KOMENTÁŘ

Beznadějně rozbitý (nejen) Nord Stream

KOMENTÁŘ
Beznadějně rozbitý (nejen) Nord Stream

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

„Zařízení plynovodu Nord Stream 1 má závady, které vyžadují bezodkladnou opravu,“ říká mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov a zároveň dodává, že není v silách Ruska tuto opravu zajistit. Člověk si přitom vzpomene na starý normalizační vtip, ve kterém po vítězném zápasu československých hokejistů proti sovětské sborné posílá Moskva gratulační telegram: GRATULUJEME K VITEZSTVI TRI JEDNA STOP ROPA STOP PLYN STOP. Zdá se, že obava ze zavřených kohoutů tu byla už v době, kdy v Berlíně stála jedna nechvalně známá zeď a slovo „internet“ nikdo neznal.

Beznadějně rozbitého je toho daleko více než jen údajně nefunkční plynovod. Zejména důvěra, která je v obchodních vztazích tím nejdůležitějším artiklem. Vydírat své zákazníky můžete jen tehdy, pokud opravdu nemají žádnou možnost obrátit se někam jinam; proto byly (a jsou) velké monopoly tak nenáviděné. Ale jinak je obchod vždycky dvoustrannou a dobrovolnou záležitostí, sportem, který se hraje na nekonečné množství kol. A v každém tom kole si zákazník klade otázku, jestli může svému dodavateli – na základě zkušeností z kol předešlých – ještě věřit.

Jsou hráči podvodníci, kteří se rozhodnou jen pro jedno pořádné a roztočené kolo, po kterém sbalí peníze a uprchnou někam daleko, asi jako Viktor Kožený na Bahamy. Ale ti, kdo chtějí hrát vícekolovou obchodní hru, si střeží své dobré jméno jako oko v hlavě. Dokonce až do té míry, že na internetu kvůli tomu vznikl jiný druh vydírání – hrozba, že nezaplatíte-li, někdo napíše vašemu podniku nepříznivou (jednohvězdičkovou) recenzi. Mnozí raději zaplatí. A státy mají více co ztratit než jednotlivci, už jen proto, že nestárnou a neumírají.

Realita mezinárodních obchodních vztahů tomu dlouho odpovídala. Až do začátku války na Ukrajině běžel obchod mezi Ruskem a Evropou celkem hladce, i když po politické stránce to jiskřilo. Ale teď to vypadá, jako by se v Moskvě rozhodli spálit opravdu všechny mosty. Přivřít kohouty nepochybně můžou a nepochybně tím způsobí v EU velice nepříjemnou situaci, ale za tu cenu, že se na to bude vzpomínat ještě v roce 2050, ne-li déle a že to bude mít vliv na jakékoliv budoucí transakce – nebo naopak na to, že nenastanou.

Vzpomínky na různá narušení nepsaných i psaných norem mají vůbec neuvěřitelnou životnost, daleko přesahující délku života běžného člověka. U nás se stále ještě vzpomíná na mnichovskou dohodu z roku 1938, Maďaři podobně negativně vzpomínají na Trianon (mírová smlouva z roku 1920, která okrájela Uhersko o 68 % jeho teritoria) a v Irsku není nikterak zapomenut bramborový hladomor z poloviny devatenáctého století. Na údajně nefunkční plynovody se bude vzpomínat také.

A v potaz je budou brát nejen v Evropě roku 2050, ale i v Číně roku 2025 a jinde. Koneckonců, když Ivan po nějakých velkých neshodách otočil kohoutem Heinrichovi, může to jednoho dne udělat i Liuovi, Nguyenovi nebo Guptovi. A z toho plyne, že jednorázové či krátkodobé kšefty za zvýhodněnou cenu jsou o. k., ale nějaké dlouhodobé partnerství, kvůli kterému by bylo potřeba nastavět drahé produktovody přes tisíce kilometrů vnitroasijské pustiny a přizpůsobit novému zdroji surovin celý domácí průmysl, to už je neúměrné riziko. To byste se, teoreticky, mohli jednoho dne ocitnout v situaci Heinricha, který až příliš věřil své Angele, že všechno bude v pořádku a solidní lidi se vždycky nějak domluví.

2. srpna 2022