Minulý týden zdolal v českém parlamentu první překážku zákon známý jako „manželství pro všechny“. V prvním čtení návrh na jeho zamítnutí podpořilo jen 41 z 93 přítomných poslanců. Kdyby aspoň šest ze sedmnácti poslanců, kteří se zdrželi, našlo sílu hlasovat pro zamítnutí, manželství pro stejnopohlavní páry by neprošlo do druhého čtení. Kromě toho neprošel ani protinávrh lidoveckého poslance Marka Výborného zpřesnit a vepsat do ústavy definici manželství jako svazek muže a ženy. To, co by byl ještě před pár lety polopatismus, je dnes myšleno jako hradba v éře kulturních válek, jejichž fronta se řadu let posouvá jen jedním směrem.

S manželstvím pro všechny do druhého čtení postupuje i „detail“, o který jde iniciátorům tohoto zákona především, totiž adopce dětí do homosexuálních sezdaných párů. Ani vůči této novince neexistuje v Poslanecké sněmovně konzervativní většina. Anebo existuje, ale na zapřenou.

Tomu by nasvědčoval další průběh schůze, kdy po úspěchu manželství pro všechny prošel jiný protinávrh poslance Výborného: prodloužit lhůtu k projednávání ve výborech z běžných šedesáti na osmdesát dní. Osmdesát dní je procedurální úskok, reálně to znamená, že daná norma se v této sněmovně do voleb (6. října) s trochou doprovodného obstruování nestihne projednat, čímž tato novela občanského zákoníku spadne pod stůl. Kampaň Jsme fér coby iniciátoři manželství pro homopáry by se tak musela vrátit úplně na začátek. Skutečného významu osmdesátidenní lhůty jsou si ve sněmovně pochopitelně všichni vědomi. Z toho vyplývá existence nezanedbatelné skupiny poslanců, jimž se devalvace pojmu manželství vnitřně nelíbí, svůj názor však nechtějí dát najevo a vezmou zavděk procedurálním úskokem. Autor článku zná konkrétní poslance, kteří se minulý týden zdrželi při meritorním hlasování a vzápětí podpořili obstrukční natažení lhůty pro druhé čtení a kteří od první chvíle, kdy se zákon z dílny Jsme fér ve sněmovně objevil, soukromě přiznávají, že proti němu nevystoupí, aby měli svůj klid a pokoj od růžové lobby.

Ta pochopitelně svůj další pokus podnikne v příští sněmovně, kde podle všeho skokově posílí Pirátská strana. Piráti se na kulturních tématech nové levice s radostí profilují. Bez významu není, že pokud by se premiérem po volbách stal Ivan Bartoš, nalezne v tomto ohledu předpřipravenou půdu ve státním aparátu. Přesněji jde o Radu vlády pro lidská práva, která čerstvě poslala do meziresortního připomínkového řízení „Vládní strategii rovnosti a odstraňování bariér důstojného života LGBTI+ lidí“ pro léta 2021–2025. Strategie podepsaná předsedkyní rady prof. Helenou Válkovou manželství pro stejnopohlavní páry včetně rovnoprávného přístupu k adopci dětí samozřejmě obsahuje, vedle toho obsahuje ještě návrh umožnit nezletilým dětem změnu pohlaví i bez chirurgického zákroku (zatím u nás změna pohlaví není možná bez sterilizace), „posilování LGBTI+ témat... na všech stupních vzdělávání“ nebo potírání „nenávistného projevu“. V tomto bodě Rada vlády pracuje ke stejnému cíli jako Evropská komise a pokroková justice v mnoha evropských zemích. Jak úzce může hate speech souviset s homosňatky, nám před týdnem předvedla generální prokuratura ve Finsku, když obžalovala bývalou ministryni vnitra (!) Päivi Räsänenovou za nenávistné tvrzení, že Bůh manželství vymyslel pro muže a ženu. Za to křesťanské demokratce hrozí dva roky vězení.

Strategií Rady vlády ČR se tu tak obšírně zaobíráme kvůli kontrastu mezi zástupci lidu a aktivisty, jimž se bez ohledu na to, jak menšinové jejich názory v danou chvíli mohou být, daří neustále je držet při životě a při první vhodné chvíli posunout dopředu. Tuto strategii psala pod egidou Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády ČR trojice autorů, z nichž jeden je zaměstnancem Rady a dva jsou přímo aktivisté LGBT skupin (Jsme fér, PROUD).

Aby byl pohyb fronty v kulturních válkách možný oběma směry, musí se naplnit dva předpoklady: Pokud jsou zrovna u moci konzervativnější politici, přizpůsobí si Úřad vlády k obrazu svému. A tradičněji založená většina ve sněmovně se přestane bát a provede svůj coming out.