KOMENTÁŘ PETRA HOLUBA

2019: Chléb jenom z Agrofertu

KOMENTÁŘ PETRA HOLUBA
2019: Chléb jenom z Agrofertu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Může se stát, že si člověk najednou uvědomí, že už nemá na vybranou. Přejme českému národu, ať je této zkušenosti v nadcházejícím roce 2019 ušetřen.

Nevyplácí se zapomenout a nechat nákup potravin před vánočními svátky na poslední chvíli. Konkrétně to platí pro nákup chleba v Českých Budějovicích. Třiadvacátého prosince odpoledne už byly zavřeny všechny prodejny menších pekáren z okolí a také na Štědrý den dopoledne už byly otevřeny jen velké supermarkety, které opravdu spotřebitelům nenabízely volbu. Pokud chtěl pečivo nakoupit některý ze třiceti tisíc obyvatel sídlišť Máj a Šumava, pak dávala nabídka pěti zdejších řetězců tři možnosti a všechny tyto možnosti znamenaly, že si koupí zboží koncernu, jehož jediným možným beneficientem je premiér Andrej Babiš.

Nejčastěji byl k dispozici chléb z českobudějovické velkopekárny Penam, která patří pod Agrofert, vedle toho produkce firmy United Bakeries, jejíž převzetí Agrofert oznámil říjnu, a pak ještě pečivo rozpékané z polotovarů z ledničky. Někomu nevadí, že nedostane čerstvě upečený chléb, a spokojí se s polotovarem, ovšem druhým největším dodavatelem zmrzlých polotovarů do tuzemských řetězců je podle vlastních webových stránek Profrost, rovněž součást Agrofertu. Protože řetězce nemají povinnost zveřejnit, od koho berou polotovary, a zaměstnanci o tom mají zakázáno mluvit, neexistuje šance ověřit, jestli rozpékané chleby v tom kterém řetězci nejsou od Babišova koncernu. Vypravit se před vánočními svátky do jiných částí Českých Budějovic s nadějí na lepší výsledek mohl jenom ten, kdo neznal výhradní dodavatele ostatních řetězců.

Soutěž s jedním účastníkem

Je možné diskutovat o tom, zda je třeba zachovat právo nakoupit zboží, které prokazatelně nepochází z Agrofertu. V každém případě však toto právo pro sto tisíc obyvatel jihočeské metropole před svátky zachováno nebylo. Ovšem nejde pouze o to, že někdo nemá rád Babiše anebo že jiný považuje možnost volby za důležitou součást kvality života. Také z hlediska antimonopolních předpisů se jedná o selhání trhu. Pokud někdo ovládá trh do té míry, že maloobchod nabízí pouze jeho zboží, pak mu jsou zákazníci vydáni na milost a nemilost, ať jde o cenu, nebo o kvalitu.

Nutno uznat, že vytvoření pekařského monopolu, který kontroluje polovinu trhu, musí ještě schválit Antimonopolní úřad, ale při zkušenosti s jeho dřívějšími verdikty je kladné rozhodnutí nasnadě. Poslední příklad pochází z listopadu, kdy se souhlasem úřadu pohltilo vydavatelství Mafra z Agrofertu konkurenční podnik Bauer Media.

Současná krajina tištěných médií tedy vypadá tak, že tři společnosti ovládané třemi oligarchy, tedy Mafra, CNC a VLP, kontrolují podle počtu prodaných výtisků osmdesát procent trhu s deníky i týdeníky a devadesát procent čtrnáctideníků, nemluvě o neplacených novinách, kde má takřka úplný monopol Mafra. Vytvořila se situace, kterou na příkladu Los Angeles pranýřoval už Raymond Chandler v románu Loučení s Lennoxem. Několik mediálních koncernů vydává zprávy o všem možném, jen se vyhýbají informacím, které by ohrozily některého z vydavatelů. Pokud se navíc vlastník jednoho z koncernů stal premiérem, jde o exemplární ohrožení politické soutěže.

Výhoda pro premiéra

Příklad pečiva ukazuje, že nemusí jít o nějaké temné spiknutí. O tom, že vznikají dominantní firmy, které ovládají jednu nebo více oblastí obchodu či veřejného života, rozhodují různé okolnosti. Třeba úspěchy velkovýrobců pečiva jsou důsledkem neobvyklého rozkvětu obchodních řetězců, které vyžadují pravidelné dodávky o velkém objemu, a také třeba toho, že Češi žijí častěji než jiné národy na velkých sídlištích. Ovšem v demokratických státech obvykle existují předpisy, jež se snaží likvidaci konkurence v jednotlivých oborech lidské činnosti zabránit – a státní exekutiva na dodržování těchto předpisů obvykle dohlíží. To ovšem Česká republika nečiní minimálně v případech, které se týkají premiérova koncernu. Po trhu s potravinami, zemědělskými produkty nebo s tiskem jsou na řadě lesy, zdravotnictví či třeba digitální média.

Především se Babiš netají tím, že by rád získal většinu ve sněmovně a vládl pokud možno bez ohledu na ostatní. Na příkladu nabídky pečiva v předvánočním čase na Budějovicku je vidět, kam míří svým tažením také v politice. Chléb z Agrofertu nemá alternativu.

30. prosince 2018