek a zvláště pozemky v odhadované hodnotě 75 miliard korun, který vzal církvím v průběhu komunistické diktatury a který dosud patřil státu nebo městům, pokud ovšem na nich nebyly vyhlášeny národní parky apod. Nešel vrátit ani majetek, který se legální cestou dostal do soukromého vlastnictví. Proto se stát zavázal vyplácet do roku 2043 náhrady v celkové výši 59 miliard zvýšené o inflaci. Zároveň se bude postupně snižovat státní příspěvek na provoz církví, až se v roce 2030 přestane vyplácet úplně. Například letos stát sedmnácti církvím vyplatí náhrady ve výši 2,1 miliardy korun a příspěvek na činnost 1,2 miliardy.

Se zákonem může být Česká republika spokojena. Nějak se podařilo napravit nepochybné křivdy, které zatěžovaly každého občana, zároveň vznikl jízdní řád na oddělení církví od státu. Bylo by možné se hádat o výši náhrad, nejde však o částku, která by překračovala podporu například velkých zemědělských koncernů. Také se nechalo stranou odškodnění členů církví a věřících během komunistického teroru i náhrady za užívaní ukradeného majetku. V návrhu KSČM jde o detaily. Protože komunisté se domnívají, že se církvím vrací příliš, chtějí náhrady za odcizený a nevrácený majetek zdanit obvyklou devatenáctiprocentní sazbou. Za takových podmínek by církve letos v náhradách dostaly 1,7 miliardy. Stát tím nezbohatne a mnozí z věřících uvítají, že církev nebude tak bohatá, jak se obávali. Ve skutečnosti komunisté žádají o zadostiučinění vůči zákonu, který konstatuje, že ve svých dějinách kradli, a babišovci se sociálními demokraty jsou v zájmu svých ministerských postů ochotni nechat církve tuto cenu zaplatit. Musí počítat s procesem, který u Ústavního soudu zřejmě prohrají, věří však, že o popularitu tím nepřijdou.

Na první pohled to vypadá jako malý špinavý obchod s mocí, přesto nesmyslnost tažení levicově-populistické koalice překračuje veškeré meze slušnosti. Církve a náboženské společnosti patřily k nejdůležitějším členům odboje proti nacistům i komunistům. Když se vůči nim nastupující vláda ostentativně vymezí, sama zpochybní vlastní demokratickou legitimitu.

Daně za obranu Evropy

Tažení proti „restitucím“, jak náhrady církvím označují odpůrci, navíc prozrazuje neznalost historického kontextu. Nejslavnější historické restituce požadoval v roce 1630 habsburský císař Ferdinand II., když vyhrál první fázi třicetileté války. Požadavek na vrácení odcizeného majetku katolických biskupů a klášterů však vzbudil takový odpor poražených protestantů, že se válka protáhla o dalších osmnáct let. Mír byl uzavřen, až když katolíci ustoupili. Komunisté a jejich spojenci jakoby opakují tehdejší protestantský odpor proti hrabivým papežencům.

Neporozumění je v tom, že před čtyřmi stoletími nešlo o peníze, ale o obavu, že katolíci se budou v navrácených klášterech chovat jako vrchnost a nutit poddané, aby se vrátili zpátky k jejich víře, a takovou možnost jim protestanti nechtěli dát ani za cenu války. Dnes se stala misijní činnost nejen katolíků, ale všech židovských či křesťanských církví možná jediným efektivním nástrojem na obranu evropských hodnot proti vlivu agresivního islámu. Před islámem varují všechny levicové i populistické strany, bojem proti restitucím se však de facto staví na jeho stranu.