Francouzský prezident Emmanuel Macron se rozčílil nad tím, že Američané prodávají plyn do Evropy násobně dráž než svým domácím zákazníkům. „Platit za plyn čtyřikrát víc než vaše vlastní firmy se dá těžko považovat za přátelství.“ Na mezinárodní scénu přenesl debatu, která už nějakou dobu naplno jede v Paříži. Francouzi se obávají, že Amerika díky násobně levnějším cenám energií ekonomicky převálcuje Evropu. Macronův ministr financí Bruno Le Maire v Národním shromáždění ještě ostřeji formuloval obavy, že energetická krize skončí oslabenou Evropou a posílenou Amerikou.

Krize přitáhla pozornost k dlouhodobému trendu, který není žádnou novinkou. Amerika má řadu let výrazně nižší ceny elektřiny i plynu pro domácnosti i firmy. Totéž u benzinu a nafty. Platilo to i v době, kdy byly ceny energií před pár lety v Evropě rekordně nízké a firmy si stěžovaly, že nevydělávají dost na to, aby mohly investovat do nových zdrojů. Nižší ceny energií v Americe dlouho nebyly v Evropě politickým tématem. Znamenalo by to totiž přiznat, že výrazně nižší americké účty nejsou žádným zásahem vyšší moci, ale čistě evropských politických rozhodnutí. Evropští politici by museli lidem vysvětlit, že mají vyšší účty záměrně.

Čtyři důvody

Proč má Evropa nejdražší energie na světě? Ze čtyř důvodů. Tím prvním je těžba plynu a ropy z břidlic. V Americe jede ve velkém. Ty tankery s LNG, které míří do Evropy, vezou plyn vytěžený z břidlic. Evropské země mají také ložiska břidličných plynů. Samy sobě ale frakování zakázaly. Zrovna Francie jako jedna z prvních v celé Evropské unii. Nůžky mezi cenami energií ve Spojených státech a Evropě se rozevírají právě ve chvíli, kdy Američané začínají ve velkém těžit z břidlic. Přichází velká energetická revoluce, kterou si Evropa z ekologických obav zakázala. Druhým důvodem jsou všemožné ekologické přirážky typu povolenek, které na sebe země Evropské unie uvalily. Když stojí povolenka za jednu tunu emisí, která se rovná zhruba jedné megawatthodině elektřiny vyrobené z uhlí, 80 eur jako nyní, je přirozeně o tuto částku evropská elektřina dražší než americká. Třetí důvod evropské drahoty je podobný. Dotace na obnovitelné zdroje, které lidé a firmy buď přímo, nebo přes státní rozpočet platí, elektřinu zdražují. Amerika zatím žádný Green Deal s podobnými přirážkami nemá. Čtvrtým důvodem jsou daně. Ty jsou v Evropě u energií vyšší než ve Spojených státech. Proto je v Evropě dlouhodobě dražší také nafta a benzin. Všechno jsou to dlouhodobá politická rozhodnutí. Drahé energie v Evropě a násobně levnější v Americe jsou výsledkem politické volby na obou stranách Atlantiku.

Levnější je i bohatá jihovýchodní Asie

Spojené státy nejsou jediným konkurentem, který má výrazně levnější energie než Evropa. Prvního září vystoupil belgický premiér Alexander de Croo na Konzultačním grémiu pro ceny energií v Bruselu. Byla to ta chvíle, kdy se evropský trh úplně vymkl z reality a elektřina se v jedné extrémní chvíli na burze obchodovala nad 1000 eur za megawatthodinu. „Dnes vidíme, že ceny plynu jsou v Asii (150 eur za megawatthodinu) o polovinu nižší než v Evropě (300 eur za megawatthodinu). Ve Spojených státech (30 eur za megawatthodinu) jsou na desetině evropské ceny. To jasně ukazuje, že je možné ceny výrazně snížit bez toho, aby byl energií nedostatek,“ řekl de Croo. Podivil se nad tím, proč zrovna v Evropě jsou ceny plynu nejvyšší, když transport sem je v porovnání s odlehlejšími zeměmi jihovýchodní Asie, která je kompletně závislá na tankerovém plynu LNG, výrazně levnější.

I na tuto otázku je poměrně jednoduchá odpověď. Asijské země jako Jižní Korea, Singapur nebo Japonsko, které nakupují LNG ze Spojených států, mají navzdory vyšším dopravním nákladům plyn levnější, protože na rozdíl od Evropy nenakupují za aktuální ceny na spotovém trhu. Ty jsou vždycky nejvyšší. Asijské země mají s Američany i dalšími dodavateli zkapalněného plynu uzavřené dlouhodobé kontrakty. Ty jsou vždy za nižší ceny. Je to přirozené. Dodavatel má jistotu stálého příjmu a může podle toho plánovat investice. Na dlouhodobé kontrakty nakoupili od Američanů a Katařanů plyn Poláci, proto ho mají za velmi výhodné ceny. Pod předválečnou cenou ruského plynu. Jen lehce dráž, než je těch 30 eur za megawatthodinu, jež se za plyn platí v Americe. Většina zemí Evropské unie včetně České republiky ale zatím s žádným dodavatelem nepodepsala dlouhodobý kontrakt na nákup plynu. Proto platí vysoké ceny, za které se obchoduje na spotu. Dlouhodobým smlouvám se brání především Němci, kteří jsou přitom na výrobě elektřiny z plynu nejvíc závislí v celé Evropě. Nechuť k delšímu kontraktu je opět politické rozhodnutí. Politici v Berlíně jsou přesvědčeni, že v budoucnu už plyn potřebovat nebudou. Sní o tom, že přejdou na vodíkovou energetiku. Proto raději nechávají lidi a firmy platit vyšší účty, než aby podepsali výhodný dlouhodobý kontrakt, jaký mají třeba Poláci.

Žebříček těch nejdražších

Výsledkem politických rozhodnutí je, že Evropa má nejvyšší ceny elektřiny i plynu na světě. Platí to roky. Energetická krize, nedostatek stabilních zdrojů a válka na Ukrajině situaci dál vyhrotily. První dvacítka zemí s nejdražší elektřinou na světě je obsazena evropskými státy. Dostaly se mezi ně jen Bermudy, Kajmanské ostrovy, Jamajka a Barbados na čtvrté až sedmé místo největší drahoty. Vůbec nejdražší elektřinu na světě pro domácnosti mají Dánové. Jedna kilowatthodina stojí se vším všudy 0,459 eura, při současném kurzu je to 11,47 Kč. Na druhém místě následuje Německo, kde se za kilowatthodinu platí v přepočtu 10,9 Kč. Třetí příčka patří Belgii s 10,1 Kč za kilowatthodinu. Následuje Španělsko se 7,95 Kč. Stejnou cenu platí i Nizozemci. Evropský žebříček nejdražších zemí pokračuje Estonskem, Lotyšskem, Rakouskem, Itálií. Pak už následuje Česká republika s cenou 7,27 Kč za megawatthodinu. Méně platí lidé v Irsku, Švédsku, Lichtenštejnsku, na Kypru, v Portugalsku, Lotyšsku, Finsku, Lucembursku a Švýcarsku. Velká část těch zemí je bohatší než my. Z čehož je zřejmé, že účty za elektřinu u nás berou lidem mnohem větší část příjmu než jinde v Evropě. Nejlevnější elektřina v Evropě je pro domácnosti ve Francii, Norsku, Polsku, Maďarsku, Chorvatsku, Bulharsku a na Maltě. Ve Spojených státech ale rodiny zaplatí za kilowatthodinu v přepočtu 4,05 Kč. Skoro polovinu naší ceny. Skoro třikrát méně než Dánové. Ještě méně než Američané ale platí lidé v bohatých zemích jihovýchodní Asie. V Hongkongu, Jižní Koreji, Japonsku. Rozdíl v cenách je čistě politické rozhodnutí.

U cen plynu pro firmy je pořadí jiné. Opět dominuje Evropa, ale v jiné sestavě. Nejdražší plyn mají podnikatelé v Nizozemsku, Španělsku, Rakousku, na Slovensku. Pak následuje Dánsko, Německo a za ním my. Německá firma zaplatí za jednu kilowatthodinu v přepočtu 3,35 Kč. Česká 2,95 koruny. Švýcarská ale jen 1,95 koruny. Americká ale jen 1,1 koruny. U Kanady nebo asijských zemí jsou ceny ještě nižší. Rozdíly jsou obrovské a tvrdě ovlivňují schopnost firem uspět v mezinárodní konkurenci. Zvlášť ve chvíli, kdy Amerika a jihovýchodní Asie jsou technologicky před Evropou. Podobné rozdíly jsou u plynu i u domácností a v případě elektřiny u firem.

Ze srovnání je zřejmé, že Evropa má nejdražší energie ze všech vyspělých zemí. Ty rozdíly vyhrotila revoluce břidličných plynů, která se ve Spojených státech ve velkém rozbíhá s nástupem finanční krize v roce 2008. Američané investují do frakování obrovské peníze. Chápou ho jako příležitost stát se z dovozce energií jejich vývozcem. Má to silnou geopolitickou motivaci. Zbavit se závislosti na velmi nestabilním Blízkém východě, odkud se suroviny dovážejí. Břidličná revoluce se hned v následujícím roce rozšiřuje do Kanady. Proto mají mimochodem kanadské firmy a rodiny ještě nižší účty za energie než ty americké. S frakovací revolucí přichází i revoluce LNG. Stavějí se terminály a země jihovýchodní Asie, které nemají plynovody a jsou kompletně závislé na dodávkách z tankerů, podepisují své dlouhodobé kontrakty. V té době se mimochodem levný americký zkapalněný plyn hrne i do Evropy. Jižní státy s přístupem k moři měly LNG terminály dávno předtím, než je začali před pár lety stavět Poláci. I Evropa má velká ložiska břidlicového plynu. Na severu Francie, Německa, v Belgii, Nizozemsku, na severu Polska. V Norsku, Švédsku i v pobaltských zemích. Nechává je ležet ladem. Daní za všechna ta politická rozhodnutí je nejdražší cena elektřiny a plynu z vyspělého světa.

Evropa si nemůže stěžovat, že ji někdo převálcuje. Pomohla si k tomu sama. Politickými rozhodnutími. A jen politická rozhodnutí o energetické budoucnosti dokážou ceny srazit. To sebelépe fungující trh nezvládne. Sešněrování je ve srovnání se světovými konkurenty velmi tuhé.