Může se stát, že si člověk najednou uvědomí, že už nemá na vybranou. Přejme českému národu, ať je této zkušenosti v nadcházejícím roce 2019 ušetřen.

Nevyplácí se zapomenout a nechat nákup potravin před vánočními svátky na poslední chvíli. Konkrétně to platí pro nákup chleba v Českých Budějovicích. Třiadvacátého prosince odpoledne už byly zavřeny všechny prodejny menších pekáren z okolí a také na Štědrý den dopoledne už byly otevřeny jen velké supermarkety, které opravdu spotřebitelům nenabízely volbu. Pokud chtěl pečivo nakoupit některý ze třiceti tisíc obyvatel sídlišť Máj a Šumava, pak dávala nabídka pěti zdejších řetězců tři možnosti a všechny tyto možnosti znamenaly, že si koupí zboží koncernu, jehož jediným možným beneficientem je premiér Andrej Babiš.

Nejčastěji byl k dispozici chléb z českobudějovické velkopekárny Penam, která patří pod Agrofert, vedle toho produkce firmy United Bakeries, jejíž převzetí Agrofert oznámil říjnu, a pak ještě pečivo rozpékané z polotovarů z ledničky. Někomu nevadí, že nedostane čerstvě upečený chléb, a spokojí se s polotovarem, ovšem druhým největším dodavatelem zmrzlých polotovarů do tuzemských řetězců je podle vlastních webových stránek Profrost, rovněž součást Agrofertu. Protože řetězce nemají povinnost zveřejnit, od koho berou polotovary, a zaměstnanci o tom mají zakázáno mluvit, neexistuje šance ověřit, jestli rozpékané chleby v tom kterém řetězci nejsou od Babišova koncernu. Vypravit se před vánočními svátky do jiných částí Českých Budějovic s nadějí na lepší výsledek mohl jenom ten, kdo neznal výhradní dodavatele ostatních řetězců.

Soutěž s jedním účastníkem

Je možné diskutovat o tom, zda je třeba zachovat právo nakoupit zboží, které prokazatelně nepochází z Agrofertu. V každém případě však toto právo pro sto tisíc obyvatel jihočeské metropole před svátky zachováno nebylo. Ovšem nejde pouze o to, že někdo nemá rád Babiše anebo že jiný považuje možnost volby za důležitou součást kvality života. Také z hlediska antimonopolních předpisů se jedná o selhání trhu. Pokud někdo ovládá trh do té míry, že maloobchod nabízí pouze jeho zboží, pak mu jsou zákazníci vydáni na milost a nemilost, ať jde o cenu, nebo o kvalitu.

Nutno uznat, že vytvoření pekařského monopolu, který kontroluje polovinu trhu, musí ještě schválit Antimonopolní úřad, ale při zkušenosti s jeho dřívějšími verdikty je kladné rozhodnutí nasnadě. Poslední příklad pochází z listopadu, kdy se souhlasem úřadu pohltilo vydavatelství Mafra z Agrofertu konkurenční podnik Bauer Media.

Současná krajina tištěných médií tedy vypadá tak, že tři společnosti ovládané třemi oligarchy, tedy Mafra, CNC a VLP, kontrolují podle počtu prodaných výtisků osmdesát procent trhu s deníky i týdeníky a devadesát procent čtrnáctideníků, nemluvě o neplacených novinách, kde má takřka úplný monopol Mafra. Vytvořila se situace, kterou na příkladu Los Angeles pranýřoval už Raymond Chandler v románu Loučení s Lennoxem. Několik mediálních koncernů vydává zprávy o všem možném, jen se vyhýbají informacím, které by ohrozily některého z vydavatelů. Pokud se navíc vlastník jednoho z koncernů stal premiérem, jde o exemplární ohrožení politické soutěže.

Výhoda pro premiéra

Příklad pečiva ukazuje, že nemusí jít o nějaké temné spiknutí. O tom, že vznikají dominantní firmy, které ovládají jednu nebo více oblastí obchodu či veřejného života, rozhodují různé okolnosti. Třeba úspěchy velkovýrobců pečiva jsou důsledkem neobvyklého rozkvětu obchodních řetězců, které vyžadují pravidelné dodávky o velkém objemu, a také třeba toho, že Češi žijí častěji než jiné národy na velkých sídlištích. Ovšem v demokratických státech obvykle existují předpisy, jež se snaží likvidaci konkurence v jednotlivých oborech lidské činnosti zabránit – a státní exekutiva na dodržování těchto předpisů obvykle dohlíží. To ovšem Česká republika nečiní minimálně v případech, které se týkají premiérova koncernu. Po trhu s potravinami, zemědělskými produkty nebo s tiskem jsou na řadě lesy, zdravotnictví či třeba digitální média.

Především se Babiš netají tím, že by rád získal většinu ve sněmovně a vládl pokud možno bez ohledu na ostatní. Na příkladu nabídky pečiva v předvánočním čase na Budějovicku je vidět, kam míří svým tažením také v politice. Chléb z Agrofertu nemá alternativu.