Od prvního září se v Česku zase budou nosit roušky ve veřejné dopravě, v obchodech, na chodbách škol a dalších veřejných místech. Předpokládám, že se to našim čtenářům už doneslo. Reakce na to jsou různé – taky nic zvláštního. Přiznávám ale, že jednomu typu těch reakcí nerozumím, zrovna komentátor by si asi tenhle typ upřímnosti mohl odpustit, ale nedá se nic dělat.

Nebo takhle. Chápu, že někdo může dojít k názoru, že roušky jsou z epidemiologického hlediska zbytečné nebo sporné nebo že mu vládní přístup k pandemii přijde zmatený a nekoncepční, někdy taky groteskní, podléhající různým momentálním impulzům, nebo že někdo má ekonomickou cenu omezujících opatření za nepřiměřenou a tak dále a tak podobně.

Ano, nosit roušku může být trochu otravné, zvlášť v horkém počasí, a představa, že by si ji člověk nasazoval v hospodě mezi dvěma hlty piva, je nepochybně nesmyslná. Někomu může být nepříjemné, že když si nasazuje roušku, dělá, co dělají všichni ostatní – ta masovost, uniformita. Vidět v nich ale nástroj útlaku podle mě vyžaduje značné odpoutání se od reality, protože v nějakém důležitém smyslu omezující roušky prostě nejsou.

Útlak, znesvobodnění, zotročení se projevuje především v tom, že lidem zabraňují dělat, co chtějí, a říkat, co si myslí. Ani v jednom z těch ohledů roušky člověka prakticky nijak neomezují – při tom konání se s rouškou maximálně zadýchá trochu rychleji, při mluvení mu může být hůř rozumět. To je asi tak všechno. Kdyby někdo chtěl zavádět novou totalitu, vybral by si pro ten účel jiný nástroj, domnívám se. Přesto je ale zřejmě nutné proti nim vést svatou válku ve jménu svobody. Pořád nechápu proč.

Může za tím být nějaká forma „sociální nákazy“ – podobný přepjatý patos v sobě nesly třeba i protesty proti rouškám v Americe, kde někdy nabývaly poněkud bizarních forem. Nebo to může být reakce jaksi reflexivní – protože něco přichází ze strany, kterou považuji za „zlou“, musí to být nutně také zlé (ne jenom legrační nebo zbytečné). Nejpravděpodobnější mi ale připadá, že ty patetické výkřiky jsou svůdné tím, jak jsou snadné. Jenom jeden z mnoha způsobů, jímž se veřejná debata obrací v nekončící tyátr.