Na rektorátu Univerzity Karlovy skončila předevčírem pozdě večer tzv. okupační stávka za klima. Vzhledem k tomu, že okupace se zúčastnilo jen asi dvacet lidí, že ani v Praze, mimo bezprostřední okolí Karolina, kde rektorát sídlí, si té okupace nikdo nemusel všimnout, bude tendence mávnout nad tím rukou jako nad uzavřeným příběhem. Ale Univerzita Karlova je pro nás odvěký etalon vzdělání a moudrosti. Údajný kompromis, jímž okupační stávka skončila, bohužel nesvědčí ani o jednom.
Okupantky a okupanti měli dva požadavky: aby se UK zavázala k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2022 a aby odstoupil rektor Tomáš Zima kvůli aférce se sponzorováním univerzity firmou Home Credit. Předsednictvo Akademického senátu UK, které se stávkujícími vyjednávalo, nejprve ani na jeden z požadavků nechtělo přistoupit, nakonec však přijalo závazek přihlásit se k uhlíkové neutralitě výměnou za to, že okupantky a okupanti nebudou žádat krk rektora Zimy. Všechno teď směřuje k tomu, že Akademický senát projedná a schválí proklamaci, jíž se přihlašuje k uhlíkové neutralitě do roku 2022 – a to aniž by kdokoliv věděl, co uhlíková neutralita přesně znamená, jak se vypočítává a jak by jí během tří let vůbec šlo dosáhnout. 

Rektor Zima, za jehož záchranu (někteří z oné dvacítky radikálů byli z jiných škol než z Univerzity Karlovy, tudíž ohrožení rektora bylo ještě zanedbatelnější) jeho kolegové bojovali, má jistou tradici v oportunismu. Byl členem KSČ a ještě to v lednu 1989 okořenil dopisem do Rudého práva o Janu Palachovi, letos při vzpomínkové akci o něm mluvil téměř nábožně. A když ve zmíněné aférce Home Credit po protestech odstoupil od smlouvy, Zima si pospíšil s prohlášením, že on chtěl taky, jen to nestihl. Je v řádu věci, aby jeho kolegové dali přednost nerušené Zimově kariéře před univerzitními zásadami. 

Tady byla porušena především ta, že univerzita jako instituce má dbát na politickou nestrannost. Tzv. uhlíková neutralita je politika, a to velmi sporná. Klimatická politika se dnes ve veřejném prostoru a v EU může těšit převaze, ale protistrana v této věci není zanedbatelná, počtem ani argumenty. Vědecká, natož politická debata zdaleka nejsou hotové. Aby se starobylá univerzita přikláněla závazně na jednu stranu základního politického střetu současnosti, to jde zcela proti smyslu univerzity jako místa nepředpojaté diskuse.

I při odhlédnutí od podstaty sporu rozumný člověk, který sdílí hypotézu o antropogenní klimatické změně, uzná, že ta vlna klimatického zneklidnění je výronem čistého názorového konformismu, módní záležitost. Ještě před rokem ta část české mládeže, která je akutně postižena environmentálním žalem (terminus technicus), byla docela v klidu, než jako na povel všem došlo, v jak nebezpečném světě žijí a že už to nesnese odkladu. Člověka s elementárním povědomím o stavu humanitních a uměleckých oborů asi nepřekvapí, že první modemani mezi českými vysokoškoláky se našli na Akademii múzických umění. Podobně jako mohou dnes být zastydlé představy o zneklidňujícím umění, je i celá naše klimatická rebelie zřejmě nejkonvenčnější vzpourou v živé paměti. „Rebelové“ přejímají oficiální politiku vrchních technokratů našeho civilizačního okruhu, od Evropské komise po Mezinárodní měnový fond. Shodu s mocnými tohoto světa maskují vyhroceným slovníkem.

Že stavy klimatické nouze vyhlašují jednotlivé městské čtvrti nebo i města, to se dá ještě snést. Politiky můžeme v příštích volbách potvrdit nebo vyhodit. Ale že tuto klimaspolečenskou hysterii přejímají na univerzitě, je špatná zpráva o nízkém sebevědomí těch, kdo svoje studenty mají vést ke kritickému myšlení. Přitom by se i ve studentské obci měli o koho opřít, pod distancem od stávky se rychle našlo několik stovek podpisů.

Letošní klimatický rej začal jak známo středoškoláckým hnutím Fridays for future. Někdy od léta typický český politik opakuje mantru, že hlavní na tom je zájem středoškoláků o věci veřejné a že to je dobrá zpráva, že se tím otevírá možnost vtáhnout „mladé“ do diskuse. Ale reálně ty diskuse budou moci probíhat jen tím způsobem, jaký jsme teď mohli pozorovat na Univerzitě Karlově. Stávku za klima nesli studenti humanitních, nikoliv přírodovědných oborů. Soudě podle debatních výkonů mluvčích stávky (například interview Rozstřel na iDNES.cz), ti lidé o tématu, na jehož oltář by položili i kapitalismus, nevědí skoro nic. A těmto ignorantům Univerzita Karlova veřejně slíbí, že jejich myšlenkový zmatek projedná a v podstatě do písmene přijme (tedy ani neprojedná)? Proč si toto ustrašené, konformistické vedení školy před pár dny vlastně připomínalo 30. výročí Listopadu?