Ceny vajec překročily hranici pěti korun a stále se nad ní drží. Důvodem je fakt, že náš trh je propojen s Evropskou unií. V Evropské unii jsou ovšem vejce až o polovinu levnější. Zmíněné věty nedávají smysl, přesto popisují realitu trhu se zemědělskými produkty.

Zpráva z Hospodářských novin připomíná klasický vtip o divech socialistického Československa: „Přesto, že má každý práci, nikdo nic nedělá. Přesto, že nikdo nic nedělá, plán se plní. Přesto, že se plán plní, nikde nic není. Přesto, že nikde nic není, dá se všechno sehnat, atd. atd.“ Zvláštnosti a absurdity centrálně řízené ekonomiky tím byly vystiženy docela trefně. Socialistická ekonomika zkrachovala, proto člověka napadne, kam se dnes žene tuzemské zemědělství.

Evropská podpora exportu do Ruska

Počátkem prosince publikovalo ministerstvo zemědělství každoroční zprávu, jaké podniky získaly z evropských peněz podporu na investice. Z drůbežářů nejvíc dostala společnost Proagro Nymburk, jíž přijde 49,6 milionu korun na „novostavbu dvou hal pro nosnice“, následuje „modernizace a výstavba drůbežáren společnosti AG Maiwald“ s podporou 43,8 milionu, „modernizace farem pro drůbež“ za 42,9 milionu pro firmu Výkrm Třebíč z holdingu Agrofert atp. Tak velké dotace se přidělují od roku 2014, kdy nastoupil na ministerstvo zemědělství Marian Jurečka. Od začátku vysvětloval podporu velkých investic tím, že je třeba zajistit potravinovou soběstačnost, mimo jiné i v produkci drůbežářů. Bilance není přes každoroční stamilionové injekce oslňující.

Za prvních deset měsíců roku 2014 byla dovezena vejce za 749 milionů korun, letos se import zvýšil o 15 milionů. Před třemi lety se vyváželo za 817 milionů, letos to je o 31 milionů méně. Bilance je tedy horší, i když to není velká změna. Dovážíme pětinu spotřeby, a to především z Polska a Lotyšska, stejný objem však vyvážíme. Podstatný je přitom fakt, že dnes stejně jako před třemi lety jsme u vajec čistým vývozcem. Proč tedy bojujeme za potravinovou soběstačnost, když jsem soběstační, a co nám tento boj přinesl?

Podpora drůbežářům se uděluje v rámci Programu rozvoje venkova, který je financován EU. Smyslem zemědělských dotací z Bruselu je v první řadě podpora malých zemědělců, kteří jsou schopni zachovat kulturní ráz evropské krajiny, produkovat potraviny v ekologických chovech, udržet na venkově pracovní místa, a tím i společenský život. Česká republika si v tomto ohledu vyjednala výjimku a dotuje také produkci velkých firem. V případě drůbežářů jde o podporu velkovýroben, kde nosnice přežívají v klecích bez denního světla. Kdo některý z velkochovů navštívil, pár nocí potom nespal a ví už napořád, že Evropa namísto do ekologie investuje do trápení zvířat.

V každém případě dotace pomohly velkovýrobcům při vstupu na tzv. evropský trh. Opravdu nejde o to, že vejce nosnic v klecích prodáváme v západní Evropě. Konkrétně rakouské supermarkety vejce z klecových chovů neprodávají, za nejhorší platí vejce od slepic v halách na podestýlce. Vyvážíme především do Ruska a na Slovensko. Vstupem na evropský trh se však zdejším výrobcům otevřela možnost vejce zdražit. Stejně jako v případě másla je možné žádat vyšší „evropskou cenu“ od obchodníků, tedy od maloobchodních řetězců, a jejich zákazníků.

Klecáky za evropskou cenu

Ceny producentů zvýšila aféra s pesticidem Fipronil, který se objevil v některých evropských chovech. Vajec byl najednou nedostatek a evropští výrobci chtěli výrazně zdražit. Narazili však na tvrdou obchodní politiku řetězců, jež žádaly o slevu s varováním, že si jinak najdou jiné dodavatele. Proto dnes není těžké sehnat na západě vejce za 10–15 centů, ty z ekologických chovů vyjdou na 25–30 centů. Tuzemské řetězce jsou však k výrobcům benevolentnější, proto „klecáky“, tedy vejce z klecových chovů, stojí 20 centů a víc.

Možná je dobře, že zemědělské dotace pomáhají výrobcům. Proč však likvidují tradiční venkovské zemědělství a snižují dostupnost i kvalitu potravin? Mělo by se s tím skončit, vždyť ani reálný socialismus netrval věčně.