Minulý čtvrtek večer jsem strávil podobně, jako strávím tento čtvrtek večer. Koukal jsem v televizi na přímý přenos utkání Slavie Praha s anglickým Leicesterem, momentálně třetím týmem Premier League. Jako... šlo to. Člověk poslední dobou nemá moc příležitostí vidět nějakou tuzemskou entitu počínat si důstojně v mezinárodním srovnání, třeba i v situaci, kdy protivník by podle různých objektivních měřítek měl mít utkání snadno v kapse. Slavii se tohle daří dlouhodobě a to se pak člověk rád rozpomene, že kdysi na její stadion chodil s tátou zadarmo na druhou půli sledovat Františka Veselého, a je tedy vlastně celoživotní slávista, jenom na to na pár desetiletí zapomněl.

Ondřej Štindl