Dopady covidových restrikcí se spojily s nastupujícím evropským Green New Dealem a tažením za bezemisní ekonomiku. Výsledkem je prudké zdražování zboží a služeb napříč vyspělým světem. Evropa patří k nejvíc zasaženým. Začíná to cenami energií, které ženou vzhůru účty za všechno zboží a služby. Evropa se ocitla v pasti svého závazku vybudovat jako pionýr první bezemisní ekonomiku na světě. Při tom velkém tažení ale chybí odpověď na zásadní otázku. Z čeho bude vyrábět energii, až si úplně zakáže nebo na neúnosnou úroveň zelenými přirážkami zdraží tradiční zdroje energie? Vítr, voda a slunce na to stačit nebudou. Německo, které na zelené tažení v Evropě nejvíc tlačí, letos vyrobilo nejvíc energie ze zdroje, který považuje za klimaticky nejšpinavější. Z uhlí.

Do této bezvýchodné atmosféry přichází francouzský prezident Emmanuel Macron s iniciativou, kdy dává dohromady skupinu jedenácti dalších zemí s jasným záměrem. Je potřeba dostat jadernou energii mezi zelené bezemisní zdroje. Dostat ji tam v evropské taxonomii, která je základem Green New Dealu. Je kádrováním zdrojů na špinavé a čisté. Podle toho se určují ceny úvěrů a pojistky. Proto, aby to bylo průchodné přes Německo, se mezi zelené zdroje přidává ještě plyn. Němci, kteří se rozhodli vypnout své atomové elektrárny, sázejí právě na plyn. Z Ruska si na to pod mořem postavili nový plynovod Nord Stream 2. Paříž, která vyrábí téměř 75 procent energie z jádra, pro svůj plán ozelenění atomu a plynu získává německou předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou.

Šest nových bloků

Necelé dva týdny po summitu Evropské unie, kde von der Leyenová ozelenění jádra ohlásí, vystupuje prezident Emmanuel Macron v Paříži s projevem o budoucnosti francouzské energetiky. Macronovy projevy na rozdíl od jiných evropských politiků nebývají vršením obecných frází, ale jdou dost přímočaře k věci. Mají schopnost dělat velké titulky. Tentokrát nejvyšší francouzský představitel neohlašuje nic menšího než jadernou renesanci. Jestli si v Berlíně, mysleli, že se Paříž po jeho vzoru vzdá atomové energie, hodně se spletli. „Poprvé po desítkách let obnovujeme stavbu nových jaderných reaktorů,“ ohlašuje Macron v televizním projevu. „Jádro je cesta k naší energetické nezávislosti, zaručení spolehlivých zdrojů energie a k dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050.“ Zelená jaderná energetika. Atom je skutečně bezemisní zdroj, na rozdíl od plynu, který má emise zhruba na dvou třetinách uhlí. Evropská unie ale jádro dosud v zelené neměla právě kvůli německému odporu. Macron nešel ve svém projevu do detailů. Očekává se ale, že jeho vláda ohlásí v nejbližší době výstavbu šesti nových jaderných bloků. Je to velký průlom. Dosud francouzský prezident tvrdil, že se nezačnou stavět žádné nové bloky do chvíle, než bude dokončena rozestavěná a hodně opožděná elektrárna ve Flamanville na severozápadě země.

Je to jen další z ukázek toho, jak zůstávají Francouzi a Macron zvlášť ve světě progresivních ideologií pragmatičtí.

Když byl Emmanuel Macron v květnu 2017 překvapivě zvolen do Elysejského paláce, progresivisté napříč Západem jásali, že konečně přichází jeden z nich. Macron tak skutečně působil a mluvil. Pro zahraniční publikum. Pro francouzské voliče řečnil a hlavně konal úplně jinak. Od začátku. Nastoupil do doby po migrační krizi 2015 a sérii islamistických útoků v Paříži a Nice, které měly přes tři stovky obětí. Pak už nepřišly žádné podobně masové. Islamistické vraždy a útoky na kostely, školy a policejní prefektury se ale staly součástí francouzské reality. Společnost žádala první linii proti migraci z islámských zemí. A Macron ji dodával. Přijal nejtvrdší migrační zákony v Evropě. Výrazně tvrdší, než má Orbánovo Maďarsko, které je za ně z Bruselu ostře kritizováno. Ve Francii hrozí podle zákonů, které prosadil Macron, za ilegální překročení hranice až rok a půl vězení. Výjimečný stav, který v zemi fungoval dlouhé měsíce po atentátech roku 2015, Macron fakticky překlopil do běžného života. Deportace ilegálních migrantů, razie a zadržení podezřelých jsou tady výrazně jednodušší než jinde v Evropě.

Na podzim 2018 přišly demonstrace Žlutých vest proti návrhu na ekologickou daň z benzinu. První velké ekologické zdražení. Paříž bouřila nejsilněji od roku 1968. Když hodně rozjetí demonstranti pochodovali před Elysejský palác a křičeli „Jdeme si pro něj“, Macron byl v televizním projevu bledý. Bylo vidět, že má strach. Návrh na ekologickou daň okamžitě stáhl a už nikdy nic podobného nezkusil. Naopak snížil daně.

Už měsíce on i členové jeho vlády vystupují velmi tvrdě proti politice identity a woke progresivismu, který se šíří z anglosaského světa. Macronův ministr školství Jean-Michel Blanquer ostře napadl anglosaský progresivismus. „Francouzská republika je kompletně proti wokismu,“ řekl Blanquer v rozhovoru pro deník Le Monde, který spoluvlastní třetí nejbohatší Čech Daniel Křetínský. „Ve Spojených státech tato ideologie vyvolala reakci, která vedla k vzestupu Donalda Trumpa. Francouzští mladí musí wokismu uniknout.“ Člen nového macronovského think-tanku Le Laboratoire de la République Pierre Valentin tvrdí, že Francie se stala cílem hnutí woke. „Pokud je tady vakcína proti tomuto viru, je francouzská.“ Ministerstvo školství rozjelo už v září velkou kampaň na sociálních sítích. Jeho výzvu v Le Mondu podepsala stovka předních francouzských intelektuálů.

Macron má před volbami a ví, že jeho konkurence je výhradně vpravo. Tam jsou také zájmy 80 procent Francouzů. Levice je v Paříži marginální. Volby hlavy státu neovlivní. Francouzi jsou pro novou vládu Petra Fialy nejperspektivnějším a nejsilnějším partnerem v Evropě. Je nejvyšší čas s nimi prosazovat naše zájmy v energetice, migraci, pojistkách proti levicovým ideologiím. Ty zájmy máme s Francouzi společné.