Taková místně příznačná absurdní historka. Poslanec KSČM Miroslav Grebeníček napsal knihu, svěží dílko v duchu tradice komunistické propagandy. Je zaměřeno proti církevním restitucím, název Ve znamení kříže odpovídá stylu podobné spisby sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, přebal ten dojem ještě potvrzuje. Česká politická reprezentace počátku devadesátých let, v úctě seřazená před papežem Janem Pavlem II., temně rudé pozadí, decentní plamen – jak z atlasu komunistických strašáků.

Kniha byla představena na vánočním večírku poslaneckého klubu KSČM (kdy taky jindy), podle prvních zpráv v médiích ji „pokřtil“ (co taky dělat jiného s proticírkevním spisem) sociálnědemokratický ministr kultury Antonín Staněk. Ten se ale ohradil – na uvedení sice byl a něco tam řekl, rozhodně se ale nedá říci, že by knihu „křtil“.

Server iDNES pak přinesl Staňkovo vyjádření na oslavě: „Jednou z hlavních hodnot dnešní doby je možnost nahlížet věci z různých úhlů pohledu. Chtěl bych popřát autorovi, aby ta kniha, která půjde mezi veřejnost, přinesla pohled na téma, na problém, o kterém se dnes poměrně intenzivně diskutuje. Aby to byl pohled, který ukáže i jiný úhel pohledu, protože jen tím, že můžeme konfrontovat různé úhly pohledu a různé názory, můžeme se pokusit dobrat k pravdě.“

Ta citace působí velice věrohodně. Hezký příklad promluvy veledůležitého funkcionáře, který chce cosi podpořit, ale rád by se přitom vyhnul nebezpečnému „zabrušování“, z těch protikladných tlaků se mu pak všechny ty „úhly pohledu“ mohou trochu pomotat.

Možná je ta snaha ministra kultury svou účast na komunistické oslavě ex post zlehčit, vytvořit mezi sebou a prezentovanou knihou nějakou distanci vlastně zbytečná. Poslanec Grebeníček si podle serveru iRozhlas spolupráci s ministrem docela pochvaluje. „... My jsme spolupracovali ve výboru, kde se projednávají kulturní otázky. A přiznám se, že v řadě přístupů k aktuálním problémům jsme měli docela podobné názory.“ Aby taky ne. Uvedení knihy se mimo jiné účastnil i normalizační básník Karel Sýs, který v porevoluční době hojně a plamenně tepe nové poměry, ministr Staněk podpořil návrh na jeho vyznamenání a prezident Zeman si dal říci a ocenil Sýse medailí Za zásluhy.

Strany vládní koalice prosazují zdanění církevních restitucí, jejich elektorát je s nimi v tomhle ohledu jistě zajedno. Vytáčky ministra kultury jako by byly spíš projevem nějakého zbytkového vědomí, že zadat si s dnešními komunisty a jejich resentimenty se jaksi nehodí, už jenom proto, že je potřeba dodržovat jakési elementární demokratické dekorum, nebo aspoň jeho zdání. Zpozdilá představa.

Do myšlenkového světa vrcholné české politiky dneška zapadá víc slavnostní uvedení knihy Miroslava Grebeníčka než, dejme tomu, debaty v Knihovně Václava Havla, spíš démonizace církevních restitucí než vyjádření úcty památce Josefa Toufara. V téhle konstelaci si ministr Staněk nějaké to zabrušování klidně může dovolit. Jistě to brzy pochopí.