Když si při příležitosti třiceti let svobody nechal studentský spolek Svobodný listopad dělat u agentury Median velký průzkum na téma Jací jsme? o generaci mezi 18 a 30 lety, vyšel z něj jeden překvapivě velmi silný trend. Strach z blížící se ekologické katastrofy. S tím, že přijde, souhlasí nebo spíš souhlasí 68 procent dotázaných. Pouhých osm procent je přesvědčeno o opaku. Síla ekologického katastrofismu mladé generace překvapila i zadavatele průzkumu. Tazatelé z Medianu měli reprezentativní vzorek této generace napříč populací. Nikoli jen studenty humanitních nebo uměleckých škol, kteří jsou velmi náchylní k podléhání progresivním ideologiím. Těch osmašedesát procent jde napříč generací, vzděláním, městy nebo obcemi, kde žijí. Není to průzkum mezi městskými levicovými liberály.

Zlomový rok 2015

Kde se ten katastrofismus v mladých bere? Obrovskou roli hraje atmosféra doby. Bodem zlomu je rok 2015. Přináší do Evropy dvě témata, která ovládnou veřejnou debatu. Toho podzimu kulminující migrační krize víří už dlouho probublávající diskusi o přistěhovalectví, ochraně hranic a soužití velmi odlišných civilizací uvnitř evropských států. Ještě léto předtím je ve Spojených státech odhalena při podvodech s emisemi nikoli oxidu uhličitého, na nějž je zaměřena veřejná pozornost, ale méně sledovaných oxidů dusíku u dieselových motorů, největší německá automobilka Volkswagen. Ukazuje se, že snižování emisí u aut se spalovacími motory se dostalo na technickou hranici. Automobilky nejsou schopné dostávat závazkům, které jim politici ve velkých klimatických slibech nadiktovali. A tak podvádějí. Německá vláda a pro zemi klíčový automobilový průmysl, který s ní tradičně úzce spolupracuje, odvádějí od podvodu pozornost k budoucnosti automobilismu bez spalovacích motorů. Ohlašují začátek éry elektromobilů. Co na tom, že automobilový průmysl ani infrastruktura na ně nejsou připraveny. Hlavní jsou velké vize a cíle. Vývojáři je prostě budou muset doběhnout. Z různých zemí přichází vyhlašování termínů, kdy budou mít konkrétní typy aut zákaz vjezdu do měst. Téhož roku v prosinci se ve francouzské metropoli podepisuje Pařížská klimatická dohoda. V ní se jednotlivé země zavazují, o kolik sníží emise skleníkových plynů.

Od té chvíle je boj proti klimatické změna vedle migrace hlavním tématem veřejné debaty v Evropě. Její radikálnost rok od roku přitvrzuje. To, co bylo ještě v roce 2015 nepředstavitelné, je dnes realitou. Tehdy se mluvilo o ústupu od aut se spalovacími motory a zdražení letenek. Dnes Evropa pokročila k debatám o konzumaci masa, protože krávy mají příliš velkou uhlíkovou stopu. Začínají vystupovat různí aktivisté upozorňující na to, že je vlastně nezodpovědné přivádět do světa na prahu ekologické katastrofy děti. A nejsou to dávno jen nějací radikálové. Britský princ Harry se svou environmentalisticky orientovanou manželkou Meghan ohlašující, že neplánují mít víc než dvě děti, aby příliš nevyčerpávali planetu. Globální celebrity se předhánějí, kdo bude hlasitěji varovat před ekologickou zkázou a vyhlašovat, co všechno proti ní podniká. Atmosféra doby svádí k tomu, že se svět ocitl v ohrožení. Mladší generace s méně zkušenostmi a otevřenější myslí jsou vždycky mnohem náchylnější podlehnout trendům a módám. Dobrým i zlým. Takže není příliš překvapivé, že po čtyřech letech vyhrocené debaty, co všechno nám hrozí a čemu je třeba zabránit, dojde 68 procent příslušníků generace svobody, která už má volební právo, k přesvědčení, že zažije ekologickou katastrofu.

Úzkost z veřejných zdrojů

K vytváření katastrofických vizí ale přispívají i veřejné peníze. Z daní a koncesionářských poplatků. V institucích, kde by se měla vést racionální, kritická, vyvážená debata a kde by se nemělo podléhat katastrofismům. Ve státních školách a veřejnoprávních médiích. Ekologický katastrofismus už dnes do škol a veřejnoprávních médií prosakuje.

Při nedávném projednávání státního rozpočtu na příští rok v Poslanecké sněmovně se znovu rozvířila debata, jestli by měl stát financovat neziskové organizace, které intenzivně přispívají ke směřování politické debaty. Stát celkově posílá z rozpočtu neziskovkám 14 miliard korun. Andrej Babiš přišel už loni s tím, že by se výdaje na ně měly omezit. Především na ty, které nepomáhají, ale naopak mají ambici ovlivňovat debatu o politice. Boj proti změně klimatu je dnes jedním z hlavních politických témat. Ministryně financí Alena Schillerová už rovnou přišla s konkrétním plánem škrtů rozpočtu neziskovek o tři miliardy korun. Ty rozjely obrovskou mediální ofenzivu, že omezení státních financí je „konec demokracie“. Andrej Babiš zacouval a neškrtalo se.

Ve druhém čtení státního rozpočtu ve sněmovně předložil lídr Trikolóry Václav Klaus mladší pozměňovací návrh, aby se politickým neziskovkám sebralo půl miliardy korun. Ani to nakonec neprošlo. Příspěvek ze státního rozpočtu se proti letošním 14 miliardám korun ještě mírně zvýší. Ani ty s politickou agendou o státní peníze na ni nepřijdou. Značná část té politické agendy se přitom soustřeďuje na ovlivňování toho, co se učí ve školách. A klimatická témata jsou zrovna teď přirozeně v kurzu. Na ovlivňování škol v politických tématech se zaměřuje třeba Člověk v tísni. Jedna z vůbec nejstarších českých neziskovek, která si udělala dobré jméno účinnou pomocí při živelních pohromách ve světě, má i svoji politickou divizi.

Člověk v tísni je velká a finančně silná nezisková organizace. Takže to na první pohled vypadá, že její politická divize, která se snaží ovlivňovat to, co se dětí učí ve školách, nehraje příliš důležitou roli. Celkový rozpočet Člověka v tísni dosáhl v loňském roce 2,017 miliardy korun. Nejvíc mu přispívají zahraniční vlády se 780 miliony korun. Následují evropské dotace se 494 miliony korun (tady už se ale stát podílí na spolufinancování, protože na každý evropský projekt musí přispět i státní rozpočet). Třetím největším financiérem jsou agentury OSN, následují soukromí dárci a až pak se 156 miliony korun ročně státní rozpočet.

Na humanitární pomoc ve světě jde také největší část výdajů Člověka v tísni. V roce 2018 to bylo přes 1,616 miliardy korun. Proti tomu je částka 86 milionů korun, kterou organizace utratí za projekty v kategorii „vzdělání“, tedy ovlivňování toho, co se učí ve školách, nízká. Dá se to ale srovnat i tak, že víc než polovina z těch 156 milionů korun, které získá přímo ze státního rozpočtu, jde na to, co se učí ve školách. Pohled do výroční zprávy a nabídky programů na webových stránkách ukazuje, že neziskovka se ve školách kromě historie zaměřuje na tři hlavní současná témata: migraci, mediální výchovu a klimatickou politiku.

Co si lidé z Člověka v tísni myslí o změně klimatu, je zřejmé z jejich veřejných vystoupení. Dá se to ale vyčíst i z programů, které školám nabízí. Od 18. prosince 2019 se například učitelé základních a středních škol mohou nechat u této neziskovky zdarma on-line proškolit v tématu Jak učit o změně klimatu?. Kurz pokládá tyto otázky: „Jak víme, že změna klimatu skutečně probíhá? Co změnu klimatu způsobuje a jaké jsou její dopady? Co můžeme se změnou klimatu dělat? Jak a proč bychom o ní měli učit?“ Zde už se jasně říká, že se změnou klimatu je prostě potřeba něco dělat. Ne ji přijmout jako fakt a přemýšlet, jak se přizpůsobit a adaptovat se na ni. Kurz povede zjevně učitele k tomu, jak se změně klimatu aktivně bránit. Pro debatu o přizpůsobení a adaptaci se prostor nenabízí. „Kurz přináší učitelům aktuální poznatky o změně klimatu, a to jak z přírodovědné, tak společenskovědní oblasti. Část kurzu se také věnuje tomu, proč a jak o změně klimatu učit, a nabízí konkrétní doporučení pro plánování a vedení výuky.“ Pozoruhodná je zmínka o poznatcích ze společenskovědní oblasti. Nejspíš to bude referování o tom, jak se boj proti klimatické změně stal hlavním politickým tématem a jak je potřeba se atmosféře doby přizpůsobit. „Účastník po projití všech kapitol kurzu a vyplnění závěrečného testu získá osvědčení o absolvování kurzu a také materiály z kurzu využitelné ve výuce.“ Zmínka o potvrzení absolutoria je důležitá. Školy totiž musejí naplňovat takzvané Rámcové vzdělávací programy. Do nich byla zařazená i takzvaná průřezová témata. Tam už se přímo ekologická témata nebo soužití kultur vyžadují vyučovat. Naklikat si kurz od Člověka v tísni zdarma i s certifikátem je tak pro pohodlného ředitele školy nejsnazší cesta, jak školní inspekci ukázat, že plní Rámcový vzdělávací program. Aktivní lidé z neziskovek to velmi dobře vědí. Financuje je přímo státní rozpočet přes ministerstvo zahraničí v rámci Programu zahraniční a rozvojové spolupráce České republiky a České rozvojové agentury. Proč má zrovna ministerstvo zahraničí platit ekologickou výchovu ve školách, není jasné.

Mnohem víc natvrdo jdou do ovlivňování některá veřejnoprávní média. Třeba Radio Wave, které bylo v rámci Českého rozhlasu postavené jako stanice pro mladé publikum. Loni 15. března přinesla stanice na své internetové stránce reportáž s titulkem Environmentální žal. Jak si poradit s hlubokým smutkem z vymírání druhů a klimatických změn?. „Potkávám čím dál víc smutných lidí. Nevědí, jestli jejich děti v budoucnu najdou zdravé místo pro život. Samotné se mě často dotknou filmy o zanikajících ostrovních státech. A přesto mi lidé dokážou do očí tvrdit, že klimatická změna neexistuje. Potkala jsem se s dalšími ženami, které trpí podobným pocitem smutku, a oslovila i terapeutku, která se rozhodla tomuto věnovat. Nakonec jsem pochopila, že i lidé, kteří sami stojí v opozici, tím žalem nejspíš sami trpí. Jen jinak,“ začíná reportáž a přicházejí stesky konkrétních lidí, které tento fenomén zasáhl. „Pamatuju si to úplně přesně. Měli jsme tam les a v něm rostla taková krásná, zelená, krátká, jemná tráva. To bylo v devadesátkách a tenkrát se hodně řešily kyselé deště. Já jsem tu trávu měla fakt ráda a najednou se tam začala objevovat ošklivá vysoká tráva jako na poli. A někdo mi řekl, že je to kvůli kyselým dešťům,“ říká mladá uměl ecká kurátorka Tereza, kterou environmentální žal provází od dětství. Takových příspěvků se v repertoáru nejen tohoto veřejnoprávního média najde řada.

Za veřejné peníze si kupujeme vyvolávání úzkosti z budoucnosti a výsledky z výše citovaného průzkumu ukazují, že se vyvolává dost úspěšně. Podlehnou víc než dva ze tří mladých.