Část lesa je vykácená, na zbytku stromů šedne jehličí. Na kopci brzy nezbude žádný porost. Nejde o krajinu v Nízkém Jeseníku, kde kůrovec hospodaří už několik let, ale o pahorkatinu na Havlíčkobrodsku. Vysočina je dnes dalším regionem, kde dřevokazný brouk způsobil kalamitu. Postupně se přidávají další, vedle Beskyd také hraniční oblasti s Rakouskem a Bavorskem nebo Příbramsko. Lesníci propadají vizím nastupující katastrofy. Namísto lesů zůstanou ve většině republiky holé svahy, případně porosty mrtvých stromů. Pozemky už nebude možné znovu zalesnit, protože se ztratí podzemní voda a půda podlehne erozi. Odnesou to především smrky, které tvoří víc než čtyřicet procent zdejších porostů, odumírají ovšem také borovice nebo jasany.

Ředitel státních Lesů České republiky Josef Vojáček veřejnost uklidňuje. „Dopady zatím nejsou tak katastrofické,“ vysvětlil v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes. Celková zásoba smrkového dřeva dosahuje pěti set milionů kubických metrů. Špatné období začalo před dvěma lety, kdy epidemii kůrovce vyvolalo teplé a suché počasí. Tehdy se vytěžily čtyři miliony kubíků kůrovcového dřeva, dosud nejvíc v české historii. Loni už to bylo šest milionů, ale pořád šlo o malý zlomek veškerého objemu smrkového dřeva. Letos se vytěží minimálně deset milionů kubíků, přitom předseda Svazu vlastníků obecních lesů (SVOL) František Kučera odhaduje, že těžba už dosáhla patnácti milionů. Náměstek ministra zemědělství Patrik Mlynář minulý týden vysvětlil poslancům ekologického výboru, že napřesrok bude nutné zlikvidovat dvojnásobek kůrovcového dřeva, ovšem napadených smrků bude ještě víc. Nejvyšší odhady pro případ suchého a teplého počasí dosahují padesáti milionů kubíků. Během jednoho roku může kůrovec zlikvidovat desetinu smrkových lesů.

To už má rozměr katastrofy, s níž se nedá nic dělat, protože v Česku nejsou k dispozici ani pracovní síly, ani technika, které by si s takovým množstvím dříví poradily. „Není v lidských silách to zastavit,“ hodnotí vyhlídky v příštím roce lesník Kučera. Můžeme prý jenom věřit, že přijde tuhá a vlhká zima, která omezí populaci brouků a zajistí dost vláhy stromům, aby se mohly bránit. „Ale také v posledních dvou měsících je sucho a teplo,“ dodává Kučera. Výskyt kůrovce na kontrolních stanovištích nevěští nic dobrého ani pro příští rok: kritická situace může nastat kromě severní Moravy a Vysočiny také v jižních a středních Čechách. Jan Liška z Výzkumného ústavu lesního hospodářství tvrdí, že výhled do budoucna je tristní, a to dokonce bez ohledu na další vývoj počasí. „Současný rozsah poškození překonává jak odumírání lesů vlivem imisí ve druhé polovině 20. století, tak holožíry bekyně mnišky z let 1917–1927,“ srovnává současnost s minulostí jeho kolega Petr Zahradník.

K nastupující katastrofě historických rozměrů přistupuje další nepochopitelná okolnost. Stát nevyhlásil žádné plošné opatření, s jehož pomocí by lesníci mohli zabránit nejhoršímu. Jediným plánovaným krokem je dotace v celkovém objemu 600 milionů korun, která je určena na nové zalesňování vytěžených lesů, přitom se sněmovna při projednávání rozpočtu na rok 2019 pokusí částku zdvojnásobit. Státní úřady fakticky připouštějí, že nemá smysl se o cokoli pokoušet. Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) přitom prohlašuje, že kůrovec změní tvářnost krajiny. „Na vině jsou smrkové monokultury a klimatická změna, kvůli které mají stromy málo vlhkosti na obranu před tímto broukem,“ vysvětluje, že lesní apokalypsa vznikla spojením dávného rozhodnutí o výsadbě smrků a nečekané globální změny počasí. Stát je příliš malý pán, aby se něčemu takovému dokázal vzepřít.

Proč je to horší než v Rakousku a Bavorsku

Proti fatalismu, který tvrdí, že se české lesy staly obětí nezvratného osudu, hovoří jedna okolnost. V sousedním Rakousku a Bavorsku zažívají stejné klimatické změny a také tamní smrkové monokultury zabírají 40–50 procent lesů. Rovněž kůrovcová kalamita tam má drsný průběh, přesto na rozdíl od Česka nedošlo k nezvladatelné katastrofě. U jižních sousedů, kde jsou napadeny především lesy u českých hranic, se loni vytěžilo 3,5 milionu kubíků kůrovcového dřeva, letošní rekord dosáhne podle odhadů profesního sdružení Land & Forst Betriebe Österreich čtyř milionů. Bavorské ministerstvo lesnictví v roce 2017 napočítalo 4,1 milionu vytěženého kůrovcového dřeva, odhad ze srpna očekával pro letošek o něco příznivější výsledek. Jednou větou, u sousedů se rozšiřování kůrovce nezrychluje a dnes působí nejvýš třetinové škody, i když v Bavorsku je stejně lesů jako v Česku a v Rakousku dokonce o polovinu víc.

Pro pochopení rozdílu je třeba opustit holé pláně Nízkého Jeseníku i s přilehlými nevytěženými lesními hřbitovy a navštívit lesní závody za hranicemi. Nordbayrischer Kurier popisuje postižený les u Kulmbachu rovněž nedaleko českých hranic. „Dělníci nelikvidují celé lesní plochy. Okolo postižených smrků totiž díky zalesňování z minulého roku už rostou nové stromy,“ popisuje Kurier postupnou obnovu lesa. Přesto nebezpečí hrozí i nadále a všechny poražené stromy se musí okamžitě odstranit, protože brouci mohou přezimovat nejen pod jejich kůrou, ale také v okolní půdě.

Včasné a postupné nahrazování napadených stromů může brouka efektivně zadržet, potvrzuje předseda SVOL Kučera. V Česku se však tato přirozená metoda používá málokde. A to má opět historické kořeny. Znárodňování v časech komunismu zpřetrhalo vlastnické vazby k lesům a na většině území se už nepodařilo je obnovit. V České republice s rozlohou 80 tisíc kilometrů čtverečních rostou lesy na 25 tisících čtverečních kilometrech, z toho polovinu mají na starosti státní Lesy ČR. Přitom jen reálný vlastník má každodenní starost o svůj les a proti každému nebezpečí rychle zasáhne. Pro český stát jsou však lesy maximálně zdroj rozpočtových příjmů a také mnozí restituenti ani nevědí, kde jejich les leží.

Hlavním ohniskem kůrovcové kalamity byly státní lesy v polském pohraničí a epidemie se úspěšně šíří v dalších regionech, kde soukromí vlastníci v uplynulých desetiletích takřka vymizeli. Ovšem také v Bavorsku patří státu třetina lesů, proto je zřejmé, že zdejší stát navíc dělá špatně něco, co by šlo dělat lépe. Vysvětlení je podle lesníků nasnadě. Státní podnik je sice vlastníkem lesů a jeho pracovníci si mohou povšimnout, že porosty napadl kůrovec. Těžbu však musí provést soukromé firmy, a tak je nutné projít zakázkovým řízením, které trvá dva nebo tři měsíce. Kůrovec je ovšem rychlejší. Za stejnou dobu stihne vyrůst nová generace, která mezitím zasáhne další část lesa. „Dokud se státní lesy se nezačnou chovat jako soukromý podnik, který má vlastní zpracování dřeva, tak se nic nezmění,“ míní lesník Kučera. Stát však nic změnit nehodlá a tím pobízí kůrovce k další expanzi.

Nedělejte nic, co ohrožuje velké firmy

Model správy státních lesů má značnou setrvačnost a v současném volebním období změnit nepůjde. Hned počátkem devadesátých let se státní lesy rozdělily na správní firmu Lesy ČR a soukromé těžařské podniky, které si stát najímá na těžbu dřeva i pěstování nových stromů. Tento model rozvinula v roce 2011 tzv. Dřevěná kniha, která vytvořila dodnes fungující ekonomický model. Lesy ČR rozdělily majetek zhruba na dvě stě polesí a v pravidelných soutěžích na ně přidělují pětileté kontrakty, podle kterých firmy lesy spravují, zároveň těží a prodávají jejich dřevo. Tento model vynášel státní pokladně do loňska přes čtyři miliardy ročně, velké peníze z lesů ždímalo i pět firem, které si dohromady pronajaly přes polovinu všech státních lesů a okamžitě zvýšily obrat na dvojnásobek. Největší z nich je Stora Enso s ročním obratem přes pět miliard, která má finského majitele a většinu peněz vydělává prodejem výrobků z relativně laciného státního dřeva. Napodobit se ji snaží tandem Uniles a Wotan Forest, který patří do koncernu Agrofert a ovládl zdaleka nejvíc polesí. Koncem roku jich držel čtyřicet, přitom polovina z nich má rozlohu deset tisíc hektarů, zbytek okolo pěti tisíc. Agrofert ze svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše si tak pronajímá 300 tisíc hektarů, tedy pět procent z rozlohy republiky a trojnásobek výměry polností, na kterých hospodaří jeho zemědělci. Zpracovatelskou divizi však prozatím buduje, a tak jeho obrat obvykle ročně nepřekročí čtyři miliardy. Obrat mezi dvěma a třemi miliardami ještě uvádějí Petra a Kloboucká lesní. Pátý konkurent Progles se stáhl loni poté, co lesníky zasáhla kůrovcová kalamita, a ostatní nepřekračují ročním obratem půl miliardy.

Právě tento model proti kůrovci selhal. Těžařské firmy neměly na boji s broukem velký zájem, pokud jim to neřekl a nezaplatil státní úředník, který předtím musel novou službu vysoutěžit. Vždy se lépe prodává dřevo ze zdravých stromů. Potíže na lesnické giganty dolehly až loni, kdy se cena dřeva prudce snížila. Protože musely dodržovat pětileté smlouvy, odvozené od vyšší ceny, dostaly se do ztráty. Zachránil je stát, který vyhlásil tzv. generální pardon. Tím umožnil smlouvy zrušit a vysoutěžit za nových podmínek. V důsledku se Lesům ČR snížil zisk na letos očekávaných 800 milionů. Koncem roku se státní podnik dostal do červených čísel, velké firmy však byly zachráněny.

Pro těžaře typu Unilesu je problém vyřešen. Cena kůrovcového dřeva sice poklesla pod tisíc korun za metr krychlový, smlouvy s tím však počítají, a navíc při nedostatku kapacit vyrostly ceny za těžbu. Uniles nebyl výjimkou a využil pardonu k tomu, aby se zbavil závazků v nejhůře napadených polesích, která mají vysoké nároky na použití technologií, a přesto neslibují vysoké výnosy. Zbavil se především tří územních jednotek, které spadají pod lesní správu Telč a o jejichž novém nájemci se v těchto týdnech rozhoduje. Také zastavil expanzi. I když během posledních pěti let zvýšil počet pronajatých polesí na dvojnásobek, v letošních soutěžích jen obhájil území, které mu patřilo v uplynulých letech. Vzestup naproti tomu zaznamenaly menší dravé firmy v čele s podnikem Jihozápadní dřevařská, specializované na prostou těžbu a s dostatkem harvestorů, aby si věřily, že zvládnou široké rozlohy kůrovcových lesů.

Systém nedokáže bojovat s kůrovcem, dokonce napomáhá jeho šíření, přesto to není dostatečný důvod, aby na něm vláda cokoli měnila. Premiérovi totiž patří nejdynamičtější ze čtyř firem, které na katastrofě bez rizika vydělávají.