Každá epidemie obvykle nabízí řadu různých důvodů k tomu, aby lidé propadli panice. Stejně je tomu s epidemií Covid-19. Poslední šok způsobily zprávy ze severní Itálie, kde bylo během víkendu potvrzeno 132 případů nákazy koronavirem, což je čtvrtý největší počet na světě po Číně, Japonsku a jižní Koreji. Dá se nějak zjistit, proč právě Itálie, anebo může virus stejně nečekaně zaútočit v jakékoli jiné zemi v Evropě?

Nejvíc zneklidňuje situace, při které nejde nástup epidemie snadno vysvětlit příletem nakaženého člověka z Číny, nejlépe přímo někoho, kdo byl v epicentru nemoci ve Wu-chanu. To je bohužel případ Itálie, kde podle agentur nebylo ještě v neděli večer jasno, kdo chorobu do země přinesl. Podle posledních zpráv bylo takových lidí několik. Italům proto nezbývalo než od nedělního rána vyhlásit karanténu v okolí města Codogno, kde žije 55 tisíc lidí, zrušit benátský festival a zavřít milánskou La Scalu. Protože se nedaří vysvětlit, jakou cestou koronavirus přišel, pak ani nejde vyloučit, že se do Itálie dostal už před pár týdny a že se ještě může objevit na nečekaných místech.

Poptávka po racionálním vysvětlení nakonec přinesla odpověď, která sice nestačí, jako prostředek proti panice však do určité míry funguje. Jednu z variant odpovědi přináší Frankfurter Allgemeine Zeitung, který připomněl, že Itálie vyšla Číňanům ze všech evropských zemí nejdál vstříc při jejich globálním investičním projektu nové hedvábné cesty. Loni v březnu podepsala její populistická vláda s prezidentem Si Ťin-pchingem pětistránkové Memorandum o porozumění, devatenáct dohod mezi státními úřady a dalších deset smluv na úrovni soukromých firem. Počet přímých letů z Číny do Itálie se blížil ke stovce týdně, turisté z východu zaplavili severoitalské hotely, zemědělské produkty z Lombardie a Benátska se exportovaly na východ a odtamtud se vracely průmyslové výrobky. Ovšem od chvíle, kdy se Codogno stalo italským Wu-chanem, se entuziasmus obrátil v pravý opak. Nejde dokázat, že se úzké hospodářské kontakty s říší středu transformovaly na most přenášející neprozkoumanou nemoc, při zachování principu předběžné opatrnosti to však nejde ani účinně zpochybnit.

Neodolatelná vidina zisku

Aktivity prezidenta Miloše Zemana zařídily návštěvu čínského prezidenta v Praze už před čtyřmi lety, naštěstí tím snahy o sbratření víceméně skončily. Od té doby se přesto objevila řada indicií, že přátelství s komunistickou Čínou nese také určitá rizika. Vidět to bylo především na nemilosrdném zasahování Pekingu do české politiky, naposledy při intervencích proti plánům zesnulého předsedy Senátu Jaroslava Kubery na návštěvu Tchaj-wanu. Také Italy už jejich nadšení pro obchod s Čínou pomalu opouštělo. Přispělo k tomu údajné kopírování italských oděvních značek a jejich prodej přes čínské firmy s italskou adresou, následovalo pozdvižení, když čínský velvyslanec vytkl římskému parlamentu videokonferenci o Hongkongu, které se účastnil šéf tamní opozice Joshua Wong. Příchod koronaviru byl poslední kapitolou v příběhu provázeném řadou zklamání.

Tuzemští podnikatelé a politici už nejméně desetiletí plánují ekonomickou ofenzivu na východ, naštěstí příliš neuspěli a dnes lze jen doufat, že Češi za své plány nezaplatí stejnou cenu jako Italové. Svět je příliš složitý na to, aby se dal zjednodušit na popis ekonomických vztahů a aby se vyhlídkami na zisk dala vždycky přebít nezbytná opatrnost při vstupu do neznámých teritorií.