Vila E-1027 ve Francii

Tady není Corbusierovo

Vila E-1027 ve Francii
Tady není Corbusierovo

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

„Myslíte, že to za to stojí?“ reagovala tichým hlasem pětadevadesátiletá žena na nápad britského designéra a obchodníka znovu uvést na trh její návrhy nábytku. Psal se rok 1973 a původem irská designérka a architektka Eileen Grayová (1878–1976) žila po odchodu z veřejného života dekády v ústraní a profesním zapomnění. Jak ukázal čas, za námahu to opravdu stálo. Po reprodukcích jejího nábytku byla velká poptávka a v roce 2009 se dokonce původní křeslo Dragon chair prodalo v pařížské aukci za 26 milionů dolarů – šlo o rekordní částku zaplacenou za nábytkový kus navržený ve dvacátém století.

Hypertrofie smyslnosti

Eileen Grayová patřila mezi nejvýznamnější designérky a designéry své doby, ale velký vliv měla také na rozvoj architektonické avantgardy meziválečného období, ač architekturu nevystudovala. Za důvodem tohoto přínosu se musíme vydat do pitoreskního středověkého městečka Roquebrune-Cap-Martin na Azurovém pobřeží. Právě zde, co by kamenem dohodil od Monaka, se totiž v polovině dvacátých let Grayová rozhodla vybudovat intimní hnízdo lásky. Tou dobou již úspěšná designérka chodila s rumunským architektem a kritikem Jeanem Badovicim, který ji přesvědčil, aby projekt vily za pomoci jeho odborných technických znalostí sama navrhla. Pokud by ale dokázala předvídat budoucnost, s nejvyšší pravděpodobností by se tato introvertní bisexuálka do projektu vůbec nepouštěla.

Vila vyrazila dech každému, kdo ji navštívil. Takto novátorsky řešené domy se totiž v roce 1929, kdy milenci vilu po třech letech dokončili, stále ještě vyskytovaly převážně jen na stránkách architektonických časopisů. Elegantní bílý kvádr zasazený do svahu strmě klesajícího až k mořské hladině působil v sousedství starých kamenných domků jako vyslanec moderní doby. Eileen Grayová při návrhu vycházela ze zásad prosazující se funkcionalistické architektury, které ale osvěžila a zjemnila svým citem pro detail. Odmítala dobový názor, že dům má být řešen ryze účelně jako „stroj na bydlení“, protože v jejích očích „bída modernistické architektury pramení z atrofie smyslnosti“. Pro designérku bylo důležité, aby dům nabízel útulně zařízené interiéry, přičemž forma nesměla být na úkor funkce – vzhledem k horkému podnebí věnovala Grayová velkou pozornost směru větru a úhlu slunečních paprsků v průběhu celého roku, aby budova nabídla co nejpříjemnější klima.

Pohodlí vily s názvem E-1027 (kód vychází z iniciál milenců) si ale designérka dlouho neužila. Její vztah s Badovicim brzy skončil a s ním i její návštěvy mistrovského díla. Naopak velmi častým hostem domu se stal nejslavnější architekt své doby, kterého do domu pozval už v roce 1930 jeho nadšený obdivovatel Badovici. Le Corbusier se sám označoval za „dítě Středozemí“, zamiloval se do nekonečného obzoru azurově modrého moře a tehdy ještě ospalá díra Roquebrune-Cap-Martin se měla stát jeho osudovou destinací.

Značkování teritoria

Přehled, s jakým Grayová vilu navrhla, musel zarazit i samého Le Corbusiera. Nijak totiž neskrývá inspiraci jeho názory na novou architekturu, které demonstroval tehdy dokončovanou vilou Savoye. Těžko už ale říct, co ho vedlo k tomu, aby při jednom ze svých letních pobytů pomaloval bílé zdi domu hned osmi velkými obrazy kubisticky zdeformovaných žen v erotických pozicích. To autorku a majitelku objektu, jež věnovala mimořádnou péči i těm nejmenším detailům stavby, rozlítilo a Corbusier už nebyl napříště vítán. Místa se ale vzdát nehodlal a po válce si postavil vlastní spartánskou chatu ze dřeva na pozemku nad vilou, odkud si v létě 1965 naposledy vyšel zaplavat – tehdy jej v moři postihl srdeční infarkt.

Corbusierův projev arogance zastínil i Eileen Grayovou; v souvislosti s touto průkopnickou stavbou se primárně skloňuje právě jeho jméno. Dnes je vila E-1027 chráněna jako kulturní památka (včetně kontroverzních murálů) a po dlouhé generální rekonstrukci se před pár lety otevřela veřejnosti. Při cestě po Azurovém pobřeží můžete nasát dobovou atmosféru a projít se místy spojenými s érou architektonické avantgardy.

27. června 2021