Za důležitými britskými volbami, které usnadnily brexit, zapadl nad ránem dvanáctého prosince výrazně průlomovější moment. Lídři zemí Evropské unie se v jednu hodinu po půlnoci dohodli na Novém zeleném údělu (New Green Deal). Schválili závazek, že Evropská unie se do roku 2050 stane uhlíkově neutrální ekonomikou. O silná slova, vyzdvihující dějinnou roli tohoto závazku, nebyla nouze. „Je to nová růstová strategie, která změní způsob našeho života a práce, výroby a spotřeby, abychom mohli žít zdravěji a inovovat své podniky,“ prohlásila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová při prezentaci plánu v Evropském parlamentu. Význam Evropské zelené dohody přirovnala k americkému programu z 60. let minulého století, který vyvrcholil přistáním člověka na Měsíci. „Cílem je smířit naše hospodářství s naší planetou. Starý růstový model, který stojí na fosilních energiích a znečišťování, se přežil.“ Přechod k uhlíkově neutrální ekonomice přijde země Evropské unie na stovky miliard eur.

Poslední právo veta

Je to jeden z těch tradičně velkých strategických plánů Evropské unie, v němž nejsou úplně přesné kroky vedoucí k cíli. Je tam už ale řada vizí, kudy by cesta k uhlíkové neutralitě měla vést. Ty už se pak přímo začnou v Bruselu přepisovat do různých evropských směrnic a regulací. Na ně už bude upřená mnohem menší pozornost veřejnosti a voličů než na summit jedenáctého prosince s jeho dějinným étosem a odkazy na přistání na Měsíci. A když pak náhodou někde vyplave na povrch, jakou cenu budou za uhlíkově neutrální ekonomiku lidé platit, přijde připomenutí: To není žádná nedemokratická regulace anonymních bruselských úředníků. To je jen uvádění Nového zeleného údělu do života. A s tím Novým zeleným údělem souhlasilo v noci z jedenáctého na dvanáctého prosince 2019 šestadvacet lídrů zemí Evropské unie. Staronový britský premiér Boris Johnson, zrovna slavící v Londýně velké volební vítězství, v Bruselu chyběl. Polský premiér Mateusz Morawiecki se odmítl připojit. Jestli to udělá, tak prý později. Všichni ostatní zvedli ruku. Včetně Andreje Babiše. Právě tento summit přitom byla chvíle, kdy šlo celý zelený plán zablokovat. Každá země měla právo veta. Byla to poslední chvíle, kdy jsme ho při rozjedu evropských regulací vedoucích k velkému cíli uhlíkově neutrální ekonomiky v roce 2050 měli. O dílčích krocích a regulacích už se bude hlasovat kvalifikovanými většinami. Sami nebudeme mít sílu je zvrátit.

Andrej Babiš veta nevyužil. Přestože se při odjezdu do Bruselu tvářil velmi bojovně a vyhlašoval, jak jede hájit naše zájmy. Ten zájem i jasně definoval. K tomu, abychom vůbec měli šanci stát se bezuhlíkovou ekonomikou, bezprostředně potřebujeme vyrábět co nejvíc energie v atomových elektrárnách. „Bez jádra to nedáme,“ řekl premiér doslova před nástupem do letadla směr Brusel. Zároveň ohlásil, že naplnění cílů Nového zeleného údělu přijde Českou republiku na 675 miliard korun. A to jsou jen přímé následky. Není v nich započtené ohrožení konkurenceschopnosti firem, jimž nové zelené daně a přirážky výrazně zvednout náklady proti jejich amerických nebo čínským konkurentům, kteří na svůj byznys žádné podobné břemeno uvalovat nebudou.

Žádné čisté jádro

Francouzský prezident Emmanuel Macron už v předvečer summitu sebevědomě vyhlašoval, jak doufá, že Andreje Babiše přesvědčí, aby pro Nový zelený úděl zvedl ruku. O možnosti ovlivnit jeho polského kolegu Mateusze Morawieckého nemluvil. Macronův odhad se ukázal jako správný. Andrej Babiš na rozdíl od Poláků zvedl v Bruselu pro uhlíkově neutrální ekonomiku ruku. Proč to udělal, ví jen on sám. Mohl se dostat pod tlak kvůli tomu, že pro Evropskou komisi je člověkem, který ve střetu zájmů neoprávněně čerpá stovky milionů korun evropských dotací pro svůj holding Agrofert. Mohl i bez toho jen podlehnout atmosféře dějinné chvíle v Bruselu a tlaku, který na něj ostatní státníci vyvíjeli. Pro své domácí publikum přišel s příběhem, jak v Bruselu tvrdě bojoval za naše zájmy. Dokazoval to na tom, že do závěrů summitu dokázal prosadit větu „Některé členské státy daly najevo, že využívají jadernou energii jako součást svého energetického mixu“. Ta ale fakticky vůbec nic neznamená. Vůbec nic nám nezaručuje. Byl to jen bezvýznamný rétorický ústupek ostatních státníků, aby měli souhlas Andreje Babiše. A on zároveň mohl domů přijet jako vítěz, který ochránil české zájmy. Fakticky premiér přihlásil Česko do Nového zeleného údělu a nic nevyjednal.

Podstata je v tom, že v Novém zeleném údělu se nikdo členským státům Evropské unie nechystal jadernou energii zakazovat. Chystá se ji ale výrazně zdražit trestnými zelenými přirážkami jako „špinavý zdroj“. A tomu Andrej Babiš zabránit nedokázal. Skutečnou obranou našich zájmů by bylo, kdyby ministerský předseda dokázal do závěrů summitu dostat, že se lídři Evropské unie dohodli, že jaderná energetika je čistý, uhlíkově neutrální zdroj, a tím pádem jedním z příspěvků k Novému zelenému údělu. To by ji také dělalo ekonomicky výhodnou. Levně by se financovala i pojišťovala jako preferovaný zelený zdroj. Proti tomu se ale ostře postavili odpůrci jaderné energetiky z Rakouska a Lucemburska. Proti jádru jsou také Němci, kteří se rozhodli odstavit své jaderné elektrárny. V noci na dvanáctého prosince byla poslední chvíle, kdy jsme si mohli prosadit, že budeme schopni v budoucnu za rozumnou cenu postavit nové jaderné bloky. Měli jsme poslední právo veta. Tu příležitost Andrej Babiš promarnil. Dostal za to jednu gumovou nic neříkající větu, která nám v obhajobě našich zájmů v ničem nepomáhá.

Rukojmí Francouzů

Nový zelený úděl je dvaadvacetistránkový dokument vizí, jak se k uhlíkově neutrální ekonomice dostat. Tím klíčovým bodem jsou samozřejmě finance. Kdo to všechno zaplatí. Evropská komise už od podpisu klimatické dohody v Paříži v roce 2015 připravuje v různých pracovních skupinách plán Zelených financí (Green Finance). „Prakticky to znamená, že bude nutné při investicích zvažovat environmentální a sociální důsledky. Cílem je zvýšit investice do dlouhodobých a trvale udržitelných aktivit. Přesněji řečeno, environmentální důsledky znamenají adaptaci na klimatickou změnu. Sociální důsledky mohou znamenat snahu o zmírnění nerovnosti, inkluzi, investice do lidského kapitálu a komunity,“ píše o Zelených financích Evropská komise.

Od vzletných slov se ale už pokročilo ke konkrétním činům. Základem, jak Zelené finance uvést do života, je taxonomie. Prakticky to znamená, že se všechny možné zdroje energií stejně jako všechny možné branže průmyslu rozdělí na „zelené“ a „špinavé“. Ty zelené budou muset pod tlakem nové evropské regulace banky, pojišťovny podporovat. Nižšími úroky z úvěrů, levnějšími pojistkami. Penzijní fondy povinným nákupem jejich dluhopisů. Ty „špinavé“ budou naopak finančně znevýhodněny. Za půjčky na ně se budou platit vyšší úroky. Fondy jich v portfoliích budou moci držet jen určité množství. Bude regulací přesně předepsáno, kolik investic musí jít do zeleného a kolik může jít do špinavého. O ceně úvěru už nebude tak jako dosud rozhodovat míra rizika konkrétního projektu, ale míra jeho zelenosti. Z bank, pojišťoven a penzijních fondů se fakticky stanou zelené neziskovky.

To je hlavní zdroj, z něhož se velký projekt o nové cestě na Měsíc Ursuly von der Leyenové zaplatí. Prozíraví investoři, kteří do speciálně zvýhodňovaných branží naskočí, dokážou hodně vydělat. Jako svého času Andrej Babiš na biopalivech, která se později ukázala jako slepá cesta. A dnes se ten druh první generace, jejž dělají Babišovy firmy, naopak chystá Evropská unie zakázat. Došla k závěru, že životnímu prostředí spíš škodí, než pomáhají.

Finsko, které momentálně Evropské unii předsedá, už o taxonomii, nálepkování zelených a špinavých, začalo vyjednávat s Evropským parlamentem. A přestože zrovna Finové dostavují hned několik bloků atomových elektráren, jádro mezi čisté zelené zdroje nezařadilo. Ve Finsku se zrovna vyměnila vláda a moci se ujala levicově zelená koalice. Helsinky už navíc mají financování svých atomových bloků zajištěné.

O Zelených financích se mezi Finy a Evropským parlamentem vyjednávalo zrovna den před průlomovým uhlíkově neutrálním summitem. Tady se rozhoduje nikoli jednomyslně jako na summitu, ale kvalifikovanou většinou. V tuto chvíli jádro v čistých zdrojích není. Stejně jako tam chybí plyn. Koalice Francie, Velké Británie, Česka, Maďarska, Polska, Slovinska, Slovenska a Rumunska proto na jednání velvyslanců projekt zelených financí zablokovala. Má na to díky odcházejícím Britům, kteří se přidali, zatím dost hlasů.

Návrh Zelených financí je napsán šalamounsky tak, jak to často u unijních dokumentů bývá, aby se v nich našel každý. Jádro není přímo zařazené mezi špinavé zdroje (na rozdíl třeba od uhlí), není ale ani mezi čistými zdroji. V současné podobě by tak stavbu nových bloků nebylo možné výhodně zaplatit. „Jaderná energie by měla mít zelenou značku,“ prohlásil už v říjnu francouzský ministr financí Bruno Le Marie. Francouzi mají jednu z nejlevnějších energií v Evropě, právě díky tomu, že ji téměř z 80 procent vyrábějí z jádra. Proti se ostře postavili odpůrci atomu z Německa, Rakouska a Lucemburska.

Evropský parlament se svou zelenou většinou ale trvá na tom, že atom zelený nebude. „Nic se znovu vyjednávat nebude,“ řekl nizozemský zelený europoslanec Bas Eickhout, který za parlament vyjednával. Věří prý, že Francie změní názor a přidá se k většině. Francouzští diplomaté bruslí, aby nějak vyvážili zájmy země a Macronovu stylizaci do role lídra zelené Evropy. Eickhout si je toho samozřejmě dobře vědom. „Rozhodující hlas leží na Francii. Pokud Francie bere vážně svou roli lídra udržitelného rozvoje, měla by určitě podpořit současnou dohodu a přestat ji blokovat. Dokud k tomu nedojde, nebudeme dál vyjednávat.“ Británie už bude za pár týdnů ze hry. Po Johnsonově vítězství opustí Evropskou unii do konce ledna.

Až Macron opustí Babiše, zbude nám jen bezcenná věta v závěrech evropského summitu. A vyhlídka na hodně drahou elektřinu, která dá ránu naší životní úrovni i schopnosti uspět v mezinárodní konkurenci. Příležitost to ovlivnit zahodil Andrej Babiš v Bruselu v noci na dvanáctého prosince.