Šestého srpna 2021 přišel okamžik, na který se nedočkavě těšili všichni fanoušci dobývání vesmíru: dva stupně budoucí rakety Starship se poprvé spojily na startovací rampě. Gigantický, sto dvacet metrů vysoký stroj mířil zhruba jednu hodinu do nebes jako vztyčený prst, obklopený největšími jeřáby světa. Kontrast proti lidským mravenečkům pobíhajícím okolo nemohl být větší. Pak jej inženýři firmy SpaceX zase rozebrali na dvě části. Před prvním startem je totiž ještě potřeba provést mnoho testů, vyřešit asi deset dosud nevyřešených úkolů a také dostat svolení k pokusu od amerického leteckého úřadu FAA, což několik týdnů zabere. (Pobřeží jižního Texasu je chráněnou ptačí oblastí a mokřadem.)

Propojení obou stupňů byl jen jeden z dalších testů, které bylo nutno absolvovat. Ale také to byla vynikající příležitost předvést světu, že nový orbitální nosič překročil fázi „výzkumu vývoje“ a přechází do etapy „experimentálních letů“.

Pohled na masivní, lesknoucí se raketu z nerezové oceli ale nebyl určen jen příznivcům Muskovy firmy. Šlo také o vzkaz konkurentům: zaostáváte. A vskutku, konkurenti se v současné době firmě SpaceX mohou leda tak dívat na záda, a to hodně zezadu.

Ještě před pěti či šesti lety mohli všichni vyjmenovaní jaksi koexistovat v příjemném povědomí, že ani jeden se nechystá razantně předběhnout ostatní. Poslední dobou je ale patrné, že šlo o kolektivní usnutí na vavřínech, nebo spíše na pohodlných slamnících vycpaných penězi daňového poplatníka. Máte-li svoje peníze a zakázky jisté, můžete je inovacemi leda tak ohrozit; co kdyby nová raketa nelétala stejně spolehlivě jako ta stará? Pak by určitě následovalo vyšetřování a nakonec by někdo přišel o teplé místečko ve vedení. Vedení velkých firem napojených na státní penězovod a také vedení samotných státních kosmických agentur má veškeré důvody vyhýbat se riziku spojenému s příliš rychlým pokrokem.

Tváří v tvář takové konkurenci bude ale muset zbytek kosmického průmyslu přidat na tempu. I ten daňový poplatník, ve věcech vesmírných naprostý amatér, si totiž dokáže položit otázku „Proč oni mají něco takového a my ne?“, zejména pokud firma SpaceX nepoleví ve svém mediálním úsilí. Už teď sledují rutinní starty jejich raket v přímém přenosu statisíce lidí. S novým Starshipem to budou miliony, možná dokonce desítky milionů, protože takové divadlo tu od časů závodů o dobytí Měsíce nebylo. Kdo nedokáže efektivně zareagovat, odsune sám sebe do muzea těch, kdo kdysi také byli důležití, ale jejich výkony a prvenství dávno zapadaly prachem.

Vlastně by to pro Evropu mohla být dobrá příležitost. Velkou část potřebného know-how máme, o výborně umístěném kosmodromu téměř přímo na rovníku (ve Francouzské Guyaně) nemluvě. Ani Francouze a Němce ještě naštěstí nenapadlo outsourcovat svoje kosmické technologie do Číny. Co nám schází, je „drajv“, touha ten závod vyhrát, nebo aspoň zabojovat o stříbro. Mimo jiné by to znamenalo zahodit momentálně rozpracovanou raketu Ariane 6, která je technicky zastaralá ještě dříve, než vůbec poprvé vzlétla. Jenže žádný úředník ani politik si netroufne zároveň s ní zahodit miliardy eur, které do jejího vývoje už napadaly.

A nakonec – těžko říci, zda by vůbec posílení kosmického programu získalo souhlas Gretina hnutí, na jehož názor teď tolik dbá i Evropská komise. Rakety na baterie totiž zatím neumí vyrobit nikdo.