Rotační výuku ve školách zrušil jeden člověk, Andrej Babiš. Na základních školách se ruší od příštího pondělka, na středních o týden později. Vysokoškoláci zatím dál skandálně zůstávají na suchu. Pozoruhodné je, že si vlastně nikdo nemůže za tuto částečnou liberalizaci přičíst zásluhy. Babiš v tom sice měl podporu většiny vlády, ale nikoli poradní vědecké skupiny MeSES (viz rozhovor s Petrem Smejkalem na str. 20). A hlavně k tomu nebyl dotlačen ani médii, ani opozicí. Rozhodl se sám.

Konec rotací premiér poprvé avizoval ve čtvrtek 6. května ve sněmovně. Sněmovna sama měla naposledy příležitost vyvinout tlak ve prospěch školáků o dva dny dříve. Návrh poslankyně Trikolóry Terezy Hyťhové byl sice zaměřen na zrušení roušek a testů ve třídách, mířil však stejným směrem – ke znormálnění výuky. Ze 187 přítomných poslanců hlasovalo pro 67 (kromě Trikolóry ODS a SPD, skoro celý STAN a KDU-ČSL), rovných 120 se zdrželo (ANO, komunisté, ČSSD a ovšem jednička pražské kandidátky SPOLU Markéta Pekarová Adamová). Dva dny před Babišovým příslibem ve sněmovně se tatáž sněmovna usnesla, že na něm žádný návrat k normálu ve školách nebude požadovat.

Ačkoli většina politické scény normální výuku už delší dobu slovně podporuje, nikdy v tom nebyla razance, s jakou řeší kauzu Vrbětice. Dokonce tu razanci stupňuje v jakési inverzní závislosti na tom, jak jsou další dějství této kauzy nicotnější. Poslední fázi Vrbětic odstartoval text redaktora Seznamu Janka Kroupy, podle něhož ministr vnitra Jan Hamáček plánoval letět do Moskvy s návrhem vyměnit zaretušování Vrbětic za milion dávek Sputniku. Naskakovat ve dnech, kdy je čas vést soustředěnou debatu o otevření všech škol, na čistě spekulativní, na jméno nikým nepotvrzenou informaci a žádat kvůli tomu Hamáčkovu demisi je odrazem nějak konkrétně seřazených priorit. Politici s takto seřazenými prioritami zřejmě žijí v představě, že voliče víc zajímá, jestli Hamáček naplnil skutkovou podstatu velezrady (nenaplnil), než to, že jeho dítě nebo vnouče musí každý první týden sedět ve škole s rouškou a každý druhý týden sice bez roušky, zato doma před počítačem. I mnohé voliče, které třeba tolik nezajímá osud žáků, bude pálit covid pas, bez něhož už brzy bude zakázaný vstup na zahrádky restaurací a do služeb. Někdo by všem těm zastáncům živnostníků ve sněmovně měl prozradit, že víc než Putin je aktuálně trápí obava, aby jim slavný covid pas nepodvázal obrat, a neznehodnotil tak kýženou liberalizaci jejich oborů.

Když zmíněná Pekarová Adamová buší do Hamáčka a žádá jeho hlavu kvůli Moskvě, člověk se maně ptá, proč touto nejostřejší zbraní naše středová opozice zamířila na Hamáčka po tom, co předváděl celý rok, až teď. Neměl se Hamáček poroučet za strašení mrazáky s mrtvolami na ulicích? Za to, jak v únoru (za pomoci fantasticky nepřesné studie BISOP o vývoji infekce) bojoval za co nejpřísnější lockdown včetně omezení pohybu mimo katastr obce? Za vskutku rusáckou přítomnost v řídícím štábu policie při demonstraci „promořovačů“ v Praze loni v říjnu, kdy policie zatarasila část únikových cest ze Staroměstského náměstí, aby posléze natlakovaný dav „řešila“ ostrým zásahem. Nebo za to, jak surový zákrok městských policistů v Uherském Hradišti proti muži bez respirátoru, zato s plačícím klukem, omlouval slovy: „Dokud nebude těm policistům cokoli prokázáno, tak za nimi plně stojím“?

Být po celou tu dobu ticho a rozčílit se teprve ve chvíli, kdy bouchly informace o výbuchu ve Vrběticích, je projevem života v povážlivé politické bublině. Její obyvatelé by se snad mohli zamyslet, proč posiluje Okamura. Pokud dnes optimisticky předpokládáme, že lockdown ve školství definitivně končí, je čas konstatovat, že školy si zavřel Babiš a taky si je otevřel. K ukončení této ničivé politiky ho reálně nepřivedl nikdo, kdo má za úkol být vládě korektivem. Skutečně opoziční hlasy proti lockdownu zůstaly a zůstávají na okraji – v politice, v médiích i v občanském sektoru (Milion chvilek po roce probudil teprve výbuch v muničním skladu). Stala se z nás společnost, která na sobě nechá štípat dříví.