komentář Petra Holuba

Otrava krve ve Frýdlantu. Co přijde příště?

komentář Petra Holuba
Otrava krve ve Frýdlantu. Co přijde příště?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Otrava krve postihla devět pacientů z nemocnice ve Frýdlantu. Podle poslední publikované hypotézy se nakazili při anestezii před operací. Přesná příčina se dosud hledá, není však pochyb, že jde o dosud nevídané selhání veřejného zdravotnictví jako takového a státu především.

Zdravotní péče ve Frýdlantu může být kromě katastrofy s hromadnou otravou bezpečná a kvalitní, přesto by člověk čekal podobné zprávy právě u nemocnic podobného typu. Koneckonců není výjimkou. Před dvěma týdny začal podle deníku iDNES.cz soud projednávat úmrtí pacienta v přerovské nemocnici po operaci kýly. Příběhy o chybných diagnózách nezkušených lékařů, kteří pracují bez dozoru zkušenějších, patří k běžným námětům zdravotnických debat.

Začalo to v roce 2011, když státní úřady společně se zdravotními pojišťovnami plánovaly, jak ve zdravotnictví co nejvíc ušetřit. Jedním z nápadů bylo zrušit co nejvíc nemocnic, přesněji řečeno zrušit v nich akutní péči a pokud možno převést na léčebny dlouhodobě nemocných nebo na tzv. jednodenní chirurgii. Proti tomu se zdvihl odpor zvláště z postižených regionů a odborných lékařských společností. Ministerstvo a pojišťovny tedy ustoupily, uplatnil se však jiný plán, kterému se ve zdravotnických kruzích říká „necháme to vyhnít“.

Kdo si dnes projde nemocnice, které byly seznamem z roku 2011 určeny k likvidaci, zjistí, že byly samospádem zrušeny, případně k tomuto zrušení pomalu míří. Patří do nich i Frýdlant, ovšem jmenovat je možné dvě desítky. Postupně se v nich ruší jednotlivá oddělení, jedna po druhé se prodávají soukromým firmám, které je provozují, dokud jde ze smluv s pojišťovnami vytáhnout nějaký zisk, nakonec se zavře i pohotovost. Ještě dobře dopadly některé menší nemocnice v okolí Prahy, které skutečně zavedly jednodenní chirurgii, tím se však myslí, že nabízejí operační sály lékařům z fakultních nemocnic v hlavním městě, kteří mají přebytek pacientů.

Nebezpečná fáze před zánikem

Za vznik tohoto mechanismu nesou odpovědnost zdravotní pojišťovny. S odvoláním na ministerské úhradové vyhlášky platí nemocnicím tak málo, že se dá jejich provoz udržet ještě tak podle pravidla „vybydlet a odejít“, případně s dotací od města nebo kraje v řádu desítek milionů ročně. Města na to v mnoha případech nemají, a proto přednostně končí jejich špitály. Definitivní zánik obvykle signalizuje odchod posledních kvalitních lékařů. Snadno se během poslední fáze může stát, že nemocnice ze setrvačnosti léčí, ale přitom nemá personál s dostatečnou odborností.

Je možné polemizovat, jestli stojí za to, udržet regionální nemocnice, jako je tomu v Rakousku, anebo se spokojit s menším počtem velkých nemocnic podle vzoru velkých státních systémů typu Švédska. Ovšem připustit podfinancování nemocnic určených neznámo kým k likvidaci a pak čekat, až samy zkrachují, znamená riskovat zdraví i životy pacientů. Případ z Frýdlantu proto není výjimkou, ale ilustrací trendu, který nastal, když anonymní úředníci státu a pojišťoven přiškrtili peníze bez ohledu na následky.

Samozřejmě by měli za případ Frýdlant nést odpovědnost vysocí činitelé státu a zdravotnického systému, kteří kvalitu zdravotní péče v regionech přes opakovaná varování lékařských společností ignorovali. Ze všeho nejdříve je však nutné pomoci nějakým konkrétním krokem, tedy neprodleně zvýšit příjmy nejhůře placených špitálů. Také jejich pacienti jsou lidé.

30. listopadu 2018