Dvacet měsíců chybí do parlamentních voleb a vládní strany nefinišují s dopravními investicemi, i když právě stavba dálnic je to, co po nich veřejnost žádá. Namísto toho se politici věnují mocenským a politickým hrám, kterými definitivně rozvrátili ministerstvo dopravy a ohrožují další instituce. Až budou komentátoři za pár let popisovat důvody, proč se v Česku všechno zastavilo, události z ledna a února 2020 poslouží jako vhodná ilustrace.

„Kauz už je tolik, že je těžké se v nich zorientovat: úplatky, předražený e-shop, nestaví se dálnice, chybí ministr…,“ shrnul předseda ODS Petr Fiala převládající dojem z událostí, které začaly 14. ledna nevinným prohlášením ministerstva dopravy, že Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) uzavřel s firmou Asseco Central Europe smlouvu na vybudování části systému elektronických dálničních známek. Proud skandálů pak úplně rozvrátil celý dopravní resort a ohrozil bezpečnostní zájmy republiky. Není za tím třeba hledat spiknutí proti státu, i když nevysvětlitelné chování účastníků a účast bezpečnostních složek dává k paranoickým spekulacím řadu motivů. K vysvětlení stačí popis selhání či nadměrné horlivosti veřejně známých lidí včetně premiéra.

Ukazuje to obyčejná chronologie. SFDI, který uzavřel 14. ledna smlouvu s firmou Asseco, udělal zásadní chybu v tom, že o zakázce na systém dálničních známek rozhodoval v důvěrném režimu. Tím na sebe upoutal pozornost protikorupčních aktivistů a také IT firem nespokojených s tím, že jednání o zakázce se smělo účastnit jen pět konkurenčních firem. „Podle mých propočtů může takový systém a jeho provoz vyjít maximálně na 40 milionů,“ vyhodnotil šéf neziskové organizace Hlídač státu Michal Bláha cenu zakázky, za kterou ovšem chtěl SFDI zaplatit 401 milionů. Jeho expertiza byla klíčová, protože ji okamžitě začali na sociálních sítích potvrzovat různí „ajťáci“ včetně místopředsedy představenstva e-shopu Alza Tomáše Havryluka. Další rozhodující moment nastal 17. ledna, když na proud stížností reagoval premiér Andrej Babiš: „Souhlasím s Vámi, vůbec se mi to nelíbí a rád se s Vámi potkám v této věci co nejdřív a vyslechnu si Váš názor. Nechápu, proč to tato státní organizace neudělala,“ napsal na Twitteru Havrylukovi.

Záhy si Babiš pozval na koberec ministra dopravy Vladimíra Kremlíka (ANO), ten zakázku na dálniční známky hájil, byl tedy 20. ledna vyhozen, i když nejdřív s příslibem, že může zůstat na ministerstvu v roli náměstka. Nakonec však skončil ze dne na den bez odstupného. Málo přímočarý postup lze věrohodně vysvětlit tím, že Babišovi nešlo o Kremlíka ani o zakázku na dálniční známky (viz Nekamenujte Kremlíka, Týdeník Echo č. 5/2020), ale využil příležitosti, aby dopravu centralizoval, tedy podřídil svému bezprostřednímu dohledu. Proto byli skutečným cílem představitelé dopravního establishmentu, hlavně první ministrův náměstek Tomáš Čoček a šéf SFDI Zbyněk Hořelica, které také vicepremiér Karel Havlíček (ANO) okamžitě po nástupu do čela resortu, tedy 24. ledna, vyhodil z kanceláří.

Chtěli nás sledovat

Zároveň se odvíjela druhá, závažnější linie skandálu. Hlídač státu i úředníci obvinění ze zadání „předražené“ zakázky přišli s verzí, že zakázka tak drahá nemusela být, kdyby neveřejnou soutěž nechtěla BIS. Kontrarozvědka prý žádala o to, aby její automobily systému známek nepodléhaly, a co bylo ještě vážnější, prý žádala o přístup do systému, s jehož pomocí chtěla občany sledovat. Úvaha má věcný základ. BIS, ministerstvo vnitra i Vojenská zpravodajská služba zakázku na dálniční známky připomínkovaly a SFDI v reakci na připomínky soutěžila zakázku v důvěrném režimu. Některá z bezpečnostních složek tedy musela žádat něco speciálního. Systému dálničních známek stačí kamery, s jejichž pomocí se vyfotografuje registrační značka projíždějícího automobilu a pak se porovná se značkami v databázi řidičů, kteří známku zaplatili. Zprávu o neplatičích předá policii a fotografii těch, kdo mají známku v pořádku, vymaže nebo anonymizuje stejným způsobem, jako se děje v systému kontroly dálničního mýta.

Vysvětlit tajný režim pro zakázku dálničních známek nejde samotným poukazem, že se bezpečnostní služby chtěly vyhnout tomu, aby značky jejich aut kontroloval systém provozovaný soukromou firmou. Službám také nešlo jen o přístup do databáze těch, kdo zaplatili známku, případně možnost sledovat, koho kamery na kontrolních stanovištích právě zachytily. K tomu mají právo podle platných zákonů. Logicky se nabízí vysvětlení, že šlo o zbrusu nový „systém sledování občanů“ na silnicích. Podle jedné z nejdivočejších verzí budou kamery tak výkonné, že kromě registrační značky dodají také fotografii osob v autě, tyto fotografie budou tasjné služby neomezeně archivovat a zneužívat.

Na celém případu bylo zábavné, že státní správa nemohla o zakázce v důvěrném režimu mluvit, a tedy vysvětlit, jak přesně měl systém dálničních známek fungovat, ani jak do něho mohli zasahovat zpravodajci. Naopak každého musí zarazit, že se zvlášť BIS stala terčem útoků, že si bez veřejné kontroly obstarává informace o občanech. Jako v časech levicových revolt, které probíhaly v západní Evropě nebo Americe v 60. letech minulého století, žádali politici, aktivisté i novináři tajnou službu, ať zveřejní, jakými prostředky chrání bezpečnost státu.

Odpověď na otázku, jak chtěly bezpečnostní služby využívat systém dálničních známek, se už veřejnost nedozví. Dokumenty o zakázce, která proběhla v důvěrném režimu, není možné publikovat, a vicepremiér Havlíček ji ostatně na návrh firmy Asseco zrušil. Sněmovní výbor pro kontrolu tajných služeb i ředitel BIS Michal Koudelka podle očekávání prohlásili, že o sledování občanů nešlo. Ředitel Koudelka prý byl podle tiskové zprávy BIS překvapen. „Kritikům nevadí, že by systém spravovaný soukromou společností shromažďoval informace o všech vozidlech, ale vadí jim, že by takové informace mohla v případě potřeby využít zpravodajská služba,“ podotkl sice rozumně, přesto tím všechny pochybnosti o intervenci služeb nevyloučil. Po třech týdnech dohadů, skandálů, obviňování a čistek zůstává nejpravděpodobnější varianta, že zrušená zakázka, která všechno způsobila, významně předražená nebyla. Nikdo by se o ni nezajímal, kdyby ji dosud nejmenovaní úředníci na dopravě z přehnané horlivosti neskrývali v důvěrném režimu.

Rána z milosti

Tím příběh nekončí, protože nejspíš z prostředí bezpečnostních služeb unikla zpráva o dalším kostlivci ve skříni dopravního ministerstva. Šlo opět o zakázku na dálnicích, tentokrát však o kontrolu systému, který vytvořila firma Czech Toll, aby v příštích deseti letech vybírala mýto od nákladních automobilů. Veřejnou soutěž vyhrála s nabídkou 210 milionů společnost CGI, která má tuto kontrolu na starost už tradičně. Námitky poraženého zájemce, kterým byl Kapsch, zamítl předseda antimonopolního úřadu Petr Rafaj a všechno se zdálo v pořádku. Ovšem těsně před koncem roku zakázal Kremlík uzavřít s CGI smlouvu. Později vysvětlil nepříliš věrohodně, že lacinější bude svěřit kontrolu státnímu podniku Cendis, který ovšem nikdy nic podobného nedělal. Nutno podotknout, že Havlíček cestou svého předchůdce pokračuje a jeho tiskový mluvčí František Jemelka tvrdí, že „pro zajištění provozu a údržby kontrolního systému včetně zpracování a kontroly záznamů pro supervizi mýta má Cendis vlastní zaměstnance“.

Stačilo by nad případem mávnout rukou s tím, že se ministři bojí firmy Kapsch, která dokáže rozhodnutí státní správy efektivně napadat u správních soudů. Proto bude lepší opakovat metodu použitou před pěti lety při zakázce na systém EET. Úkolem zavést nový informační systém bude pověřena státní firma, a když se jí to nepodaří, z důvodů časové tísně se zakázka přenechá bez soutěže soukromníkovi, který s tím má zkušenosti a pro státní správu dlouhodobě pracuje. V případě EET to byla společnost IBM, u zakázky na kontrolu mýta má potřebnou kompetenci CGI.

Jenže podle zprávy z prostředí zpravodajské komunity se veřejnost dozvěděla, že ministr Kremlík zhruba v polovině ledna, týden před svým odvoláním, informoval šéfa BIS Koudelku o úplatku, který mu měl podle serveru Seznam.cz ve výši jednoho a půl milionu korun nabízet jeho starý známý, právník Martin Janoušek. Zastupoval firmu CGI, a jak Seznamu potvrdil sám Kremlík, chtěl ministra přesvědčit, ať zakázku neruší. Janoušek schůzku popřel, přesto případ vyšetřují policisté. Nejpodivnější na všem bylo, že 1. února si Kremlík nechal od Seznamu navléknout odposlouchávací zařízení a v hotelu Lebeda ve Špindlerově Mlýně se neúspěšně snažil Janouška vyprovokovat ke kompromitujícím výrokům.

Příběhem o podpláceném ministrovi se už dopravní historie dostává do světa protichůdných zpráv, dezinformací a lží, kterými se vyznačují zpravodajské hry. Nejpravděpodobnější je výklad, že zprávu o úplatku nevypustil Kremlík, využil však příležitost, aby odvedl pozornost od případu dálničních známek, který rovněž na výzvu premiéra začala prověřovat policie. Příběh o úplatku pro Kremlíka a jeho schůzce s ředitelem BIS zároveň může fungovat jako dezinformace. Myslí si to přinejmenším poslanec Pavel Žáček. „Vnímám to tak, že někdo úmyslně odváděl pozornost k BIS,“ prohlásil bezpečnostní expert ODS.

Komu a čemu měly dezinformace o úplatku při zakázce na kontrolu mýta sloužit, zůstává a zřejmě také zůstane ve hvězdách. Sama jejich existence však dokazuje povážlivý fakt. Řídící struktury ministerstva dopravy se rozpadají jako domek z karet, přitom nikoho není možné označit za hlavního hybatele, dokonce ani premiéra, který se jen jako mnozí další přidal k samovolnému pohybu ničivých událostí. Dokonce se zdá, že tento pohyb poškozuje každého, kdo se k němu připletl. Přitom po šesti letech vlády ANO už je ministerstvo dost zpuchřelé, aby k jeho zhroucení nebylo třeba velké síly.