Co přinesl výroční summit Severoatlantické aliance

Donald Trump, zachránce NATO?

Co přinesl výroční summit Severoatlantické aliance
Donald Trump, zachránce NATO?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

NATO hledá smysl své existence. To je jedno z poselství summitu, který se konal minulý týden v Londýně u příležitosti 70 let od založení vojenské aliance a měl prezentovat jednotu organizace. Předem však bylo jasné, že to nebude úplně jednoduché. Přestože na něj byla upřena hlavní pozornost, tentokrát nejproblémovějším účastníkem nebyl americký prezident Donald Trump.

Trump do Londýna dorazil s jasným cílem donutit ostatní členy NATO, aby přispívali víc na svou obranu, minimálně 2 % HDP. Zdá se, že prezidentská funkce Trumpa přece jenom poznamenala. Zatímco před dvěma lety zněl spíš jako mafiánský boss požadující výpalné za ochranu, nyní se již naučil mluvit o cílech a společné strategii. Sdělení je však stále stejné, členské státy musejí víc přispívat na svou obranu. Trump se však již může chlubit jistými úspěchy. Od roku 2016 se výdaje na obranu neamerických členů Aliance zvýšily o 130 miliard dolarů. Do roku 2024 mají přidat dalších 400 miliard. Přesto Trump stále vyhrožuje neplatičům, což je i Česká republika. Upozornil, že by na „delikventy“ mohl uvalit cla či je jinak donutit víc přispívat. Zdá se však, že Trump se s existencí NATO smířil. Americký prezident je instinktivní izolacionista s velkou nedůvěrou k mezinárodním organizacím. Před dvěma lety se zdálo, že reálně hrozí vystoupení USA z Aliance, Trump ji označil za zastaralou. To již nehrozí. Ať už Trumpa přesvědčili jeho zahraničněpolitičtí poradci, nebo zvýšené vojenské utrácení spojenců, během summitu prohlásil, že „NATO hodně pokročilo“, a vypadal, že je s organizací relativně spokojen. Prezident si zjevně také uvědomil, že kromě metody biče je potřeba i cukr. Země vydávající na obranu 2 % HDP pozval na individuální schůzku.

Problémoví však byli ostatní členové. Francouzský prezident Emmanuel Macron před summitem rozhlašoval, že NATO utrpělo „mozkovou smrt“, kritizoval Turecko za operace proti Kurdům a vyzýval k větší spolupráci s Ruskem. Jeho turecký protějšek Recep Tayyip Erdoğan kontroval tím, že mozkovou smrt utrpěl sám Macron, a zároveň začal vyhrožovat, že zablokuje přijetí nové strategie pro Pobaltí, pokud Aliance nepřistoupí na klasifikaci kurdských milic YPG jako teroristů. Naopak Macron prosazuje proti Islámskému státu pokračování boje, jehož jsou Kurdové důležitou součástí.

Představitelé členských států NATO na londýnském summitu. - Foto: Reuters

Spory pramení mimo jiné z toho, že po konci studené války NATO čelí otázkám, k čemu vlastně je. Původně bylo založeno jako obranná aliance proti Sovětskému svazu a jeho satelitům. Po rozpadu sovětského bloku Aliance začala uvažovat, co dál. Nějakou dobu se soustřeďovala na policejní akce, jako byla ta proti Srbsku, a po 11. září na boj proti terorismu. Nyní se však obranné zájmy členů začínají rozcházet. Stačí se podívat na seznam zemí, které plní závazek 2 % HDP. Jde o Velkou Británii, Řecko, Lotyšsko, Litvu, Polsko, Rumunsko a Bulharsko. Británie zbrojí, neboť základem její zahraniční politiky je sloužit jako pravá ruka USA. Řecko zbrojí hlavně proti Turecku. To sice nesvědčí pro jednotu NATO, ale tento problém je známý a dlouhodobý. Ostatní jsou postkomunistické země, často „první na ráně“, kdyby se ruské tanky rozhodly vyjet směrem na západ.

Proti tomu stojí francouzský koncept, podle kterého by se NATO mělo soustředit hlavně na boj proti terorismu. Znovu je to logické, na rozdíl od středovýchodní Evropy má Francie opravdový problém s islámským radikalismem.

Pak je tu ještě Čína. Všichni se shodnou, že představuje možný problém, ale nikdo ji nemá jako vojenskou hrozbu na prvním místě. Společný postup proti Číně razí hlavně generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který tím chce Alianci sjednotit.

Tyto neshody se projevily i během summitu. Nutno říct, že mediální pokrytí bylo tragické. Světová média to zčásti pojala jako další důkaz izolovanosti a zesměšnění Donalda Trumpa. Sociální sítě obletěla dvě videa. Na prvním se zdá, že královna naznačuje své dceři princezně Anně, aby se také přivítala s Trumpem, a Anne to odmítá. Druhé video zachycuje skupinku světových státníků, jak pomlouvají Trumpa. Velká část rozhovoru je nesrozumitelná, ale kanadský premiér Justin Trudeau jasně říká Macronovi, Borisi Johnsonovi a nizozemskému premiéru Marku Ruttemu, že Trump chodí na schůzky pozdě, neboť „pořádá zničehonic 40minutové tiskové konference“. Narážel na Trumpův zvyk neúčastnit se formálních tiskovek, ale odpovídat na otázky novinářů, když ho to napadne. V Bílém domě nahradil zavedené formální tiskovky, kdy na otázky žurnalistů odpovídal tiskový mluvčí, rychle položenými otázkami během cesty přes trávník Bílého domu k prezidentskému vrtulníku. Trudeau měl nejspíš na mysli veřejné jednání Trumpa s Macronem, které se protáhlo na 40 minut, během něhož novináři neustále kladli dotazy. „Mohli jste vidět jak jeho týmu spadla čelist až na zem,“ pokračuje poté Trudeau.

Sociální sítě a nepřátelsky naladěná média se mohla zbláznit blahem. Zde byl nesporný důkaz, že světoví lídři neberou Trumpa jako jednoho „z nich“ a smějí se mu za zády. Je to součást vnímání politiky jako špatné telenovely. Například server Independent vydal komentář s titulkem „Chudák osamocený Donald Trump – protivný sprostý holky NATO ti ukázaly, jak neschopný doopravdy jsi“. Protivný sprostý holky je komedie o životě amerických dívek na střední škole z roku 2004. Autorka článku se hlavně rozplývá nad tím, že video překonalo v zásahu Trumpovy tweety i samotnou tiskovou konferenci s Macronem. To, že americký prezident má pravdu v otázce financování NATO, naprosto opomíjí.

Momentka z londýnského jednání. Zleva Macron, Trump, Merkelová a Erdoğan. - Foto: Reuters

Nejlepší neodpověď

Přitom tiskovka s Macronem byla možná nejzajímavějším výstupem z celého summitu. Bylo to střetnutí dvou alfa samců a na body vyhrál Trump. Když prezidenti měli odpovídat na otázku, co se stane s vězněnými bojovníky Islámského státu, Trump, který trvá na tom, že by si je měly přerozdělit evropské země podle občanství, řekl Macronovi: „Chtěl byste nějaké dobré bojovníky ISIS? Mohu vám je dát.“ Macron zkoušel vysvětlit, že evropští bojovníci ISIS jsou pouze malá část teroristické organizace a že by se měl Západ soustředit na poražení posledních zbytků Islámského státu. Trump poté prohlásil, že „to byla nejlepší neodpověď, jakou kdy slyšel“. Státníci se neshodli ani na postoji k Turecku, Trump tvrdil, že má s Erdoğanem „dobré vztahy“, Macron naopak, že s Tureckem „ztratil spolupráci“. Upozornil také na to, že Turecko kupuje od Ruska protiletadlové střely S-400. Poté se přesunuli k hádce ohledně francouzského danění amerických technologických firem. Trump varuje, že pokud Francie od svých plánů neustoupí, uvalí na ni cla v hodnotě 2,4 miliardy dolarů. Zdá se, že velké přátelství mezi Trumpem a Macronem skončilo. Francouzsko-americké napětí bude do budoucna hlavním problémem Aliance, ale to také není nic nového.

Americký prezident si povodil i Trudeaua. Kvůli jeho nafilmovaným poznámkám ho označil za člověka „dvojí tváře“. „Myslím, že je to hodný chlápek, ale pravda je, že jsem ho upozornil, že neplatí 2 %, a myslím, že ho to příliš nepotěšilo,“ pokračoval Trump.

Trump si může zapsat ještě jeden nesporný úspěch. Nějak se mu podařilo překonat Erdoğanovy obstrukce. Po plenárním zasedání účastníků summitu se sešel na půl hodiny s tureckou delegací. Přesvědčil Erdoğana, aby přestal blokovat novou strategii pro Pobaltí, i když NATO nesouhlasilo s označením YPG jako teroristů. Otázka je, co za to Erdoğan chtěl a co dostal.

Londýnská deklarace, jak se nazývá závěrečný dokument summitu, se nakonec snažila uspokojit všechny. Potvrdila závazek vynakládat 2 % HDP na obranu. Za hlavní hrozby označila Rusko, Čínu i terorismus. NATO zahájí přezkoumání své budoucí role. Trump tak mohl odjíždět spokojen. Svého cíle, pokračovat v úspěšném tlaku na spojence, aby víc platili, dosáhl. „NATO bude silnější a bohatší než kdykoli předtím,“ tweetoval na závěr.

Americké vedení je lepší než Macronovy sny

Summit jednoznačně ukázal, že americké vedení Aliance, byť pod nevyzpytatelným Trumpem, je pro náš region lepší než Macronovy sny o evropském vedení. Macron byl evidentně výsledkem rozčarován. „Souhlasili by dnes všichni účastníci s definicí Ruska jako nepřítele? Nemyslím si to,“ prohlásil po summitu.

Když Trump nakráčel do Bílého domu, neměl rozpracovanou teorii zahraniční politiky, pouze své instinkty. Experty mu proto dodal tradiční republikánský establishment. Navzájem se tak krotí ve svých nejhorších nápadech. Establishmentoví republikáni vytahují Trumpa z jeho izolacionismu, prezident zase naopak brzdí jejich intervenční choutky. Zdá se, že to víceméně funguje. Zatím se Trumpova administrativa dopustila jen jedné velké chyby, stažení ze Sýrie a vydání Kurdů napospas Turkům.

Co se týče NATO, Trumpův styl evidentně přináší ovoce. Na větší utrácení Evropanů tlačili i jeho předchůdci, bez většího výsledku. Teprve jeho neortodoxní vyjednávací metody donutily zbytek Aliance k zamyšlení. Setkání sice nebylo úplnou prezentací jednoty, jak si organizátoři představovali, ale nakonec se dokázalo shodnout na klíčových otázkách. Americký prezident na tom má jistě svou zásluhu. Můžeme pochybovat o Trumopvých motivech, ale jak nedávno prohlásil v Praze Daniel Fried, legenda americké zahraniční politiky, jež se zasloužila o vstup Česka do NATO, je lepší, když Trump dělá správně věci kvůli pochybným pohnutkám, než kdyby je nedělal vůbec.

Nakonec je potřeba zmínit tragickou českou účast. Česká republika je jedním z „delikventů“, dokonce jedním z nejhorších. Na obranu dává jen 1,19 % HDP, a je tak pátá odzadu. Premiéra Andreje Babiše NATO příliš nezajímá a přenechává účast prezidentovi. Miloš Zeman, kterého summity NATO naopak baví, tradičně vytahuje téma boje proti terorismu za pomoci dronů. Během plenárního zasedání mívá vyhrazený čas příspěvku jako jeden z posledních, kdy se vyjadřují méně významní členové Aliance.

Zeman upoutal hlavně módní analytičku britského deníku The Guardian, která ho pochválila, že na společné fotografii lídrů NATO neroztahuje, na rozdíl například od Borise Johnsona, široce nohy a tím se nedopouští sexistického „manspreadingu“. Lepší příklad toho, jak zahraniční novináři nerozumějí zdejším poměrům, bychom si nemohli přát. Dokud však nebudeme brát finanční alianční závazky vážně, prezidentův sedací styl bude na summitech NATO na Češích to nezajímavější.

 

13. prosince 2019