Minulý týden i u nás způsobila jistý rozruch zpráva deníku Bild, že hospitalizované s covidem v německých nemocnicích tvoří zhruba z poloviny pacienti přijatí z jiného důvodu, kteří ale při té příležitosti byli pozitivně otestováni. Shodou okolností téměř ve stejný den přichází zpráva z Anglie: v anglických nemocnicích leželo k 25. lednu 13 023 pacientů, z nichž jen 6256 bylo do nemocnice přijato kvůli covidu. To je 48 procent. Profesor Paul Hunter z University of East Anglia listu Daily Mail řekl, že je „absolutně nutné“ začít rozlišovat na primární a náhodné covidové pacienty i v denních hlášeních.

V Rakousku 26. ledna podle dostupných zpráv Ústavní soud přijal podnět k přezkumu vládních epidemických opatření (nikoli ale nejslavnějšího rakouského výdobytku, jímž je apartheid pro neočkované). Soudci poslali ministru zdravotnictví seznam otázek, mezi nimi na předním místě žádost o rozpočítání celkové statistiky hospitalizovaných a mrtvých s covidem, odpověď na otázku, kdy byl covid příčinou těžkostí/smrti a kdy ne.

Tomuto roztrženému pytli v Evropě předcházely podobné oficiální výroky ve Spojených státech. Americká tvář boje s covidem, ředitel Národního ústavu pro alergie a infekční nemoci Anthony Fauci shodou okolností na Silvestra během jednoho ze svých televizních vystoupení popřel, že by většina pozitivně testovaných dětí v nemocnicích přišla do nemocnice kvůli pozitivnímu testu.

Vzhledem k vysoké nakažlivosti omikronu je to nasnadě i u nás, ale u nás jsou podobné výpovědi pouze místního, částečného charakteru. Ředitel naší největší nemocnice Miloslav Ludvík prozradil, že u nich v Motole z 65 hospitalizovaných s covidem je kvůli covidu v nemocnici devět lidí, všech devět leží na JIP. Na druhou stranu postřeh, že kategorie s covidem se u pacientů a mrtvých ani zdaleka nekryje s oběťmi kvůli covidu, je i u nás latentně přítomný nejméně rok, jen dosud v potlačeném stadiu. Uplynul už rok od chvíle, kdy ministr zdravotnictví Jan Blatný promluvil ve sněmovně o tom, že ze všech mrtvých s covidem zemřelo jasně na covid 30 procent obětí, přičemž u 10 procent není s covidem žádná souvislost a u zbývajících 60 procent byl covid buď pravděpodobná, nebo jedna z příčin smrti. Blatný si pomohl příkladem, za nějž byl okamžitě skandalizován. Řekl, že pacient přivezený od automobilové havárie bude posléze vykázán mezi oběti covidu, pokud mu (před havárií nebo po příjmu) vyšel pozitivní test. Kritici Blatnému okamžitě začali podsouvat, jako kdyby z tohoto extrémního případu chtěl dělat málem pravidlo, v ČT Václav Moravec ministra agresivně tlačil do jakési omluvy veřejnosti. Bylo to absurdní a zlé, Blatný veřejnosti nepodsouval, že mrtvých z bouraček s pozitivním testem je statisticky významný počet. Pouze absurditu zvoleného počítání mrtvých osvětlil příkladem ad absurdum. Blatného náměstek Vladimír Černý byl pověřen podrobnou analýzou. Černý, kterého nesnášel Andrej Babiš, musel loni na jaře odejít s ministrem. Ovšem jeho analýza by brzy, snad do dvou týdnů, měla být hotová.

Čeští koučové pandemie trpí vysokou mírou závislosti na oficiálním stavu poznání v USA a v některých zemích Evropy. Proto snad nebude bez zajímavosti, že Fauci na Silvestra absurdnost nemocničních statistik dětí s covidem dokreslil zmínkou o případech, kdy dítě do nemocnice přijmou se zánětem slepého střeva nebo se zlomenou nohou.

Jak je možné, že dosud neslušná otázka byla v tolika zemích rehabilitována víceméně současně? Třeba v oněch zemích dochází síla držet dál plošná opatření, karantény, vysoké počty testů. K odvolání stavu kolektivní pohotovosti se přímo nabízí argument omikronem: masivnější infekce (mnohem víc nakažených v populaci, tím pádem i mezi lidmi přijímanými do nemocnice kvůli jakékoli diagnóze), přesto úbytek vážných případů.

Nicméně ani podíl vážných případů na celkovém počtu infekcí, u omikronu naštěstí velmi příznivý, nic nemění na základním poznatku, že metodika, která vykopala příkop mezi statistikou a skutečností tak široký, že už ho nelze přehlédnout, byla nepřesná a zavádějící od začátku. Blatnému dluží Moravec omluvu.