Zprávy, které od středy přicházejí z Evropského parlamentu, vyvolaly v české veřejnosti jisté vzrušení. Europarlament radikálně a definitivně pohřbil auta se spalovacími motory (tedy definitivně – od roku 2035 a „jenom“ auta osobní a lehká užitková). Klidnější, popřípadě letargičtější hlasy tvrdí, že se to ještě dá změnit na úrovni vlád členských zemí.

Nejprve co se ve Štrasburku stalo: ze sady návrhů viceprezidenta Evropské komise přes klima Franse Timmermanse, jak se konkrétními kroky dopracovat snížení emisí v EU do roku 2030 o 55 procent, byly ve středu na programu důležité dva. S tím prvním, což je návrh rozšířit emisní povolenky i na dopravu a vytápění budov, Timmermans na první pokus neuspěl. Je to výsledek nezvyklého zadrhnutí na hlavní ose europarlamentní politiky, již tvoří velká koalice mezi socialisty a lidovci.

Nezanedbatelná část poslanců Evropské lidové strany (EPP) chtěla nástup povolenek do nových oborů rozředit a zpomalit, a když jim socialisté, Zelení a většina centristů nevyšli vstříc, spojil se tento pravý střed s pravicí (ECR, Evropští konzervativci a reformisté, patří k nim i naši občanští demokraté) a dalšími. Zaznamenáníhodné je, že mezi odpadlíky od konsenzu v EPP byla i část německé CDU, což nezřízení optimisté považují za vlaštovku v začínajícím odporu proti politice uhlíkové neutrality (net zero).

Při následujícím a sledovanějším hlasování o autech se vzácné spojení EPP–ECR opět vypařilo, stará velká koalice socialistů a lidovců konec klasických aut zpečetila. Bude dobré si zapamatovat, jak kdo z českých poslanců v této zásadní věci hlasoval: proti byly kompletně ODS, KDU-ČSL, ANO, SPD a KSČM, pro Piráti (Markéta Gregorová, Marcel Kolaja, Mikuláš Peksa) a zástupce TOP 09 Luděk Niedermayer. Ten je ve své frakci vzácný zjev v tom smyslu, že na uhlíkovou neutralitu a smysl elektroaut skutečně věří. Jeho stranický kolega Jiří Pospíšil se hlasování vůbec nezúčastnil a dostál tak své pověsti.

Konstatujme, že zástupci dvou z pěti vládních stran aktivně podpořili zákaz aut, která řidiči masivně chtějí, ve prospěch aut, která řidiči přes různé úlevy a dotace vytrvale nechtějí. Obraz polovičního zmaru doplňuje zástupce třetí z pěti vládních stran, Stanislav Polčák ze STAN, který se – zdržel. V takové situaci působí skoro jako zázrak, že česká vláda zaujala pro radu ministrů životního prostředí, což bude poslední možnost, jak masivní útok na svobodu pohybu zvrátit, vůči Timmermansově návrhu opoziční stanovisko.

Těm, kdo nemají čas denně sledovat unijní politiku, může způsobit lehčí šok zjištění, že rada ministrů životního prostředí – měla by se konat ještě tento měsíc – rozhodne kvalifikovanou většinou, takže pokud tu se nepodaří složit, za třináct let už bude mít každý z nás zakázáno koupit si nové auto na benzin nebo naftu.

Sehnat kvalifikovanou většinu bude v tomto případě pro naši vládu těžké, až nemožné. Patrně nás čeká zjištění, že ten nový kredit, který Středoevropané údajně získali razantním postojem vůči Rusku a speciálně cestou premiérů do Kyjeva brzy po začátku války, je na jakékoliv jiné téma než vztah EU k Rusku zcela nepřenosný.