Demonstrace na Letné byla velký úspěch. Nikoliv proto, že by si to teď snad několik poslanců ČSSD, nebo dokonce ANO rozmyslelo a ve středu s opozicí hlasovalo proti svojí vládě, ale proto, že udržela trend rostoucí účasti. Na minulé Václavské náměstí možná nepřišlo 100 tisíc lidí, na nichž se ustálil policejně-organizátorský konsenzus, na Letné včera možná nebylo 350 až 400 tisíc, jak vyhlašoval předseda Milionu chvilek Mikuláš Minář před koncem mítinku. Anebo možná bylo. Klíčové je, že lidí opět skokově přibylo. Protesty vůči Andreji Babišovi gradují a na podzim, kdy mají pokračovat (na včerejšek se naváže 21. srpna, 28. září a 16. listopadu), se zřejmě sejdou jak s odesláním žaloby na Čapí hnízdo k soudu, tak s odpovědí českých úřadů na konečný audit Evropské komise.

Pro Babiše to vypadá na poměrně horký podzim. Do konce roku se Česká republika bude muset rozhodnout, zda dotace napadené Evropskou komisí sama vrátí (tzv. dobrovolná korekce), nebo ne. Pokud ne – k čemuž premiéra může vést jak starost o hospodaření Agrofertu, tak politická nechuť přiznat, že čerpal neoprávněně –, znamená to, že republika ztratí možnost přesměrovat tyto dotace někam jinam. To by pro něj bylo politicky nepříjemné, dokonce i v onom mytickém jádru „koblih“, tedy babišovců, s nimiž údajně nic nehne, dokud jim vláda přidává na důchodech.

Po včerejšku už demonstrace nabyly takových rozměrů, že pouhé jejich udržení bude přispívat ke změně atmosféry v neprospěch ANO. Proto je tak důležité, jestli organizátoři dělají všechno pro to, aby určité skupiny obyvatelstva neodpuzovali. Tady se pohybují na hraně a někdy přes ni šlápnou. Jedna věc je nepozvat opoziční strany. Někdo v tom, asi oprávněně, vidí indolenci, pokračování pitomého afektu vůči „tradičním“ stranám, který sám připravil půdu pro nástup oligarchy. Ovšem Minář a jeho zástupce Benjamin Roll, který včera zdůvodňoval, proč nebudou zakládat vlastní stranu, si této výtky jsou vědomi a zásadní úlohu stran v politickém zápase s Babišem normálně uznávají. 

Je to jejich demonstrace a jejich právo vyplnit si ji hosty podle vlastního uvážení. Jenže – druhý sporný moment – včera se na Letné objevili řečníci, jací by na protestu proti oligarchizaci republiky, který chce mít co největší záběr, prostě vystupovat neměli: například militantní Bohumil Kartous z Eduinu a z Českých elfů, skupiny, co na sociálních sítích špehuje šiřitele „dezinformací“, nikoliv těch nóbl sdílených mainstreamem, ale těch, které sdílejí naši „frustrovaní“, „nešťastní“ spoluobčané. Víc novodobé třídní namyšlenosti v jedné osobě by organizátoři na pódium hledali dlouho. Ještě větším dramaturgickým omylem bylo vystoupení Jana Piňose (Greenpeace, Hnutí Duha...). Piňos nemluvil o pomýlené „ekologické“ politice EU typu biopaliv, jejichž obhajoba byla pro Babiše poslední kapkou pro vstup do politiky, mluvil radši o klimatických stávkách, o dětinském hnutí Fridays for future, o oligarchovi Trumpovi, jehož dokonce srovnal s oligarchou Babišem. Ani předtím, ani potom nezaznělo z jeviště nic, co by tento pohled na svět kukátkem bunkru když ne korigovalo, tedy aspoň doplnilo.

Organizátoři Letné – to si autor troufne tvrdit na základě osobních hovorů – nevidí souvislost mezi zneužíváním dotací Agrofertem a dotačním systémem EU jako takovým ani mezi suchem a dotacemi na velkozemědělství, nebo tyto souvislosti nepovažují za klíčové. Tím zajímavější byla mnohonásobná převaha českých vlajek v moři demonstrantů nad vlajkami Unie. Logicky, Babiš neohrožuje EU, ohrožuje charakter českého státu. Milion chvilek zřejmě dospěl do podobného stavu, v němž se po volbách ocitla Pirátská strana: jako celek jsou víc „nalevo“ než jejich armáda. Zdar lidového vzepětí proti oligarchizaci republiky bude záviset i na tom, jestli si svolavatelé demonstrací tuto svoji pirátskou slabinu uvědomí a zařídí se podle toho.