KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠMIGOLA

Ukrajina může prohrát válku v evropských kuloárech

KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠMIGOLA
Ukrajina může prohrát válku v evropských kuloárech

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Nápad německého kancléře Olafa Scholze, aby se o zahraničních otázkách v EU hlasovalo kvalifikovanou většinou, je neuvěřitelné chucpe. Jak napsal kolega Kechlibar, kvalifikovaná většina by znamenala v reálu více moci pro osu Berlín–Paříž.

Vzhledem k tomu, že Němci patří mezi hlavní viníky tragické zahraničněpolitické situace, kdy velká část Evropy je energeticky závislá na Rusku, je naopak záhodno je držet od rozhodování o zahraniční a bezpečnostní politice co nejdál. To samé platí pro Francouze s jejich obsesí ohledně evropské armády. Jediným zaručeným výsledkem založení společné evropské bezpečnosti by bylo oslabení fungujícího NATO pod americkým velením a vznik nefunkční evropské armády pod velením francouzským. Jak dokazuje několik uplynulých týdnů, nikdo nedokáže tak sabotovat zahraniční a bezpečnostní politiku EU jako samotné evropské instituce a jejich nejvýznamnější členové.

Prvním takovým příkladem je rozhodnutí Evropského soudního dvora z konce června, že Litevci vraceli nelegální migranty zpět do Běloruska v rozporu s právem EU. Minulý rok Litva a Polsko čelily na svých hranicích uměle vyvolané migrační krizi. Bělorusové, s velkou pravděpodobností řízení z Moskvy, dováželi letecky migranty z Blízkého východu a pak je posílali na hranice EU s jasným cílem organizaci destabilizovat. Jestli něco odpovídá definici hybridního útoku, tak právě davy migrantů poháněné běloruskými pohraničníky.

Litevci urychleně přijali nový zákon, že lidé, kteří se dostanou do země neregulérně, nemají právo na azyl. Na jeho základě pak zadržovali a vraceli migranty zpět do Běloruska. Je to tento předpis, který soud v Lucemburku označil za protiprávní. Evropský soudní dvůr tak aktivně podkopává schopnost členských států EU regulovat své hranice.

Druhým příkladem je spor o turbínu. Ta je potřebná ke znovuzprovoznění plynovodu Nord Stream 1, na němž je nyní Německo existenčně závislé. Turbína byla na údržbě v Kanadě a tamější vláda ji z důvodů protiruských sankcí zadržovala. Berlín na Ottawu úspěšně zatlačil, aby ji vrátila. Z jakéhosi nouzového hlediska je to pochopitelné, bez plynu Němce čekají opravdu těžké časy. Zároveň Němci na své závislosti poslední desetiletí aktivně pracovali. To se nezměnilo ani v posledních měsících.

Uzavření německých jaderných elektráren jistě vejde do historie jako jedna z největších chyb v poválečných dějinách. Přestože by se nyní náramně hodily, německá vláda tvrdila, že je příliš pozdě a uzavřeno musí být i těch pár elektráren, co zbylo. Postupně ji však deníky Die Welt a Frankfurter Allgemeine Zeitung usvědčily ze lži. Němečtí experti prohlásili, že zbývající elektrárny jsou ve skvělé technické kondici a nic nebrání tomu, aby tři zbývající jaderky zůstaly otevřené. A tři, které byly uzavřené teprve před šesti měsíci, byly reaktivovány. Nejspíše pod tímto tlakem vláda poprvé připustila, že ony tři stále běžící atomové elektrárny by mohly zůstat v provozu i po konci tohoto ruku.

Elektřinu z jádra měl právě částečně nahradit plyn. Jenže německé pokusy zmenšit svou plynovou závislost na Rusku dopadly tristně. Před počátkem války se nepodařilo postavit jediný LNG terminál. Před nynějším osudem Němce varoval Donald Trump. V roce 2018 během své řeči na Valném shromáždění OSN prohlásil: „Německo se stane totálně závislé na ruské energii, pokud okamžitě nezmění směr.“ Kamery zachytily německou delegaci, jak se tomu směje. Šílenec Trump měl samozřejmě pravdu.

Poslední příklad se týká znovu Litvy. Litevci se odhodlali k opravdu ráznému kroku a zablokovali transport sankcionovaného zboží do ruské exklávy v Kaliningradu. Kantovu městu se tak například nedostávala vodka a ocel. EU však donutila Litvu pustit zboží aspoň po železnici. Ta se podřídila, ale dala jasně najevo, že předchozí sankční režim byl „lepší“. EU se tak dobrovolně vzdala jedné z mála pák, kterou na Kreml má.

Po ukrajinském vítězství u Kyjeva mnozí varovali, že nejtěžší fáze války teprve přijde. Bitva o Donbas je opravdu těžká a krvavá. Ukrajincům se však podařilo zastavit ruský postup a nehrozí jim zhroucení. Žádají Západ o další těžké zbraně, aby mohli zahájit protiofenzivu a vytlačit útočníka.

Možná ale nejklíčovější bitva se bude odehrávat v kuloárech evropských hlavních měst. S rostoucími problémy bude sílit tlak na ukončení války. Čelní představitelé se budou zdráhat dále podporovat Kyjev ve snaze uspokojit Rusko. EU ukazuje, že na žádnou velmocenskou politiku nemá a při nejmenších problémech couvne. Přitom nejrychlejší a nejlepší způsob, jak válku ukončit, je dát Ukrajině vše, o co si řekne. Protože si opravdu někdo myslí, že jen protože se ruské tanky povalí Kyjevem, Moskva přestane vydírat Evropu?