„Obklíčený Johnson utrpěl trojitou porážku v Dolní sněmovně,“ hlásal včera ráno The Guardian. „Johnson zatlačen do rohu dvojitým úderem Dolní sněmovny,“ tvrdil deník Financial Times. Levicový bulvár Daily Mirror označil Johnsona za „nejhoršího britského premiéra“. „Johnson zablokovaný poslanci a odmítající předčasné volby,“ hodnotily situaci prestižní The Times. Deník i (sic) měl titulek „Premiér zatlačen do rohu po dni porážek v Dolní sněmovně“. Všechny narážely na to, že konzervativní premiér Boris Johnson prohrál v parlamentu sérii hlasování, a tím pádem bude nejspíše donucen požádat o odložení brexitu. Následně se mu nepodařilo protlačit předčasné volby. V komentářích a na sociálních sítích odpůrci odchodu z EU slavili, mnozí to brali jako první krok k zastavení nenáviděného brexitu a zbavení se jimi opovrhovaného Johnsona. Ve skutečnosti je to pouze první bitva totální politické války.

Druhou stranu nadcházejícího střetnutí ukazuje pohled na titulky deníků naopak podporující Johnsona. The Daily Telegraph: „‚Pokrytec‘ Corbyn odmítl volby, aby prolomil pat“. Probrexitovské bulváry Daily Mail a The Sun psaly o vůdci opoziční Labouristické strany Jeremym Corbynovi jako o „ vystrašeném kuřeti“ v narážce na Corbynovo odmítnutí předčasných voleb. Ze strachu byl Corbyn mnohokrát obviněn i během debaty. Konzervativní poslanci i Johnson na něj pořvávali „are you frit?“. „Frit“ je obskurní anglické slovo, které se ve významu „bát se“ používá pouze v lincolnshireském dialektu. U toryů je to však velmi oblíbené slovo s mnoha konotacemi od doby, kdy ho slavně použila Margaret Thatcherová. (K brexitové mánii se nepřidal jen deník Daily Star, otevírající příběhem obdařené celebritky Alison Hammondové s titulkem: „Má prsa málem zabila mé dítě.“)

Se slibem, že Británie odejde z EU 31. října, ať s dohodou, nebo bez dohody, Boris Johnson vyhrál volby lídra Konzervativní strany. Možnost odejít bez dohody považuje za klíčovou k úspěšnému vyjednání smlouvy. Tvrdí, že pokud Británie předem vyloučí tvrdý brexit, EU nebude mít potřebu ustupovat. Bylo otázkou, jak se toho pokusí dosáhnout, vzhledem k tomu, že v parlamentu neexistuje pro odchod bez dohody většina. Odpověď byla, že hrubou silou. To je mu nyní vyčítáno, Johnson ale neměl na výběr. Jít cestou kompromisu se jeho předchůdkyně Theresa Mayová snažila tři roky, výsledek bylo zablokování parlamentu a nekonečná brexitová agonie.

Zatím poslední dějství brexitové ságy tak začalo minulý týden v pondělí, kdy se nejrůznější opoziční frakce sešly a dohodly se na společném postupu k zastavení brexitu bez dohody. Johnson odpověděl vyhlášením odročení parlamentu, což mělo za cíl nedat jeho odpůrcům dostatek času, aby svůj plán dali do pohybu. Zde se zjevně přepočítal, rozhádaná opozice se semkla a předvedla obdivuhodnou disciplínu, která jí zajistila vítězství tento týden. Johnsonovi sice opozice vyčítala, že odročením parlamentu se pohybuje na hraně ústavního pořádku a možná už za ním, ale k tomu, aby protlačila vlastní zákon, padlo za oběť nejedno pravidlo a parlamentní zvyklost. Klíčová byla spolupráce předsedy sněmovny Johna Bercowa. Ten má být oficiálně nezávislý a nikomu nestranit, ale ve svém zarputilém antibrexitářství odhodil veškeré zábrany.

Zároveň vláda v úterý přišla o svou většinu, když poslanec Phillip Lee, dramaticky uprostřed Johnsonova proslovu, symbolicky přešel jednací sál a usedl do opozičních lavic. Ztráta se záhy prohloubila, když Johnson bez okolků vyhodil ze strany 21 proevropských poslanců, kteří hlasovali proti vládě. Ponížení administrativy bylo dokončeno ve středu večer poté, co se Johnsonovi nepodařilo prosadit předčasné volby, plánované na 15. října. Vláda tak zůstává u moci, ale naprosto bezmocná.

Jenže válka se teprve rozbíhá. Hlavní důvod, proč opozice zablokovala předčasné volby, je strach, že Johnson by nedodržel slib je vyhlásit na 15. října, ale posunul by je až za brexit. Jakmile se zákon o zákazu „no deal“ brexitu stane skutečností, velmi pravděpodobně Johnsonovi předčasné volby schválí. Vláda začala vyklízet pole, aby k tomuto napomohla. Odvolala obstrukční snažení ve Sněmovně lordů, dnes ho tedy Dolní sněmovna, pokud se nestane zázrak, schválí v posledním čtení. Ve snaze vyvolat předčasné volby Johnson nejspíše nepoužije poslední zbraň ve svém arzenálu na zastavení zákona, totiž doporučení královně, aby ho vetovala. To byla noční můra britských ústavních právníků, neboť není jasné, zda královna toto právo má. Ústavní krize, do které by se Spojené království propadlo, by byla epická.

Jakmile královna zákon schválí, což se stane v pátek nebo v pondělí ráno, padne hlavní překážka předčasných voleb. Vláda již oznámila, že v pondělí předloží nový návrh na předčasné volby. Otázkou je, jakou formou to udělá. Podle zákona k rozpuštění parlamentu je potřeba dvoutřetinová většina, čili je nutná podpora labouristů, ti se ale cukají, do voleb by nešli v nejlepší kondici. Druhou variantou je vyvolání voleb pomocí zvláštního zákona, ke kterému je potřeba pouze nadpoloviční většina. Zde by pomohli skotští nacionalisté (SNP). Ti již oznámili, že jakmile zákon o zastavení brexitu bez dohody projde, jsou pro předčasné volby. S nimi konzervativci nadpoloviční většinu dají. SNP může ve volbách jen získat. Pokud tyto možnosti selžou, je tu ještě poslední zoufalá možnost vyvolání předčasných voleb, hlasování o nedůvěře. V takovém případě by vláda musela hlasovat sama proti sobě.

Je tu ještě možnost, že opozice dokáže zablokovat všechny možnosti a odsouhlasí volby až po posledním říjnu, aby Johnsona ponížila neschopností splnit slib. To však není považováno za příliš pravděpodobné, v brexitové Británii je ale možné všechno. 

O osudu brexitu, Británie i Konzervativní strany tak rozhodnou „bleskové“ volby. Jedna z teorií je, že tento týden nebyl vládním fiaskem, ale dobře připravenou pastí, do které opozice spadla. Vše, co se stalo, z dlouhodobého hlediska hraje Johnsonovi do karet. Zákon o zákazu „no deal“ brexitu mu umožňuje volby postavit jako jasné rozhodnutí mezi vyplněním „vůle lidu“ a těmi, kdo chtějí brexit zastavit. Johnsonovi obzvláště nahrává ta část zákona, která praví, že pokud EU odmítne britský návrh na prodloužení, Británie musí přijmout jakýkoliv protinávrh, se kterým Unie přijde. Johnson to označuje za naprostou kapitulaci. Pokud volby vyhraje, může zákon jednoduše během jednoho dne zrušit, proto je pro něj tak důležité, aby byly v polovině října, o dva dny později se v Bruselu schází summit EU, kde padne finální stanovisko kontinentu.

Kvůli volbám bylo i nutné vyhodit 21 rebelujících poslanců. Rebelie jsou v britské politice celkem běžné, sám Johnson mnohokrát hlasoval proti vlastní vládě. Mezi vyhozenými byli někteří nejzasloužilejší členové strany včetně čtyř bývalých kabinetních ministrů, nespočtu juniorních ministrů (britská obdoba českých náměstků), nejdéle sloužícího poslance ve sněmovně a vnuka Winstona Churchilla. Johnson byl okamžitě označen za pokrytce a diktátora. Špatnou krev vyloučení dobrých přátel zanechalo i ve straně. Jenže pokud má Johnson docílit brexitu, nic jiného nemohl udělat. Očekává se, že případné konzervativní vítězství ve volbách bude těsné, a pokud by mu ve straně strašilo dvacet „Eurohujerů“, ve výsledku by se nic nezměnilo. Tímto týdnem tedy končí velká konzervativní občanská válka. Euroskeptici definitivně vyhráli. Ze strany se trousí i posledních pár pravověrných „Evropanů“, mezi nimi i bratr premiéra Jo Johnson.

Nadcházející volby jsou obřím Johnsonovým hazardem. Za prvé budou de facto opakováním brexitového referenda. Podle komentátora týdeníku The Spectator Jamese Forsytha ale nejde jen o brexit, i když ten bude hlavním tématem. Pokud Johnson prohraje, je docela dobře možné, že toryové ztratí veškerou kredibilitu a konzervativní voliči nadobro přejdou k Brexit Party. Corbynova výhra by navíc uvedla do pohybu jeho socialistické vize a zcela rozvrátila thatcheristický konsenzus, kterým se Británie řídí již třicet let. Je velmi nepravděpodobné, že Corbyn získá nadpoloviční většinu, bude muset tedy vládnout s podporou SNP a liberálních demokratů. SNP bude za podporu chtít opakování referenda o nezávislosti Skotska, liberální demokraté zase změnu volebního systému. Johnson je mírným favoritem hlasování, ale Downing Street číslo 10 prý přiznává, že vůbec netuší, jak to celé může dopadnout. Ráno 16. října se tak Britové mohou probudit do úplně jiné země.