komentář Daniela Kaisera

To není kauza Parkanová, to je kauza Mazánek

komentář Daniela Kaisera
To není kauza Parkanová, to je kauza Mazánek

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

V červnu 2012 přišel autor tohoto textu na domluvené interview s ministrem financí Miroslavem Kalouskem. Čekal v místnůstce na chodbě, jejímiž dalšími dveřmi už se vcházelo do kanceláře ministra. A z té náhle zazněl výkřik - nereprodukovatelné sprosté slovo. Dveře se otevřely, v nich se objevil ministr, bez brýlí vypadal zranitelně, kterýžto dojem ještě vylepšil tím, že se opřel čelem o zárubeň a jako kdyby se sesouval k zemi. Když si všiml, že je sledován, vrátil se po několika vteřinách do své pracovny. A když návštěvu o chvíli později přijal, bylo jasné, o co tu jde. Kalousek si právě přečetl zprávu, že se policie rozhodla obvinit ministryni obrany Vlastu Parkanovou a jejího sekčního šéfa pro vyzbrojování Jiřího Staňka. Obvinění se týkalo nákupu španělských přepravních letadel CASA. České vojsko s nimi tou dobou už rok létalo a množily se zprávy, že se španělskými stroji není zcela spokojeno. V tu chvíli policie začíná konat.

Dva roky poté, co Topolánkova vláda rozhodla o nákupu cas, policejní detektiv Jiří Mazánek Parkanové se Staňkem vytkl, že letadla pořídili zbytečně draze (čtyři kusy za 3,5 miliardy korun). Předraženému nákupu se prý dalo vyhnout, kdyby si ministerstvo pro jednání se Španěly pořídilo odhad ceny obvyklé. Parkanová se Staňkem prý republice mohli ušetřit až 770 milionů, tedy skoro čtvrtinu ceny. Možná mohli, anebo taky ne. Každopádně znalecký posudek, který si v rámci vyšetřování dal vypracovat Mazánek na podporu své domněnky, nás k poznání věci nijak nepřiblížil. Aspoň to konstatuje soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 Markéta Binderová. Podle ní je posudek nekvalitní a nepřesvědčivý, „postrádá erudici, kterou by bylo možné od ústavního znaleckého posudku očekávat“.

Věc ještě není rozhodnuta pravomocně, nicméně bezprostředně pro Staňka znamená konec obav, že půjde do vězení na pět let a k tomu dostane peněžitý trest pět milionů korun, pro Parkanovou „pouze“ konec obav z navrhované dvouleté podmínky a pokuty dvou milionů. Na počátku, než byla podána obžaloba, se nad ministryní vznášela hrozba až dvanácti let vězení. Mazánek způsobil téměř okamžitý konec její politické kariéry (pravda, nijak oslnivé; na ministerstvu obrany Parkanová příliš nevynikla, téměř se neangažovala v prosazení amerického radaru, což byla tou dobou nejdůležitější věc naší bezpečnostní politiky). Dosloužila poslanecký mandát ve sněmovně a v roce 2013 už nekandidovala. Posledních sedm let do veřejného života nevstupuje; lidé, kteří s ní mohou mluvit, se vesměs shodují, že Vlasta Parkanová je zlomený člověk.

Tehdejší premiér Petr Nečas na podání obžaloby Mazánkem reagoval slovy, že nám tu o vládě nebudou rozhodovat plukovníci. V časech vzdouvající se protikorupční revoluce se to považovalo za podřeknutí, prozrazení, že premiér ohrožuje nezávislost policie. Ve skutečnosti za celých třicet let svobody nebyla česká policie nikdy tak dokonale nezávislá - nejen na exekutivě, ale i na jakýchkoli ohledech vůči exekutivě a vůči státu - jako za slabého kabinetu Nečasova. Známé razii na Úřadu vlády, která byla právnicky postavená na experimentální úvaze, že politická dohoda spojená s nástupem do státní funkce je trestně stíhatelná korupce, předcházel o rok dřív podobně nenadálý právní experiment s Parkanovou.

Platné zákony pro nákupy do majetku státu v zásadě a správně počítají s vypsáním veřejné zakázky. Pokud není dost zájemců do otevřené soutěže, stanoví zákon povinnost objednat si posudek o ceně obvyklé s tím, že stát pak nesmí nakoupit dráž. Zákon ale obsahuje výjimku a ta říká, že pokud nelze určit ani cenu obvyklou, protože zboží je tak speciální a jeho výrobce tak ojedinělý, že v daném sortimentu neexistuje trh, z něhož by šlo cenu odvodit, žádný posudek na cenu obvyklou ani zadávat není třeba. Ta výjimka byla napsaná fakticky pro potřeby armády, respektive pro ozbrojené složky nebo tajné služby, jejichž požadavkům prostě tu a tam nikdo jiný než jeden výrobce vyhovět neumí.

Je novátorství používat konkrétní zákony a tvářit se přitom, jako kdyby výjimka obsažená v zákoně v tom zákoně ani nebyla. A přesně toho se dopustil Mazánek se souhlasem státních zástupců. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman na tlak Miroslava Kalouska – ministerstvo financí i nad akvizicemi pro armádu drží jakýsi metodický dohled, Kalousek měl navíc zájem i politický, Parkanová byla významná reprezentantka TOP 09 – nechtěl zaujmout pozici. Zeman prý pokrčil rameny s tím, že sporný výklad určí soud což se minulý týden i stalo. Nález soudkyně Binderové je o to dramatičtější, že Mazánek mezitím významně povýšil.

Od sloučení tzv. elitních útvarů policie do jedné Národní centrály boje proti organizovanému zločinu, což byla ona Babišem nechtěná rekonstrukce policie, má národní centrála už druhého ředitele. Po Mazánkovi Michalovi se jím stal „náš“ Mazánek Jiří. Dnes je tedy novátor trestního práva jedním z klíčových českých policistů; můžeme ho počítat k babišovské garnituře u bezpečnostních sborů.

Po osmi letech jsme oklikou dospěli téměř do bodu nula, tedy do stavu před Mazánkovým právním experimentem. Tento experiment zřejmě kromě podlomení zdraví Vlasty Parkanové přispěl i k podlomení bojeschopnosti české armády. Za mizivé nákupy posledních roků může primárně nerozhodnost konkrétních ministrů (bázeň Martina Stropnického podepsat nějaký nákup je pověstná), jenže ta nerozhodnost je přinejmenším zčásti dána nejistotou, jak ji před osmi lety vytvořil podplukovník Mazánek podáním obžaloby na Parkanovou a Staňka.

Mezitím jsme dospěli do chvíle, kdy se ve velkém pálí peníze zavíráním společnosti v boji s infekcí čínského viru, kdy předseda opoziční SPD Tomio Okamura požaduje, aby vláda v takové situaci okamžitě zastavila nákupy vojenské techniky za 80 miliard, když už se k nim konečně odhodlala. A kdy premiér Babiš při videokonferenci tento Okamurův podnět uzná za věc hodnou úvahy.

20. října 2020