Mezi české prázdninové tradice patří vysílání ratolestí na tábor. I když jich existuje nespočet druhů, od chatových přes paintballové až třeba po horolezecké, do kolektivní mysli nejvíc zapsaný je letní tábor v přírodě, kde děti spí ve stanech s podsadami, vaří na ohni a žijí bez elektřiny, tak jak to popisoval již Jaroslav Foglar. Také jsem využil prodlouženého víkendu a navštívil letní tábor svého oddílu. K mému překvapení tam došlo k několika nedobrovolným změnám. Faktem je, že jako EET otravuje posledních několik let život drobným podnikatelům, tak se klasické tábory musejí potýkat se stále většími zásahy státu, které pokud se budou stupňovat, by mohly vést až k jejich úplnému vymizení.

Hlavní složkou státu, se kterou tábory přicházejí do styku, jsou hygienické stanice. Návštěva hygieny je událostí, před níž se třese celý oddíl. V našem případě byla hygiena vždy vstřícná a měla porozumění pro snahu plnit přísné zdravotní normy v polních podmínkách. Jenže v posledních asi pěti letech přichází s novými požadavky, které zdraví účastníků rozhodně nezlepšují a jen komplikují konání tábora. Začalo to nařízením, že kostková mýdla na mytí rukou musí být nahrazena dávkovači. Další rok hygienička řekla, že nestačí, aby si děti myly ruce v řece, jelikož je příliš daleko (to znamená asi deset kroků) od latrín, ale že si musí mít ruce vodou z barelu. Tak byl zakoupen obří barel, který hyzdí tábor a složitě se do něj dolévá voda z té samé řeky.

Minule hygieně zase vadilo, že pro dívky i chlapce je pouze jedna latrína. Demonstrace důmyslného systému semaforu, který zabraňuje tomu, aby se pohlaví na záchodech mísila, ji nepřesvědčila. Stejně tak ji nepřesvědčilo vysvětlení, že i kdyby se vykopala druhá latrína, na chodu záchodů to nic nezmění, jelikož jediné místo, kde se dá umístit, je hned vedle první latríny.

Tento rok se zase horečnatě sháněly nové kanystry s kohoutky, jelikož zákon nařizuje na určitý počet lidí jeden průtokový kohoutek. To, že kanystry poté stojí na různých místech tábora a pomalu v nich plesniví voda, protože jsou nevyužité, nikoho nezajímá. V oddíle koluje příběh, nevím, nakolik je pravdivý, o vedoucím tábora, který hygienu přechytračil tak, že na otázku, kde má průtokové kohoutky, otevřel bednu, ve které je měl vyskládané. Odpojené. Když se kontrola pohoršovala, co to má znamenat, vedoucí odpověděl, že nikde není napsané, že kohoutky musejí být připojené.

Přestože tábory se snaží vyhovět všemožným státním výmyslům a nařízením, jednou může přijít vyhláška, kterou nebudou s to splnit. Tehdy nastane odumírání klasických táborů a jediný, kdo bude moci vyhovět liteře zákona, budou velké tábory v chatkách, velmi vzdálené foglarovskému ideálu.

Hrozí tak, že čeští skauti proti své vůli dopadnou jako ti američtí. Ti jezdí do předem připravených tábořišť, kde se o ně stará placený personál. Američané nedávno přestavili skautský „skanzen“, který ukazuje, jak vypadal tábor v první polovině dvacátého století. Fotografie jsou k nerozeznání od současných českých táborů. Pokud si mládežnické organizace nedají pozor, hrozí, že dobrodružství ve stylu Hochů od Bobří řeky bude brzy minulostí.