KOMENTÁŘ Jiřího Peňáse

Největší zločin Izraele je, že se umí bránit

KOMENTÁŘ Jiřího Peňáse
Největší zločin Izraele je, že se umí bránit

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Před izraelskou ambasádou se před pár dny demonstrovalo a za pár dní se chystá demonstrace další. Jel jsem kolem tramvají, pršelo, zahlédl jsem jen hlouček lidí, drželi palestinské prapory a pár transparentů, odsuzujících Izrael, ale hlavně deštníky.

Odhadl bych, že převládali lidé ze zdejší palestinské (arabské) komunity, byly tam ostatně i děti, ale myslím, že bych tam potkal i pár pražských intelektuálek a intelektuálů, kteří jsou na straně utlačovaného palestinského lidu, tedy aspoň tak to oni cítí. Pár jich znám, ne sice příliš osobně, ale vím, že to jsou lidé, které nelze označit jen tak jednoduše za antisemity, oni by se tomu velmi bránili. Ostatně je mezi nimi i pár lidí, kteří se rádi hlásí k židovskému původu, což jim dává při ostré kritice Izraele jakousi emoční výhodu. Jsou Židé, tak to musí vědět lépe než ostatní, jak je Izrael strašný. K nim se pak přidává moderní či progresivní levice, která nemá ráda Izrael z přesvědčení, že stát, který je tak úspěšný, zatímco všichni okolo ubozí, je z podstaty vinen.

To nejhorší na Státu Izrael je pak to, že dělá věci, za které se oni musí stydět, což jim způsobuje utrpení. Ne mým jménem! volá těch pár lidí, kteří jsou někdy schopni jít tak daleko, že naznačují příbuznost současného Izraele s nacistickým Německem, neboť taky prý je to stát provádějící rasovou politiku a diskriminující nežidovské obyvatelstvo. Izrael je stát židovský, což je podle nich něco podobného, jako by to byl stát rasistický.

Tím, že se v jednom ministátečku, jenž je obklopen ne právě přátelsky naladěnými Araby, snaží Židé zachovat židovský charakter své země, se Izrael dopouští něčeho podobného jako nacistické Německo, které také chtělo být čistě německé. Na hypotetickou otázku, co by se stalo a jestli by Izrael mohl dál existovat, kdyby se přestal bránit, by nejspíš odpověděli, že to není jejich starost. Ten stát je podle nich založen špatně, na ukradené půdě, je to vlastně od začátku zločinný stát a agresor, jehož samotný vznik je chyba a zločin. Když by zanikl, nebyla by to žádná škoda. Stejně ta nerovnost bila jen do očí.

O Pásmu Gazy pak tito lidé mluví obvykle bez uzardění jako o koncentračním táboře, neboť je také oplocen a Izrael ho hlídá a odmítá pustit jeho obyvatele do své země. Když před čtyřmi lety davy Palestinců povalily násilím zábrany a vtrhly na izraelskou půdu, načež hlídky spustily palbu a byli mrtví, byl to hrozný zločin. Nikoli však spáchaný těmi, kdo se vyvalili do země, kterou považují za nepřátelskou, ale jednoznačně na straně Izraele, protože ten stát se nemá co takovým věcem bránit. Měli je zřejmě přivítat chlebem a solí.

To samé nyní, kdy z Gazy létají na Izrael tisíce raket, což je podle nich oprávněná forma boje okupovaného lidu a území, které je okupováno unikátním způsobem, tedy bez jediného přítomného okupanta. Způsob, jak by tato okupace mohla skončit, je tedy jen ten, že se Gaza přesune a rozšíří do Izraele, který je dočasně „okupován“ Izraelci.

Ale ten největší zločin je, že se ten stát brání. A brání se velmi účinně, a tedy tak, že to ta druhá strana cítí. Neobyčejně působivým argumentem je srovnávání obětí: na izraelské straně je jich řádově méně než na palestinské. Co může být větším důkazem morální pokleslosti obranné války, než že je účinná a že útočník má větší ztráty?

Válka se kdysi vyhrávala právě tím, že druhá strana utrpěla citelné ztráty a vlastní se minimalizovaly. Problém této války, a ta trvá vlastně od začátku Izraele, je v tom, že si ta napadená strana nesmí dovolit být opravdu moc silná. Čím víc ran se jí podaří zachytit a čím víc jich rozdá, tím víc se budou před ambasádami hromadit rozhořčení intelektuálové, kteří nikdy nevynechají příležitost dát najevo, jak jsou na straně utiskovaných. I kdyby ti utiskovaní volali vedle nich džihád, džihád a zdvihali ukazovák, což, možná by to měli vědět, neznamená, že se hlásí, ale že islám bude brzy dominovat světu. To nevadí, hlavně když zmizí jeden utlačovatelský stát.

 

18. května 2021