Přísloví Dvakrát měř, jednou řež je na konci zimy pro naše města aktuální. Mnoho stromů padne, protože „není jiná možnost“, nehledí se na příčiny, zhodnotí se důsledky a obvykle s poukázáním na bezpečnost se kácí. Smutný stav našich stromů ve městech má ale prapůvod ve všeobecné bezohlednosti našeho životního stylu. Během posledních tří dekád tato zátěž vzrostla natolik, že většina velikánů žije takříkajíc na dluh a „péče o stromy“ se soustřeďuje na tolik oblíbený řez, který s trefnou ironií nazývají obyvatelé často „ořez“.

Před dvanácti lety jsem poprvé zaslechl slovíčko airspade, které by se dalo přeložit jako „vzduchový rýč“. A skutečně. Jde o zdánlivě banální pracovní nástavec na běžný stavební kompresor, který by podle mého názoru neměl chybět na žádné stavbě pracující v okolí stromů. Stlačený vzduch totiž, při té jediné správné rychlosti a tlaku, dokáže vyfoukat zeminu a nepoškodit kořeny. Jednoduše řečeno, důležitá je řada věcí, povaha těch zemin, jejich vlhkost, expozice a vůbec celkový kontext stavby. Ovšem umí to opravdu hodně. Například výkop pro kabel či rouru bez poškození kořenů. Možná to zní jednoduše, ale za významnou částí „nebezpečných“ stromů stojí bagr v minulosti, který je „načal“. Velmi často je důležitý průzkum toho, kde skutečně kořeny jsou. To stlačený vzduch velmi dobře umí. Taky dokáže vyfoukat okolí stromu zhutněné sešlapem nebo pojezdem. Což je jeden z nejčastějších problémů stromů ve městě vůbec.

Můžeme vytvořit v terénu bez poškození kořenů rýhy, které umožní vsakování vody a dostupnost vzduchu. Reakce na tyto zásahy jsou neskutečné. Pacienti vstávají z lůžek a odhazují berle. Obrazně řečeno. Stromy velmi rychle regenerují a v koruně se objevuje často až taková růstová reakce, že musíme přistoupit k opravným řezům. A to i u stromů, jejichž růstová křivka skončila třeba před třiceti lety a od té doby prostě jen „stojí“. V ulicích měst jsou tihle mučedníci běžným jevem. Dokážeme změnit podmínky u špatně vysazených stromů. V této zemi jsou statisíce stromů vysazených s nadšením a bez znalosti. Stromů, které nerostou a bez zásahu nikdy růst nebudou. Nic není ztraceno.

Dokonce můžete kořeny vyfoukat, dát je na chvíli jinam a pak zase vrátit. To třeba při opravě stavebních konstrukcí. Nebo můžete kořenový systém pozičně změnit ve prospěch nové situace. To už je poněkud pokročilé a strom je nutné obvykle znovu kotvit. Velmi nápomocný je airspade při zachraňování stromů přesazením. Pomáhá při přípravě na přesazení a samozřejmě i při samotném vyzvednutí. Riziko tu samozřejmě vždycky je, ale uděláme přece maximum možného.

Pozoruhodná je schopnost stlačeného vzduchu odhalovat skryté reliéfy. Našli jsme a odhalili pod nánosy skrytou mlatovou cestu z 19. století. Velice šetrně můžete vysondovat souvrství a rozhodnout se, zda je nějak využitelné, či nikoli. Důležité je to například u zasypaných stromů. Opět jde o velmi častý jev, ale obvykle nevíme, kolik je přisypáno. Technika může být v tomto momentě velice nešetrná. Co se týče cest s měkkými povrchy, tedy parkových pěšin, vyfoukáním můžeme vybudovat lože bez kolize se vzrostlým stromem. To je bagrem opravdu nemožné.

Tahle „lešenářská trubka stlučená na konci“ dokázala zachránit už opravdu hodně stromů a pomohla zmírnit i následky nešetrné stavební činnosti. Projektanti se nebojí ji dát do projektů, a dokonce i některé úřady ji už dokážou uložit stavebníkům. To je skvělá zpráva. Jen houšť a větší kapky pro víc stromů.