Německá víra v evropskou integraci se zdála neochvějná. Jistě v tom hraje jistou roli snaha „očistit se od genocidy a požádat o opětovné přijetí k lidské rase“, jak to vysvětloval státní tajemník sir Humphrey Appleby v britském seriálu Jistě, pane ministře. Nelze však zapomínat, že členství v Evropské unii je pro Němce rovněž velmi výhodné. Euro je slabší, než by byla marka, což Německu umožňuje levně vyvážet. Jako nejbohatší a nejlidnatější stát Unie má v ní hlavní slovo. V podstatě jediný další člen, na kterého se musí ohlížet, je Francie. Pandemie koronaviru to však změnila. Poprvé za dlouhou dobu lze z úst nejvyšších německých představitelů slyšet přímou kritiku EU. Může za to řízení evropské vakcinace, kterého se Brusel ujal a které je přinejmenším značně chaotické.

V červnu Evropská komise oznámila, že přebírá objednávání vakcín za členské státy. Ty EU řeknou, kolik dávek si přejí, a ta to pak jejich jménem vyjedná s výrobci. EU navíc aspoň částečně pokryje náklady ze svého rozpočtu; na nákupy vakcín uvolnila 2,7 miliardy eur. Vypadalo to jako dobrý nápad. Pro EU to jistě byl způsob, jak si částečně zlepšit reputaci z jara, kdy se naprosto rozpadla jakákoli evropská solidarita. Jak se virus šířil kontinentem, členské státy uzavíraly hranice, navzájem si konkurovaly v nákupu ochranných pomůcek, či si je dokonce kradly. Francie a Německo zakázaly vývoz zdravotnického materiálu. Zadržení kamionu se zdravotnickým materiálem mířícím do Česka bylo sice Němci označeno za fámu, ale na podobné chování si stěžovali třeba i Švýcaři. V případě vakcín se tudíž EU chtěla vyhnout takovéto erozi solidarity.

Mělo to však i jiné logické důvody. EU jako velký blok má lepší vyjednávací pozici než jednotlivé členské státy. V případě, že členské státy spolu nesoupeří, nehrozí šponování cen nahoru. Proto se Unii u některých kandidátů na vakcínu podařilo vyjednat výrazné slevy. Dávka vakcíny od Pfizeru/BioNTechu vyjde EU na 12 eur, což je asi o 24 % méně, než kolik za dávku platí Spojené státy. V případě vakcíny Oxford/AstraZeneca EU dokonce platí o 45 % méně. Cena za dávku je 1,78 eura, zatímco USA platí 4 dolary (zhruba 3,28 eura). V případě poslední nadějné vakcíny, té od firmy Moderna, však EU platí o 20 % více. Nakupuje dávku za 18 dolarů, USA za 15 dolarů.

Objednávání přes EU má ještě jednu nespornou výhodu. Výrobci vakcín ohlásili, že je budou distribuovat podle dvou kritérií. Podle času objednávky (kdo dřív přijde, ten dřív mele) a velikosti objednavatele. EU se svými zhruba 448 miliony obyvatel je v mnohem lepší pozici pro brzkou dodávku vakcín než třeba desetimilionové Česko či maličké Lucembursko.

Tak tedy zněla teorie. Praxe se ukázala o dost problematičtější. Pochybnosti se nejspíš jako první objevily 2. prosince, kdy Británie jako první země na světě schválila vakcínu k použití. Britové to podávali jako první hmatatelný úspěch brexitu. Zatímco členské státy EU musely čekat na pomalé schvalování Evropské lékové agentury (EMA), svobodní Britové již očkovali.

Zastánci EU okamžitě začali zdůrazňovat, že vzhledem k tomu, že pro Spojené království dosud neskončilo přechodné období, je stále vázáno rozhodnutími EMA. Rychlé schválení vakcíny bylo umožněno díky výjimce, kdy členské státy mohou schválit použití léku pro svoje území. Rovněž státy EU mohly této výjimky využít, nepotřebovaly k tomu odchod z Unie, jen se rozhodly tak neučinit.

Právně je to sice pravda, nelze se však zbavit pocitu, že s tím brexit měl přece jenom něco do činění. Byla to pouze Británie, formálně již z EU venku, která se odvážila sama schválit vakcínu a porušit deklarovanou solidaritu.

Britské schválení vakcíny nejdřív vyvolalo v EU skeptické poznámky. I když nikdo nekritizoval britský schvalovací proces přímo, objevila se spousta náznaků, že tomu evropskému se rovnat nemůže. EMA v prohlášení uvedla, že její proces je „nejvhodnější regulační mechanismus pro použití v současné pandemické nouzi“.

„Považuji toto rozhodnutí za problematické a doporučuji členským státům EU, aby neopakovaly tento proces,“ řekl o britském schválení německý europoslanec za CDU, lékař Peter Liese.

Německý ministr zdravotnictví Jens Spahn prohlásil, že vakcína vděčí za svou existenci pořizovacímu procesu EU. Evropští diplomaté zdůrazňovali, že Britové za vakcínu nejspíš platí víc než EU (na rozdíl od USA a EU však částka, jakou platí za dávku Londýn, neunikla).

Pak se ale začala množit schválení od ostatních států. Dne 12. prosince vakcínu od Pfizeru schválily Spojené státy. Následovaly země jako Bahrajn, Kanada, Izrael, Švýcarsko a Mexiko. A 18. prosince USA schválily využití vakcíny od Moderny. EMA hlásila, že chystá schválení vakcíny na 29. prosince.

Vlády členských států, ale především německý kabinet, začaly být nervózní. Němci totiž vakcínu od Pfizeru považují za svoji. Ve spolupráci s Pfizerem ji vyvinula německá firma BioNTech sídlící v Mohuči. Německá vláda do jejího vývoje nalila 445 milionů eur. Přesto se Němci museli dívat, jak další a další státy schvalují „jejich“ vakcínu, zatímco oni musejí čekat na schválení od EMA.

EMA tvrdila, že proces schvalování trvá tak dlouho proto, že její podmínky jsou přísnější než v ostatních zemích. Tvrdila také, že je potřeba pořádně prozkoumat vakcínu, aby se uklidnily obavy ohledně očkování. Délku však nepochybně ovlivnila i evropská byrokracie. Do schvalování mohli mluvit zástupci všech 27 členských států.

Němcům však došla trpělivost. Ministr Spahn celkem nepokrytě tlačil na rychlejší schválení vakcíny, když prohlásil, že by měla být schválena ještě před Vánocemi. Epidemiolog a poslanec Německého spolkového sněmu za SPD Karl Lauterbach uvedl pro deník Bild, že EMA nezkoumá vakcínu důkladněji, pouze pomaleji. K tlaku Němců se přidali Italové. Nejspíš proto, i přes nářky, že schvalovací proces nelze urychlit, EMA nakonec schválila vakcínu značky Pfizer/BioNTech již 21. prosince.

Tím však problémy ohledně evropské vakcinační politiky nekončí. Hlavně jich EU neobjednala dostatek. Problém rozepsal v silně kritickém článku magazín Spiegel: upozorňuje, že Unie objednala na hlavu méně vakcín než Británie, USA, Kanada nebo Japonsko. Celkově EU podala objednávky na 1,3 miliardy vakcín od šest různých výrobců. Teoreticky je to dost k proočkování celé populace. Problém je, od kterých výrobců EU vakcíny objednala. Schválené či na pokraji schválení jsou pouze tři: Pfizer/BioNTech, Moderna (schválení se očekává 6. ledna, tedy po uzávěrce tohoto čísla) a AstraZeneca.

USA v červenci objednaly 600 milionů dávek od BioNTechu a 500 milionů dávek od Moderny. EU objednala první dávky mezi srpnem a říjnem, od BioNTechu a Moderny však objednala teprve v listopadu. Vzhledem k tomu, že čas objednávky hraje roli při distribuci, jde o problém. Vážnější je, že EU jich objednala značně méně než populačně menší Spojené státy. Od BioNTechu je objednáno 300 milionů dávek (200 milionů plus již uplatněná opce na 100 milionů, která však dorazí později) a od Moderny pouze 80 milionů (plus opce na dalších 80 milionů). Vzhledem k tomu, že na jedno úspěšné očkování jsou potřeba dvě dávky, nestačí to pro všechny.

Němci zuří. Hlavní důvod, proč se objednalo pouze 300 milionů u Pfizeru/BioNTechu, je podle Spiegelu politický. Francie tlačila kupředu vakcínu vyvíjenou firmou Sanofi. Přestože americko-německá vakcína v průběžných testech ukazovala nadějné výsledky, EU se rozhodla vyvažovat a objednala od Sanofi i Pfizeru/BioNTechu 300 milionů dávek, přestože Pfizer podle všeho nabízel až 500 milionů. Sanofi navíc hlásí špatné zprávy. Není šance, že její výrobek bude schválen dřív než na podzim, průběžné výsledky také ukazují špatnou účinnost u starých lidí. Evropská komise popírá informace Spiegelu, že méně dávek objednala kvůli francouzskému tlaku, a uvedla, že „průběh jednání nekomentuje“.

Dění se opakovalo i v případě Moderny. Firma nabízela EU až 300 milionů dávek, ale Unie to odmítla.

Pak je tu případ vakcíny od firmy AstraZeneca, EU jí objednala 400 milionů dávek (respektive 300 milionů s opcí na dalších 100 milionů). Vakcína dostala schválení k použití v Británii 30. prosince. Má také tu výhodu, že na rozdíl od vakcín od Pfizeru a Moderny ji lze uchovávat při normální teplotě, což ulehčuje distribuci. EMA však ohlásila, že brzké schválení pro EU nelze očekávat. Nejdřív bude k dispozici v létě 2021. U výrobku od AstraZeneca totiž panují pochybnosti ohledně efektivity. Při normálním podání dvou dávek je efektivní na 62 %, tedy o dost méně než u Pfizeru/BioNTechu a Moderny, které hlásí efektivitu 90–95 %. Firma však ohlásila, že náhodou zjistila, že při podání jedné a půl dávky je vakcína efektivní na 90 %, panují však pochybnosti ohledně metodiky. Britové nejspíš usoudili, že to nevadí. Možná v tom hrál roli i patriotismus – na vývoji se podílela Oxfordská univerzita. Výsledkem ale je, že Británie má dostatek vakcín k naočkování všech. EU ne.

I distribuce již schválených vakcín zabere nějaký čas. EU by měla dokončit distribuci původní objednávky 200 milionů dávek od Pfizeru až v září. Dalších 100 milionů dávek dorazí až v druhé polovině roku. Reálně hrozí, že EU bude mít v polovině roku vakcíny pro třetinu populace. USA plánují mít tou dobou 56 % naočkovaných lidí, Británie doufá, že by mohla ukončit nejhorší omezení v únoru a pandemii porazit na jaře. Izrael stihl podat dávku čtvrtině populace za měsíc. Jediná naděje pro EU je tak schválení vakcíny od firem AstraZeneca a Johnson and Johnson. Ta od J & J by mohla být schválená v březnu a její výhoda je, že stačí k úspěšnému očkování pouze jedna dávka. EU si od firmy objednala 200 milionů dávek s opcí na dalších 200 milionů. Je to však nejistá budoucnost.

Nelze se tedy divit, že Němci zuří a opouštějí evropskou solidaritu. Na vlastní pěst, mimo evropské struktury, si objednali dalších 30 milionů dávek od Pfizeru/BioNTechu a na jaře by měla být v Marburgu otevřena další továrna na tuto vakcínu.

Bohaté a velké Německo si to může dovolit. Izrael ukazuje, že i malé státy mimo mezinárodní organizace, pokud jsou dobře připravené a zorganizované, mohou rychle očkovat. Česko nespadá ani do jedné kategorie. Slib vlády, že vakcína bude dostupná pro nerizikové v březnu nebo v dubnu, se jeví jako z říše pohádek.

Text byl publikován také na https://theconservative.online/cz.