Letná je kopec nebo spíš návrší uprostřed Prahy, na němž žije zvláštní druh Pražanů. Ten se z nejasných důvodů cítí privilegován svou příslušností k tomuto okrsku, jenž geograficky zabírá kus Holešovic, Sparty a Bubenče a sociologicky představuje klasickou městskou třídu lepšího prekariátu, tedy něco mezi zahálce propadlou bohémou a hyperaktivní lumpenburžoazií. Je jich odhadem asi deset tisíc (v Praze 7, jíž je Letná součástí, je nuceno žít asi 36 tisíc nešťastníků) a téměř se nevyskytují v jiných částech města, neboť tvrdí, že na Letné je všechno a navíc nejlepší. To vede k jejich degeneraci a úpadku, který oni ovšem považují za přednost a svéráz. Zbytek Prahy i republiky je má za arogantní a namyšlenou sebranku, parazitující na společenském produktu. Analýzou odpadních vod se navíc zjistilo, že jde o oblast s největší spotřebou kokainu a antidepresantů, což by nikoho při bližším pohledu do tváří typických obyvatel Letné nemělo překvapit.

Právě z velmi blízké vzdálenosti si lze předsudky o těchto lidech potvrdit díky knize Jedna čtvrť Letná, byť se lze spíše domnívat, že to nebude zajímat nikoho jiného než zase ony Letňáky, známé velmi obdivným vztahem k sobě samým čili narcismem. Kdyby se však přece jen k tomu někdo jiný odhodlal, čeká ho pozoruhodný zážitek podobný třeba návštěvě kartotéky kriminalistického ústavu. Autoři knihy, krytí rádobyvtipným nicknamem Yinachi, shromáždili reprezentativní vzorek (250 jedinců) letenské society do jednoho, nutno říci, že velmi objemného svazku či spíše desky, kterou by bylo možné zarážet klíny. Letenské hlavy jsou zde zastoupeny v životní velikosti, v pozicích, kdy z blízkosti zírají přímo do objektivu. Fotografie (autorem je Hynek Alt) jsou to barevné, dobře nasvícené, v životní velikosti, takže umožňují opravdu zkoumavý a podrobný pohled na kožní póry, oční bělmo či trčící nosní chlupy vybraných elementů mužského, ženského a zřejmě i několika zástupců neurčitého pohlaví. Jak bylo řečeno, zastoupeni jsou mladí i staří, nejčastěji střední věk. Převažuje etnikum české, ale najdou se i příslušníci jiných plemen: nadproporčně jsou zastoupeni Asiaté, kteří prodávají gurmánským Letňanům nudlové polévky a levný alkohol. Ty doplňuje několik italských zmrzlinářů a balkánských masérek. Z příživnického charakteru čtvrti plyne, že se tam vyskytují tváře i relativně známé, například filmové režisérky, estrádní herci, několik muzikantů a hlavně výtvarníci, sdružení kolem místní AVU, kteří ale tak známí, jak by chtěli být, nejsou. Nejvíc je majitelek různých kreativně nazvaných putyk, barů, galerií a prodejen kelímkové kávy, neboť se zdá, že na Letné se nedá dělat nic jiného než pořád zakládat nějaké nové podniky, které jsou na čas trendy, než se stanou out. Pro zpestření je zařazeno několik penzistů, kteří vzpomínají na časy, když se na Letné daly koupit normální věci a lidé byli tak nějak obyčejní. Ti však ze čtvrti pomalu mizí, neboť se stávají obětí obludy jménem gentrifikace čili vytlačování chudších a normálně pracujících lidí.

V knize, která by se dala také chápat jako konceptuální dílo sousedské sociologie, jsou tyto téměř billboardové portréty doplněny vyznáními vyfotografovaných, v nichž mluví o svém vztahu – k Letné. Při soustavné četbě, k čemuž se však odhodlá jen málokdo, vyplyne jakýsi souvislý obraz čtvrti, která je tak skvělá, že ji to jednou sežere. Většina z nich tam bydlí, někteří se tam už narodili, někteří tam možná i umřou, což ale není jisté, protože se budou muset předtím odstěhovat. Většině se tam líbí, právě proto, že je to tak trendy a super a všechno se rychle mění, což zase není úplně nutné, tedy aspoň pro někoho. Je to tam totiž tak „super“, že ceny nájmů jdou nahoru a oni na to jednou nebudou mít. To je způsobeno právě tím, že je to tam tak skvělé, že to jednou skončí. V tom je ten letenský paradox. Trochu to vlastně připomíná život, o což asi právě na té Letné jde.

(Autor článku žije též na Letné.)

Jedna čtvrť Letná. Koncept Yinachi. Fotografie Hynek Alt, rozhovory Jen Kratochvil. Odborný garant Jan Schmidt. Vydalo studio Yinachi, Praha, 528 str.