Jedno staré holandské přísloví praví, že až si sedláci přestanou stěžovat, tak se blíží konec světa. Chce se tím říci, že sedláci remcají, často na svůj těžký úděl, od věků – a zřejmě nikdy neustanou. Moderní nezemědělný lid mívá pro jejich tvrdý chléb pochopení a k životu na venkově obecně chová často sympatie. To je aktuálně patrné i v Nizozemsku, jež zažívá nejrozsáhlejší a nejtvrdší selskou rebelii ve své historii. Podle různých průzkumů má pro aktuální protesty většina Nizozemců pochopení, byť část odmítá jejich radikalizaci. A to prý bude ještě hůř. Na akcích vzbouřenců se objevily nápisy jako Začala válka. Zvítězíme! Stran této války lze ale v zahraničí, též u části médií a politiků, sledovat jisté zmatení. I v tom, že holandský sedlák, míní někteří, se prý bouří proti Green Dealu, Zelenému údělu. A že vlastně trochu bojuje i za (část z) nás. Nejen proti domácímu panstvu v Haagu, i proti byrokratům v Bruselu. A vlastně i proti globálním elitám a tak podobně. To je ovšem pokřivený pohled.

Ohledně reflexe nynějších protestů v Nizozemsku je dobré mít na paměti, že zemědělci v Evropě projevují svou nespokojenost s tím či oním co chvíli, často mediálně efektně, takže média v zahraničí červnový začátek selské vzpoury v zemi tulipánů většinou přehlédla. Tam ale vybuchla malá bomba. Psal se 10. červen 2022, když Christianne van der Walová (VVD), ministryně pro přírodu a dusík (takový úřad existuje od letošního ledna), zveřejnila detailní mapu ukazující, o kolik méně (zjednodušeně) dusíku musí být v té které oblasti vypouštěno. Mapa rozděluje zemi do zón, v nichž se do roku 2030 musejí emise snížit o 12 až 95 procent dle jejich blízkosti k chráněným přírodním oblastem (Natura 2000) – v zemi jich je 162. Cílem je omezení emisí oxidu dusičitého a čpavku v průměru o 50 procent. „Bolestným důsledkem je, že ne všichni sedláci mohou dále vést svůj podnik. A ne každý sedlák může pokračovat tak, jak byl zvyklý,“ řekla při zveřejnění mapy, z níž se stal pro sedláky červený hadr, van der Walová. A titulky ve stylu Nizozemská vláda chce vybít třetinu dobytka byly na světě. A ono to tak – byť spíš obrazně a méně krvavě – plus minus bude. Pokud kabinet setrvá u svých záměrů. Odnese to hlavně intenzivní zemědělství. Někteří politici by toho dobytka „vybili“ dokonce půlku. Van der Walová se stala jedním z hromosvodů zloby sedláků. Někteří ji na transparentech označili za děvku. Minulý týden si sama zavařila, když se na sociálních sítích objevila její fotografie z dovolené v Karibiku na Curaçau. Typické pro „ty nahoře“. Kážou vodu a pijí víno, v těžkých časech si užívají. Víte, jakou po sobě zanechala uhlíkovou stopu? zněly rozčílené komentáře.

Utopit se v močůvce a kejdě?

Sedláci po prvotním šoku vyrazili na barikády. První protesty v provincii Gelderland byly ještě pokojné, ale rychle se rozšiřovaly a leckde nabývaly na tvrdosti a radikalitě. V první půli července se tématu šířeji a s chutí chopil i zahraniční tisk. Hořící balíky slámy, zátarasy komunikací či přístavů, vyklopený hnůj před obydlími politiků, blokády distribučních center řetězců, hlavně těch největších: Albert Heijn a Jumbo. Zde hrají roli i věčné spory sedláků s obchody o výkupní ceny produktů či marže. Protestující napadají policejní auta železnými tyčemi a kladivy, najíždějí do nich traktory. Padly i výstřely, když policista v Herrenveenu vypálil na traktor řízený šestnáctiletým selským synkem Joukem Hospesem. Ten přežil, kulka uvázla ve sloupku kabiny. Střelba ještě vyostřila konflikt. U policejní stanice, kde Joukeho zadržovali, se shromáždili jeho rozezlení druzi – hocha propustili. Radikálnější sedláci, hlavně z uskupení Farmers Defence Force (FDF) a Agratie, hrozí eskalací protestů – konec v nedohlednu. Chtějí srazit premiéra Marka Rutteho (VVD) na kolena. Nehodlají ustupovat. Na sociálních sítích, začali využívat i TikTok, vyzývají k občanské válce. Předák FDF (v logu zkřížené vidle) Mark van den Oever už před lety vzbudil rozruch svým přirovnáním sedláků k Židům za 2. světové války.

Ve skutečnosti ta válka trvá už několik dekád. Dusík není v holandském zemědělství žádný nový problém. Nové nejsou ani s ním spojené protesty. Už dlouho se ví, že se do toho musí rázně šlápnout – hlavně omezit chov hospodářských zvířat a používat méně umělých hnojiv. Přístup většiny politiky, lze zjednodušeně shrnout, byl ale směsicí chození kolem horké kaše, snahou zachovat status quo a co nejvíc pomáhat domácímu zemědělství. Řada partají, včetně VVD premiéra Rutteho, v sedlácích má či měla tradiční spojence. Silná agrární lobby (mluví se o 500 nejmocnějších podnicích v zemi), banky a podnikatelé ruku v ruce s politikou žonglovali s ožehavými problémy dlouho tak, že přinejmenším u části selského stavu mohl vzniknout dojem, že se to s pomocí výjimek, licencí, dotací, pobídek, nákladných technických inovací, speciálních krmiv atd. bude zvládat ještě dlouho. A že postavení Nizozemska coby agrární supervelmoci je neotřesitelné. I proto se mohou holandští sedláci nyní cítit politiky podvedeni a jako obětní beránci. Udělali toho přece tolik pro udržitelnost či ekologizaci zemědělství. Jejich stáje patří k nejmodernějším na světě. A jejich pidizemička, svou rozlohou v pořadí až 132. na světě (41 543 km²), se pyšní 2. místem ve světovém žebříčku zemědělského exportu – hned za USA. Roku 2021 šlo o objem 104,7 miliardy eur (cca 2625 bilionů Kč). Už jen samy počty hospodářských zvířat v Nizozemsku jsou ohromující: 12,2 milionu prasat, 3,8 milionu kusů skotu, 550 tisíc ovcí (bez jehňat), 476 tisíc dojných koz a 100 milionů kuřat (údaje z roku 2020). Počet zemědělských podniků se od roku 2000 snížil o polovinu zhruba na 52 tisíc. Za tutéž dobu klesl o polovinu i počet sedláků, a to na cca 50 tisíc. Dnes tvoří jen 0,6 procenta z celkové pracovní síly v zemi. Jejich vliv ale zůstává značný. Ve zmíněném období se počet chovaných zvířat příliš nezměnil, zbylé farmy se zvětšily a vyplnily prostor po odpadlících.

Boj o (ne)idylický venkov

Nizozemský premiér Rutte, v úřadě je 12 let, už před třemi lety označil „dusíkovou krizi“ (stikstofcrisis) jako největší za celé své vládnutí. Ostatně, kvůli dusíku se zastavily i četné bytové a dopravní projekty a snížila maximální povolená rychlost na dálnicích. V EU platí, což rovněž souvisí s nynější selskou rebelií, tzv. nitrátová směrnice. Ta reguluje objem nitrátů, jež se dostávají do půdy a pak do vod. Holanďané už déle nejsou schopni některé její závazky dodržovat. Aktuálně musejí navíc řešit otázku dusičnanů v ovzduší. Až surová intenzita zemědělství má přitom velké dopady na ekosystém, biodiverzitu i zdraví lidí. Když nizozemští sedláci se svými dojnicemi přitáhli 14. dubna 2009 před budovu parlamentu v Haagu, to bylo kvůli nízkým výkupním cenám mléka, převzala tehdejší ministryně zemědělství Gerda Verburgová (CDA) v tiskovém středisku Niewspoort od výzkumníků z univerzity WUR až jasnovidnou zprávu, jak by měl vypadat chov dojnic roku 2020, včetně nutného snížení počtu farem. Příští den však byly na titulních stránkách novin jen „sexy“ krávy na dvoře u poslanců, o studii ani slovo. Média asi nechtěla své čtenáře zatěžovat vědou – ani ne právě světlými perspektivami sedlačení. Dnes už ale část komentátorů ztratila vůči selským rebelům někdejší sentiment a staví se rozhodně za vládu a její dusíkovou mapu. Ve sloupkařských rubrikách se lze třeba dočíst takové emoční výlevy, že s méně sedláky budou holandský venkov a krajina krásnější, rozmanitější, otevřenější všem. Už žádný zápach z obřích stájí, kejda a špína, už žádné kvičení prasat…

Jako v řadě jiných industriálních zemí získal v Nizozemsku venkov počínaje 19. stoletím zvláštní, až jakési výsostné postavení. S tím spojeným sentimentům, romantizaci, folklorizaci a idealizaci venkovského života se věnuje bezpočet studií a literárních děl. Vznikla potřeba venkov a jeho obyvatele ochraňovat, přispívat k jejich většímu blahu. Nelze si nevšimnout, že většina symbolů Nizozemska včetně suvenýrů souvisí s venkovem a selským životem. Včetně tradičního pusinkujícího se páru z modrého delftského porcelánu nebo „jen“ reklamní, ale tím slavnější slavné selky Antje propagující holandské sýry. Pro některé turisty je top zážitkem vyspat se na nizozemském venkově v kupce sena. Tyto sympatie jsou pro mnohé přenosné i na aktuální protesty zemědělců, třebaže moderní holandský sedlák, jenž se stáhl za zdi svých olbřímích farem, tvrdí zmíněné studie, už déle není synonymem pro venkov, na vesnicích ztratil své vedoucí postavení a nejpozději od 80. let 20. století se tzv. model harmonie mezi městem a venkovem změnil v konfliktní. A teď dopadají z Bruselu a Haagu na selské hlavy další rány.

Jako sedláci u Chlumce?

Jejich čerstvou sérii odstartovaly verdikty Státní rady (RvS) v Haagu, jež je nejdůležitějším poradcem vlády v oblasti legislativy a nejvyšším obecným správní soudem v zemi – její jednání vede panovník. Podle rady dělají kabinet a úřady moc málo pro splnění požadavků EU na ochranu přírody, včetně dusíku a CO₂; zavázala je k dodržování hraničních hodnot emisí. Zkrátka, úřady musejí dělat to, co zatím jen předstíraly, že dělají. Části sedláků začala v dálce zvonit hrana. Ale nejde zdaleka jen o ně. Je to zatím nejhalasnější předzvěst bolestné transformace, jíž budou muset postupně projít i další odvětví. Její součástí je i zmíněná mapa, z níž mohou sedláci celkem jasně vyčíst, co je čeká. Dusíkový míč teď převzaly od vlády jednotlivé provincie, je jich 12, jež mají vše konkretizovat a určovat další postup. Na základním rámci určeném vládou, která do transformačního fondu do roku 2035 zatím vložila 24,3 miliardy eur (cca 60,75 mld. Kč). I proto se sedláci nehrnou od 13. srpna k jednacímu stolu s mediátorem – to je v království oblíbená role – Johanem Remkesem, zkušeným politikem a exšéfem vnitra, jenž se v dusíkové materii velmi dobře orientuje. O čem vlastně jednat? ptají se. Snad o tom, jak nám vláda co nejvíc zpříjemní cestu na jatka? LTO, největší podnikatelská organizace zemědělců a zahrádkářů v zemi, čítající 35 tisíc členů, říká, že „nemá smysl s Remkesem mluvit, pokud se vláda bude držet cílů a tempa v plánech pro dusík“. Ani sedláci ovšem netvoří jednotnou frontu. Část, hlavně ti „eko“, boji s emisemi fandí.

Podle Caroline Plasové, která jako jediná poslankyně za stranu BBB v dolní komoře v Haagu (v ní má premiér Rutte pro svou mapu většinovou podporu) skutečně hájí zájmy vzbouřených sedláků, mají ti, které tažení proti dusíku ohrožuje nejvíc, jen tři možnosti: 1. změna způsobu hospodaření, 2. přestěhování farmy, 3. zavření farmy – a získání kompenzací. Vyloučeno však není ani vyvlastňování. Ostatně, v Nizozemsku končí každý rok až stovky farem. A také se stěhováním jsou bohaté zkušenosti, i do ciziny. Častým cílem selské emigrace byly Německo, Dánsko nebo USA, někdo zamířil i do Maďarska či Polska. Podle komentářů tisku bude pro boj sedláků důležité, jak dlouho jim vydrží dech. Předseda vlády Rutte stojí zády ke zdi, zatím však budí dojem, že není ochoten ustoupit od hlavního cíle ani o píď. Úplnou podporu k tomu však nemá ani ve své liberální VVD. A část opozice brousí nože. Šanci zavětřil i Geert Wilders (PVV), známý kritik Evropy a zejména islámu, který si na domácí politické scéně udržuje dlouhodobě vysokou popularitu. Tvrdí, že dusíkový plán neprojde. „Půlka Haagu teď sedí zpocená za svými stoly (...). Opravdu vás poslouchají,“ prohlásil ve Stroe (Gelderland), kde se konal celostátní protest sedláků. Zatímco Wilders je pro vzbouřence vítaným a silným spojencem, o některých jiných, kteří se snaží nabalit na selskou revoltu, se to říci nedá. Jde třeba o antivaxery a různé bojovníky „za svobodu“. Žně mají i šiřitelé konspirací. Na sociálních sítích se objevily divoké teorie. A někteří sedláci jim věří a dál je šíří. Podle nich má největší zájem o vybití nizozemských stád Bill Gates, který plánuje zaplavit svět umělým masem.

Kruté porážky vzpurných rolníků, jako třeba u nás u Chlumce (1775), nizozemské dějiny neznají. Jako o selském povstání se občas mluví o událostech z roku 1963, kdy se tisíce tzv. svobodných sedláků shromáždily v Hollandscheveldu (Drenthe), aby zabránili vyklizení statku, v němž ilegálně žily tři selské rodiny. Akce získala takovou popularitu, že se díky ní dostala se třemi poslanci do parlamentu nedlouho předtím založená Selská strana. Roku 1748 Nizozemsko zažilo krátké povstání proti pachtýřům. Sedláci tehdy vyplenili jejich domy v Amsterdamu a naházeli do grachtů městskou radu. A tím to skončilo. Nyní je ale odlišná situace. A je téměř jisté, že část holandských sedláků pozná, co tvrdá porážka znamená.