Představme si, že se ve společnosti nesmírně rozšíří droga, která bude neobyčejně návyková, lehce dostupná, ba dokonce mnohými autoritami doporučovaná jako velká hodnota naší doby. A přitom bude mít strašné následky. Mnozí lidé na ni budou nejen zcela závislí a budou s ní trávit velkou část svého času, ale hlavně jim po ní bude špatně. Duševně i fyzicky.

Budou trpět různými neurózami, budou úzkostliví a podráždění, budou propadat různým panikám a stresům, což by ještě nebylo nejhorší. Nejvíce ta droga bude devastovat důvěru, že to má nějaký smysl. Důvěru ve společnost, důvěru v dobré úmysly lidí a bližních – a že se s nimi dá domluvit. Je to velmi hádavá droga.

Ta droga jsou samozřejmě média, která v dimenzi sociálních sítí postoupila do stavu řekněme heroinu. Sice nemám přímou zkušenost, ale vím, že závislost na něj nastupuje velmi rychle, první stav je euforický, teplo se rozlévá po těle, člověk má pocit, že se mu najednou všechno otevře a projasní, že už všemu rozumí a svět pro něj není záhadou. Toto opojení velmi brzy pomíjí a nastupuje deprese, často velmi temná.

Ne že by nutně tzv. news-junkies, feťáci zpráv, měli tyto příznaky, ale vcelku se něco podobného děje vždy při velkých mediálních vlnách posledních let, ať už to byl covid, nebo teď válka na Ukrajině. Po stavu hltání a neustálé konzumace dochází dříve či později k předopování a k dávivé reakci. Projevuje se to pocitem, že vlastně je všechno, nebo aspoň mnohé, jinak, že je vše zkreslené a zfalšované, nebo možná zmanipulované, nebo se dostavuje pocit únavy a lhostejnosti, člověk potřebuje buď stále větší dávky, nebo, a to nejčastěji, jeho pozornost klesá, uvadá a přesouvá se jinam.

To vidíme v poklesu zájmu o obranu Ukrajinců proti ruské agresi. Její průběh se vůbec nezměnil, je to stále ta odporná ruská loupeživá válka, ale podpora pro Ukrajinu u Evropanů klesá. Jednak se válka vede už moc dlouho, jednak to vypadá, že Ukrajinci se dostávají do úzkých. Normální člověk se zdravým instinktem by je podporoval o to víc, člověk, který se na začátku předopoval, už toho má jaksi dost. Dal by si něco jiného.

Jak z toho ven, to tady nenapíšu. Znám jednoho docela proslulého psychologa, který už léta tvrdí, že žije zcela bez médií. Přitom tvrdí, že není o nic méně informovaný, nebo spíš orientovaný, neboť důležité věci se k němu donesou. Co si o nich myslet, odvodí. Má o to víc času číst, přemýšlet, chodit na procházky. Velmi mi to doporučuje.

Já si to ovšem těžko můžu dovolit, i když on tvrdí, že to je výmluva. Ale bez ohledu na to bych to doporučil taky. Třeba aspoň na léto. Svět se bez vás nezhroutí. A pokud ano, tak si toho určitě všimnete. I bez médií.