Účelem krize je prý přicházet na to, na co nepřišli kontroloři účtů. Ve velmi podobném smyslu dnes rozjezd očkování proti covidu-19 ukazuje věci, na které nepřijdete jen prostým pohledem na výši HDP na osobu.

Jak Evropa, tak Spojené státy americké mají svoje „obvyklé uspořádání“. Ať už měříte libovolnou ekonomickou metrikou, obvykle končí někde navrchu Německo, Nizozemsko, skandinávské státy a Británie; dole pak hluboký Balkán. Za mořem to není jiné, na špici bývá Kalifornie, Oregon a bohaté východní pobřeží, na dně pak vnitrozemí, „flyover country“, ti divní lidé, kteří mají doma zbraně a v oknech vyvěšenou vlajku.

Přirozeně bychom tedy čekali, že v případě rozjezdu očkování proti koronaviru uvidíme podobné výsledky. Nejbohatší a nejvlivnější státy někde nahoře, nevýrazný prostředek uprostřed a na samotném konci pak „obvyklé podezřelé“, ty, kdo končí špatně už jaksi z principu. Jenže přesně to se nestalo.

V Evropě zatím vede žebříček Velká Británie, která začala s očkováním dříve, takže to není až tak neočekávané. Ale hned za ní je pořadí velmi zajímavé. Dánsko bychom na vršku tabulky čekali, je tam. Jenže nad ním se nachází Malta, země s chronickým korupčním problémem, a obě tyto země vedou žebříček v sousedství Slovinska, Španělska, Litvy, Portugalska, Srbska, Rumunska, Kypru a Itálie – vesměs „slabších kusů“, co se ekonomické síly týče. Zámožné Německo a Švýcarsko sedí přesně veprostřed a na dolním konci škály se nachází Belgie, Švédsko, Norsko, Lucembursko, Lotyšsko, Nizozemsko, Rusko a Bulharsko. Naprosto nesamozřejmé pořadí, při kterém si nejbohatší státy světa podávají ruku s věčnými outsidery.

Mizerné výsledky Nizozemců ve srovnání s Italy můžou aspoň potěšit obyvatele Apeninského poloostrova. Není to tak dlouho, co se nizozemský ministr financí Wopke Hoekstra opíral do zadlužených Italů coby marnivců, jejichž finance je potřeba podrobit důkladnému přezkumu. Italská vakcinační kampaň ale běží přijatelným tempem, kdežto nizozemská se ukázala být naprostou katastrofou, hlavně kvůli nepřipravenému IT systému, jehož kvalitu místní komentátoři nelichotivě srovnávali s Egyptem či Pákistánem.

Čím to je? Je možné, že bohaté státy „usnuly na vavřínech“, začaly spoléhat na to, že jsou dostatečně zajištěné plody práce předešlých generací a nezajímá je už příliš, kdo sedí u vesla teď? Nakonec taková Kalifornie, kde sídlí největší IT firmy světa, si může zvolit i naprosté idioty, aniž by ji potopili. Nebo je to pouhá náhoda, ve které zbytečně hledáme zákonitosti, protože přemýšlející lidé jsou hledáním skrytých pravidel posedlí?

Jisté je, že Česká republika se v tomto závodě zatím nijak nevyznamenává. Ačkoliv dodávky vakcín nabírají zpoždění, patříme mezi ty státy, které nestíhají rozdat ani ty dávky, jež už k nám dorazily. Podstatně chudšímu Rumunsku hledíme s odstupem na záda, na Velkou Británii bychom ani nedokřikli a Izrael je ve srovnání s námi někde na oběžné dráze. Ano, nejsme na tom nejhůř. Ale na zemi, která se vždy pyšnila kvalitou péče o veřejné zdraví, podáváme velmi podprůměrný výkon.