Veřejnost ani hráči ve velké politice dosud nevydýchali, že se premiérem stal populista Andrej Babiš a že se ve sněmovně může opřít o většinu, která stojí na extrémních stranách SPD a KSČM. Poražení v loňských volbách do sněmovny ovšem dostali příležitost k reparátu. Už o víkendu proběhnou komunální volby, při kterých se může ustavit alternativní politická reprezentace, plně nezávislá na vládě Andreje Babiše a jeho strany ANO. Karty budou nově rozdány především v Praze, kde se v rovném boji utká o vítězství čtyři až pět stran. Výsledek může být nejen revizí současných politických poměrů, ale rozhodne o budoucnosti každé z těchto stran.

„Pouze pohrdám těmi lidmi, kteří se domnívají, že jejich názor je nadřazen. A to je právě to, čemu říkám pražská kavárna.“ Obdobnými výroky průběžně shazuje prezident Miloš Zeman význam hlavního města především v očích těch, kteří nemohou arogantní Pražáky vystát při jejich výjezdech po republice. Proto si málokdo připouští, že Praha je srovnatelně důležitou institucí jako stát, jehož je hlavním městem.

Význam se zdaleka neměří jenom tím, že sedmdesátimiliardový rozpočet hlavního města přesahuje se třemi výjimkami rozpočty jednotlivých ministerstev a má řádově vyšší objem než jakýkoli kraj. Důležitější je fakt, že o těchto 70 miliardách nerozhoduje nikdo jiný než 65 zastupitelů, kteří se musí zpovídat jenom občanům, kteří je zvolili. Rozhodují přitom nejen o penězích, ale o všem, co se kde v Praze pořádá, staví, organizuje. Pokud by například chtěl premiér Babiš uskutečnit svůj plán na přestěhování ministerských úřadů z centra někam na Chodov nebo do jiné okrajové části hlavního města, může magistrát jeho záměry poslat k ledu.

Stát má nesrovnatelné byrokratické pravomoci, Praha je však ekonomickým lídrem. Její metropolitní region, kde žije dva a půl milionu lidí, vytváří víc než třetinu domácího produktu, přitom výkonnost závisí především na tom, jakou infrastrukturu pro podnikání a nabídku pracovních sil dokáže zajistit místní samospráva. „Myslím, že Pražané jsou trochu zpovykaní s dopravou, protože když jsem v zahraničí a čekám deset minut v zácpě, tak v Praze už by bylo povstání a skandál,“ zní slavný výrok dosluhující primátorky Adriany Krnáčové (ANO), která nepochopila, že pražská doprava je jedním z parametrů rozhodujících o tom, jestli se velcí investoři odváží do Česka.

Nezní to právě logicky, přesto právě lidé, kterým Zeman opovržlivě říká „pražská kavárna“ a Krnáčová „zpovykaní Pražané“, rozhodnou na rozdíl od prezidenta či končící primátorky ve víkendových volbách o tom, jaký směr a jaké tempo nabere prosperita celé republiky.

Praha jako ostrov svobody

Podnikatelská strana ANO patří k favoritům také v Praze, i když se v průzkumech publikovaných Českou televizí a iDnes.cz objevuje na třetím nebo čtvrtém místě s očekávaným ziskem mezi patnácti a dvaceti procenty. V prognózách zatížených velkou statistickou chybou však za konkurencí ODS, Pirátů a Spojených sil pro Prahu zaostává jen minimálně. Babišovi stačí, že volby vyhraje a potvrdí dominantní postavení v celé zemi. Podnikateli Petru Stuchlíkovi, který zbohatl na půjčkách s vysokým úrokem, pak postačí, když prokáže přiměřené vyjednávací schopnosti, a stane se nejen primátorem, ale také mužem č. 2 v Babišově straně. Vzhledem k jeho nezralosti si ale lze jen těžko představit, že nezůstane pouze šéfem pražské divize Agrofertu a součástí premiérovy kamarily.

Proti tomu by byl návrat Pražanů k ODS převratem, který má dokonce předem jasný scénář. Pokud vyhrají občanští demokraté dostatečně suverénně a sestaví městskou radu podle svých představ, pak to znamená, že definitivně překonali krizi, do které se propadli v roce 2013, a automaticky převezmou roli vyzývatele Babišovy strany v příštích parlamentních volbách. Přitom mohou využít historickou zkušenost z let 2002–2006.

Tehdy Praha poprvé a naposled zažila období, kdy jí vládl primátor ze strany, která byla tvrdou opozicí proti vládním stranám, v té době v čele s ČSSD. Z pohledu Pražanů a jejich města to bylo nejšťastnější období po listopadu 1989. Pozdějšímu tažení protikorupčních spolků a médií se sice podařilo Pavla Béma zdiskreditovat, přesto byl mezi polistopadovými primátory jediným hodným toho jména. Věděl, že je z republikového pohledu opozičním politikem, proto nečekal ani nežádal nic od vlády, od které se hlavní město stejně nikdy pomoci nedočkalo. Místo toho rozjel projekty, bez kterých si už dnes Prahu nikdo nedokáže představit. Obnovil po povodni Karlín a tím vybudoval nejmodernější městskou čtvrť v zemi, zároveň ochránil metropoli před velkou vodou zřejmě nejdůkladnějším systémem protipovodňových zábran v Evropě. Bém je dodnes terčem posměchu kvůli plánu na olympiádu, jiné jeho „megalomanské“ a „nepotřebné“ plány však úspěšně fungují v čele s tunelem Blanka (největší městským tunelem v Evropě). Skandální fiasko linky D dokládá, že nástupci by měli chodit za Bémem na školení, jak postavit další stanice metra. Zkušenosti z Bémova období především ukazují, že Praha dokáže provádět nezávislou finanční a investiční politiku, pro kterou nejsou nedostupné úvěry v řádu desítek miliard korun.

Vláda Pavla Béma měla ohlas mezi Pražany, kteří mu v roce 2006 hodili z dnešního pohledu astronomických 54 procent hlasů a prodloužili jeho mandát o další čtyři roky. Hlavní město zároveň posílilo pozici na úrovni republiky. Bém byl jediným vyzývatelem Mirka Topolánka v boji o předsedu tehdy nejsilnější strany ODS, jeho náměstek, do té doby zapomenutý sociální demokrat Jiří Paroubek, se náhle stal premiérem a později na čtyři roky vůdcem parlamentní opozice. Paroubkův případ prokázal, že na rozdíl od starostů ostatních měst může zkušený radní z Prahy okamžitě převzít vedení země. Pokud budou současný kandidát na primátora Bohuslav Svoboda a jeho tým dostatečně obratní, mohou napodobit Bémovo tažení.

Také Hřib, Čižinský a Pospíšil

Z pohledu celé země mohou pražské volby přinést ještě větší poprask, pokud ODS vyhraje a za hlavního koaličního partnera vybere ANO. Občanští demokraté by mohli jen těžko popřít, že jde o prudké otočení kormidla z opozičního postoje posledních pěti let. Průběžně by museli vysvětlovat, že se stejný manévr nechystá ve sněmovně, kde mají obě strany k dispozici těsnou, přesto udržitelnou většinu. ANO platí po výbuchu v uplynulém volebním období za páriu pražské komunální politiky, ovšem ODS koalici s nově dosazeným vedením ANO nevyloučila, a třeba právě s podnikatelem Stuchlíkem najde společnou řeč. Politika v hlavním městě má obecně tu zvláštnost, že se proti kandidátům Babišovy strany, která na republikové úrovni ohrožuje právní stát a snižuje kvalitu demokracie, jednoznačně nevymezil vůbec nikdo. Povolební situace může být tak nepřehledná a osobní animozity mezi komunálními politiky tak velké, že Stuchlíkova podaná ruka bude mít cenu zlata.

Pražské volby totiž nemusí vyhrát ani ODS, ani ANO; hlásí se ještě tři další projekty. Už ve sněmovních volbách získali ve druhém, třetím, pátém, šestém a sedmém obvodě nejvíc hlasů Piráti a jejich popularita od té doby vyrostla. Budou bojovat se stejnými překážkami jako před nimi Věci veřejné, TOP 09, ANO nebo Úsvit, když potřebovali výsledky z velké politiky promítnout na místní úrovni. Přesto se jim to může podařit právě v Praze a předem nelze vyloučit, že se jedním z nejmocnějších politiků v zemi stane Zdeněk Hřib, vystudovaný lékař, který před pár lety rozjížděl s hercem Jiřím Mádlem výrobu elektrických koloběžek.

Starostovi Prahy 7 Janu Čižinskému a jeho straně Praha sobě průzkumy zatím nepřejí a slibují výsledek jen kolem deseti procent, ovšem při své malé věrohodnosti nevylučují překvapení. „Nové“ regionální strany obvykle bojují o hlasy s Babišem, přitom právě s Čižinským učinilo ANO před čtyřmi lety nepěknou zkušenost. Jeho suverénní vítězství v sedmém obvodě tehdy znamenalo nejhorší výsledek ANO v pražských volbách, dokonce pod hranicí deseti procent.

Stejně jako vítězství ODS může změnu poměrů signalizovat úspěch Spojených sil pro Prahu, kde se pod vedením předsedy TOP 09 Jiřího Pospíšila sešli kandidáti dalších dvou menších parlamentních stran, STAN a KDU-ČSL, a několika místních sdružení. Pospíšil má jako bývalý ministr ze všech kandidátů největší předpoklady, aby vytvořil v Praze alternativní centrum moci. Úspěch koalice menších stran v Praze zároveň otevře prostor pro stejnou dohodu pro příští volby do sněmovny a Babišově straně vyroste na nejvyšší úrovni další konkurent.

Armagedon levice

Z pohledu velké politiky bude pražské hlasování důležitější než volby v ostatních šesti tisících obcích dohromady. Ani v těch největších krajských nebo statutárních městech se nebude rozdělovat taková moc jako v Praze, přesto právě větší sídla odpovědí na otázku, jak bude napříště vypadat stranická krajina. V uplynulém desetiletí se rozšířil nesprávný názor, podle kterého se partaje omezily na velkou politiku v Praze, maximálně v krajích, a komunální sféru nechaly místním sdružením. Z pohledu tradičních stran to je naopak. Ústup a posléze úplný úpadek své popularity dokázala ODS zastavit právě v minulých komunálních volbách. V šestadvaceti statutárních městech získala v průměru devět procent hlasů, o dvě procenta víc než ve sněmovních volbách roku 2013. Ve třech z nich, konkrétně v Teplicích, Mladé Boleslavi a Jablonci, udržela pozici primátora. Průměrný výsledek v každém z šesti set českých a moravských měst byl o další dvě procenta vyšší. Zvláště v menších městech dosahují lepšího výsledku lidovci, proto není divu, že při současném poklesu preferencí také oni očekávají, že komunální sféra nastartuje jejich nový vzestup.

Komunální volby testují kvalitu členské základny, která může zajistit straně přežití v těžkých dobách. Letos taková zkouška čeká sociální demokracii, která zažila volební katastrofu loni v říjnu a teď se zdá, že se rozhodla k rituální sebevraždě. Jak už bývá u ČSSD před volbami zvykem, členové odhánějí voliče tím, že veřejně ventilují svou nespokojenost s vnitřními poměry své strany. Vedení Jana Hamáčka napadají z jedné strany ti, kdo nechtěli spolupracovat s Babišem, z druhé strany se opět ozývají zemanovci, vedení prvním místopředsedou Jiřím Zimolou a dalšími účastníky neúspěšného lánského puče z roku 2013. Nejde jen o to, že Hamáček nechává na rozdíl od svých předchůdců v předsednickém křesle věcem volný průběh a nedomlouvá kolegům, ať nechají spory na období po volbách. Ukazuje se, jak nešikovný byl manévr z první poloviny roku, při kterém strana sice vyměnila předsedu a jeho pět zástupců, ostatní členové předsednictva i ústředního výboru však zůstali na svých místech. Kosmetická změna v pražské centrále nezasáhla ani do krajských, natož místních organizací, které se musely samy vypořádat s porážkou ve sněmovních volbách a chystat se bez pomoci na další, pravděpodobně opět ztracenou bitvu. Sociální demokraté obhajují osm primátorských míst, z toho tři v krajských městech Plzni, Olomouci a Jihlavě. Kdyby udrželi jediné, naděje, že se strana „vrátí na výsluní“, jak slibuje ministryně Jana Maláčová, by ještě úplně nevyhasla. Referenční rovinou pro sociální demokracii budou výsledky v šesti stech městech před čtyřmi lety, ve kterých sociální demokraté získali v průměru patnáct procent, tedy nejvíc ze všech kandidujících stran. Další zapadající hvězda levicové scény, KSČM Vojtěch Filipa, sotva obhájí pozici z roku 2014, kdy byla ve městech s deseti procenty třetí nejsilnější.

Budoucnost samotných měst půjde nejlépe předpovědět podle výsledků ANO. Babišova strana například vyhrála sněmovní volby 2017 s předstihem ve všech krajských metropolích. Pokud minulé komunální volby vyhrála v osmi krajských městech a v Praze, může letos teoreticky dosáhnout výsledku ještě lepšího. Tím by jednoznačně potvrdila, že vytvořila pevnou mocenskou strukturu také na nižší úrovni a že se o ni v příštích letech může opírat podobně jako tradiční strany. Minimálně to znamená potvrdit primátorské posty v Brně, Ostravě, Českých Budějovicích a Pardubicích.

Úspěch není předem jistý z toho důvodu, že se ANO prosazuje ve městech s méně schopnými radními. Tato města nikdo neřídí, zhoršuje se kvalita služeb i nabídka bytů a stále častěji dochází k dopravním kolapsům. Občané pak logicky hledají nové vedení, které by propad zastavilo. Proti nástupu ANO se před čtyřmi lety udržely z radnic v krajských městech jen Plzeň, Olomouc a Hradec Králové. V řadě případů ovšem ani primátoři ANO rozklad městské správy nezastavili, naopak ho zrychlili ve městech typu Liberce, Ústí nad Labem, Frýdku-Místku nebo Opavy, kde se pod babišovci vedení města úplně zhroutilo. Zároveň se v postižených městech dále tříští politická scéna a objevují se nové a nové strany, které slibují, že tentokrát už opravdu obrátí poměry k lepšímu.

Zásluhou masivní kampaně může Babišova strana znovu uspět tam, kde se poměry samospádem dál mění k horšímu. Když se kromě toho neobjeví nový silný protikandidát, tak může pozici obhájit i tak nečinný primátor ANO, jakým je ostravský Tomáš Macura. O dlouhodobém přežití podnikatelské strany na úrovni velkých měst rozhodnou volby v Brně. V rychle se rozvíjející moravské metropoli udržel primátor Petr Vokřál nesourodou koalici s lidovci, Zelenými, alternativní stranou Žít Brno, Piráty a TOP 09. Způsobil tím další rozpad politické scény, o čemž svědčí fakt, že letos kandiduje 22 stran a hnutí, o pět víc než minule. Případnou Vokřálovu obhajobu, kterou nevylučují ani průzkumy, může zajistit pouhá touha Brňanů po stabilitě v nepřehledné stranické krajině. Půjde ovšem prodat jako důkaz, jak jsou manažeři ANO kompetentní.