Demonstrace proti nečinnosti vlády v energetické krizi, která se v sobotu konala v Praze na Václavském náměstí, měla vyšší účast než 70 tisíc, jak se všude píše. Policie tento odhad zveřejnila půl hodiny po začátku, přičemž autor, který v tu chvíli na demonstraci sám přišel, sledoval, jak od té chvíle dav ještě nějakou dobu rostl. Dalším rysem tohoto davu bylo to, že hustota takzvaných extremistů, dezolátů, případně lidí dávajících najevo sympatie Vladimiru Putinovi, se na pohled snižovala směrem od pódia. Ani v epicentru demonstrace nebyla převažující, nicméně takových, jež měl patrně na mysli premiér, tam bylo nezanedbatelné množství.

První reakce Petra Fialy k masivní demonstraci byla instinktivní: „Na Václavské náměstí svolaly demonstraci síly, které se hlásí k proruské orientaci, které mají blízko k extrémním pozicím a které hájí zájmy, které jsou proti zájmům České republiky, proti zájmům našich občanů.“ Všimněme si, že v této nejcitovanější větě Fiala ještě rozumně odděluje organizátory od demonstrantů, výslovně tedy oněch 70+ tisíc lidí z jakési proruské orientace neobvinil. Ale tím, jak dal vzápětí najevo, že účastníci jsou vesměs mentálně nesvéprávní – „Ruská propaganda a dezinformační kampaně se na našem území objevují opakovaně a někdo jim prostě podléhá“ –, to obratem pohřbil.

Premiér jako vzdělaný, erudovaný člověk bude znát výrok Margaret Thatcherové, že „skutečnosti života jsou konzervativní“ (The facts of life are conservative). Tím chtěla britská premiérka říct, že navzdory té či oné intelektuální módě, a dokonce navzdory tomu, z jakého politického tábora člověk vyšel, v jaké skupině se zamlada socializoval, ho nakonec dostihnou jeho skutečné zájmy a základní potřeby (A jistě že konzervativní politička bude předpokládat, že zájmy a potřeby normálního občana nejlépe obslouží konzervativní politika.)

Převedeno do České republiky 2022, ne teprve od konce prázdnin, kdy si dramatické situace v energetice všimla vláda, ale už od začátku roku, to znamená, že zájmy a potřeby občanů nakonec budou vážit víc, než jestli budou zařazeni do tzv. protiruského tábora, nebo tzv. proruského tábora, který u nás v zásadě žádný není. Když se občan dívá na účty za energie a v tu samou chvíli na něj valí taková slova, nebude pro něj už brzy slovo „proruský“ znamenat vůbec nic. Citovaná Fialova slova se dají vyložit tak, že vysoké účty domácností za energie a rekordní inflace jsou přelud, který jim vsugerovala jakási ruská propaganda. S tímto viděním světa se nedá rozumně vládnout.

Nevíme, kam nás naše nepředstavitelně turbulentní doba dovede za tři měsíce, natož za půl roku, ale už dnes vidíme, jak se politici typu Petra Fialy šinou někam, odkud nebudou schopni rozumně reagovat na čím dál radikálnějši návrhy, které padají z nitra Evropské komise, případně sekretariátu G7: zastropovat od prosince dodávky ruské ropy (cena u benzinek tím povyskočí ještě o desítky procent), zastropovat cenu za ruský plyn (Rusové ho přestanou dodávat). Bohužel dnes už je zcela reálná možnost řetězových krachů firem a toho, že s vidinou krachu jednotlivé členské státy Unie po vzoru Maďarska a nově Bulharska začnou chodit do Gazpromu a vyjednávat o dodávkách na vlastní pěst. To není samo o sobě nic proruského, to se může stát realitou, skutečností našich životů. Premiér si rétorikou o proruských silách a ruské propagandě významně zužuje manévrovací prostor pro nadcházející týdny a měsíce. A také jsme od něho dosud ještě ani jednou neslyšeli přiznání, že tím prvotním extremismem, na jaký možná někdo extrémně reaguje, je energetická a klimatická politika Evropské unie.

Nic z toho neznamená, že protestní hnutí, které zorganizovalo sobotní akci na Václavském náměstí, netvoří extrém druhý. Triček s Putinem nebo symboly Ruské federace jsem na demonstraci sice napočítal nižší jednotky kusů, v tom to ale není. Extremismus byl v projevech různých vystupujících obsažen ještě jinak a závažněji: touha kriminalizovat politiku, posílat ministry, kteří jsou třeba jen neumětely, před soud a od soudu do vězení, byla rozšířena i pod pódiem, v onom tvrdším jádru; extremismem je ochota pozvat na tribunu komunistického kandidáta na prezidenta; když ne extrémní, tedy určitě stupidní bylo od svolavatelů zařadit mezi cíle vedle krocení cen energií také třeba „vyvedení České republiky z globalistických vojensko-ekonomických struktur“. Panoptikální momenty, jako když se na pódiu a do reproduktorů dohadoval moderátor s bývalým poslancem Lubomírem Volným, dokreslují důležitou skutečnost: organizátoři a aktéři této masové demonstrace budou ve svém souhrnu mnohem radikálnější než většina těch, kdo dorazili, i těch, kdo zvažují účast příště. Svolavatelé vzešli z protilockdownové scény. Tehdy oslovovali řádově menší počet lidí a během těch dvou let jim bylo dáno zažívat chvílemi ostrou izolaci. Jejich radikalismus je možná pochopitelný a v nastupující energetické krizi má jakýsi obecně sdílený podvozek, ale vytéká i nevhodnými směry.

Proto je tak důležité míti Blažka a lidi Pavlu Blažkovi podobné ve vládních stranách, lidi, kteří sice dosud Green Dealu, tomuto maoismu pro 21. století, neoponovali, jsou ale dostatečně pružní a předvídaví. Ministr spravedlnosti i na tu sobotu na Václavském náměstí zareagoval bezchybně: „Před rokem by na podobnou akci té dnešní přišlo tak tisíc lidí. Ti přišli i dnes. Nevěřím ale, že těch dalších 69 tisíc byli fanatičtí putinovci. Byli to lidé obávající se budoucnosti. Berme je vážně.“

Blažek coby loajální starý ódéesák tu roli nesehraje, nicméně v místech, která právě vykolíkoval, někde mezi dnešní Strakovou akademií a tribunou pod koněm, bude muset vzniknout nové politické těžiště. Uvidí se, jestli i nová strana.