Jedno staré holandské přísloví praví, že až si sedláci přestanou stěžovat, tak se blíží konec světa. Chce se tím říci, že sedláci remcají, často na svůj těžký úděl, od věků – a zřejmě nikdy neustanou. Moderní nezemědělný lid mívá pro jejich tvrdý chléb pochopení a k životu na venkově obecně chová často sympatie. To je aktuálně patrné i v Nizozemsku, jež zažívá nejrozsáhlejší a nejtvrdší selskou rebelii ve své historii. Podle různých průzkumů má pro aktuální protesty většina Nizozemců pochopení, byť část odmítá jejich radikalizaci. A to prý bude ještě hůř. Na akcích vzbouřenců se objevily nápisy jako Začala válka. Zvítězíme! Stran této války lze ale v zahraničí, též u části médií a politiků, sledovat jisté zmatení. I v tom, že holandský sedlák, míní někteří, se prý bouří proti Green Dealu, Zelenému údělu. A že vlastně trochu bojuje i za (část z) nás. Nejen proti domácímu panstvu v Haagu, i proti byrokratům v Bruselu. A vlastně i proti globálním elitám a tak podobně. To je ovšem pokřivený pohled.

Petr Podaný