Bankovní rada České národní banky se včera s novým guvernérem Alešem Michlem, viceguvernérkou Evou Zamrazilovou a dvěma novými členy poprvé sešla na měnovém zasedání. Ukázalo se to, co mnozí tušili. Nový guvernér má pro své pasivní přihlížení inflaci, kdy odmítá zvyšovat úroky a brzdit ji, v bankovní radě většinu. Podařilo se mu prosadit, že úrokové sazby se nezvedly a zůstaly na současných sedmi procentech. Nevíme přesně, jak kdo z bankéřů hlasoval, ale vypadá to, že vyšší úroky v nové sestavě prosazoval jen viceguvernér Marek Mora a Tomáš Holub. Oba to předem avizovali. Ostatní mlčí. Jen viceguvernérka Eva Zamrazilová veřejně potvrdila, že vyšší sazby nepodpoří.

Včerejší pasivní rozhodnutí bankéřů je až zarážející. Ve stejnou chvíli totiž zveřejnili nové odhady inflace. A ty jsou děsivé. Lidem vzkazují, že v srpnu mají počítat s cenami, které budou proti loňsku vyšší o 19,3 procenta. V září už 20,4 procenta. Pokud se v Estonsku, Lotyšsku nebo Litvě (což jsou jediné tři země Evropské unie s inflací vyšší než my) nestane něco mimořádného, staneme se zemí s nejprudším zdražováním v celé Evropské unii. Průměrné zdržení za celý letošní rok pak dosáhne 16,5 procenta.

Tím to ale nekončí. Bankéři včera oznámili, že éra prudkého zdražování bude výrazně delší než podle předchozích odhadů. Původně počítali na příští rok s průměrným zdražováním o 4,1 procenta. Včera ale odhad zvedli na 9,5 procenta. Víc než na dvojnásobek. Kromě toho očekávají oslabení koruny ze současného kurzu 24,8 koruny za euro na 25,70.

Na tento nový odhad se rozhodla bankovní rada reagovat tak, že nic neudělala. Přiznala tím, že inflaci fakticky nehodlá krotit. Ze zákona má přitom povinnost držet cenovou stabilitu. A tou se rozumí, že ceny nestoupají nebo neklesají o více než dvě procenta ročně. Centrální banka pod novým guvernérem svou pasivitou říká, že svoji zákonnou povinnost letos a příští rok plnit nebude. Že na to rezignovala.

Rezignací na snižování inflace fakticky přispěje k tomu, že každý, komu se za dva roky nezvýší plat alespoň o 27,5 procenta, zchudne. Na to, aby si člověk alespoň udržel životní úroveň z konce roku 2021, bude potřebovat, aby mu stouply příjmy právě o 27,5 procenta. Všichni pod touto laťkou chudnou. Prakticky to znamená, že na udržení životní úrovně by ten, kdo má dnes průměrný český plat 37 929 korun, musel mít příjem zvýšený na 48 359 korun. Každé nižší přidání znamená chudnutí.

To je cena za nezvládnutou inflaci, kterou řada ekonomů včetně třeba viceguvernéra centrální banky Marka Mory považuje za rakovinu společnosti. Za něco, co ničí a rozkládá vztahy a zemi vážně posouvá ke společenskému výbuchu.

Centrální banka pod vedením Aleše Michla chrání dlužníky, všechny ostatní obírá o jejich příjmy, úspory a investice.

Mezi ekonomy se už vážně diskutuje o tom, jestli pasivita centrální banky není fakticky porušováním ústavního mandátu banky. A jestli situace není zralá na ústavní žalobu na bankovní radu. Právně je to ale zatím zcela neprobádaný terén.

Zároveň je evidentní, že velkou vinu na tom, že inflace je tady už skoro nejvyšší v Evropské unii, má vláda Petra Fialy. Stejně jako banka připravuje lidi o hodnotu jejich příjmů a úspor svou pasivitou. Inflaci prudce ženou vzhůru především ceny energií, které se promítají do zdržování všeho dalšího zboží a služeb. Nebo jsou často rouškou pro zdražení.

Řada vlád po Evropě společnost před inflací brání tím, že fixuje ceny elektřiny. Francouzská vláda už od ledna na 46,8 eura za MWh. Aktuální cena, za niž se obchoduje elektřina pro závěr letošního roku na trhu, je přitom 477 eur. Když plně dopadne na české domácnosti a firmy, budeme mít elektřinu desetkrát dražší než Francouzi. Ti přitom mají inflaci s 6,1 procenta třikrát nižší než my. Minulý týden zafixovala ceny elektřiny pro domácnosti a firmy vláda ve Slovinsku. Už předtím třeba na Slovensku, v Portugalsku nebo ve Španělsku. Za chvíli s tímto tempem zůstaneme jedinou zemí, kde kabinet v podivné pseudohře na trh s elektřinou nechá na rodiny a firmy dopadnout plnou nálož zdražování.

Jsou tři cesty, jak se dají ceny elektřiny rychle zafixovat. Máme výhodu, že jsme čistým vývozce elektřiny a vyrábíme si ji doma. A rekordně drahý plyn měl loni na celkové výrobě podíl jen osm procent: 37 procent vyrábíme z uhlí, 36 z jádra, zbytek jsou obnovitelné zdroje.

Proto aby mohla vláda zafixovat cenu, by bylo nutné plně zestátnit elektrárenskou společnost ČEZ, v níž má kabinet dosud 70 procent. Výkup menšinových akcionářů by včetně prémie přišel na zhruba 250 miliard korun. To není malá částka, ale vláda by jednou provždy držela kontrolu nad cenou elektřiny a dokázala by krotit inflaci. Drahá elektřina totiž neskončí s válkou na Ukrajině. Je to fenomén na roky.

Druhou možností je daň z mimořádných zisků výrobců elektřiny. Výsledek je stejný jako u fixace, jen byrokraticky složitější a zdlouhavější. Stát na dani vybere peníze a o ně pak sníží faktury domácnostem a firmám.

Třetí možnost je podobná. Vytáhnout všechny dostupné peníze dividendou z ČEZ. A opět využít na snížení faktur lidem a firmám. Fakticky je to totéž jako daň, ale dotkne se jen polostátního ČEZ.

Nic z toho zatím kabinet v konkrétních obrysech nepředstavil. Mluví pouze o úsporném tarifu. Ten při cenách elektřiny, které se na nás hrnou, uleví od propadu životní úrovně jen velmi málo. Rekordnímu zchudnutí rozhodně nezabrání.

Buď má Petr Fiala nějaký geniální plán, o němž zatím nevíme, nebo současnou inflaci a její následky tvrdě podceňuje. Vláda a centrální banka si svou pasivitou navzájem své role hodně komplikují.