komentář

Když zlo narazí na „dobrého člověka se zbraní“

komentář
Když zlo narazí na „dobrého člověka se zbraní“

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Politický pat ve Venezuele, který trvá již od ledna, tento týden vyústil v násilnosti. Juan Guaidó, kterého za prezidenta uznává západní Evropa a Spojené státy, v úterý vyzval ozbrojené složky, aby se postavily na jeho stranu a za lid. Chtěl tak zahájit největší protesty v historii země. Vojáci však odmítli opustit Nicoláse Madura, který v zemi třímá reálnou moc, a protesty hravě potlačili. Na internetu se objevila videa, na kterých ozbrojené transportéry vjíždějí do davu. Zraněno bylo asi sto lidí. Ve čtvrtek při protestech zemřeli nejméně čtyři lidé a zraněných byly stovky. Faktem je, že dokud Maduro bude mít na své straně zbraně, nic ho reálně nemůže ohrozit.

Proto někteří venezuelští opozičníci nyní zpětně bilancují, že momentem, kdy nadobro přišli o svou svobodu, byl zákaz soukromého držení zbraní v roce 2012. Venezuelané tak přišli o poslední možnost, jak se postavit diktatuře.

Tažení proti soukromému držení střelných zbraní se stalo celosvětovou záležitostí. Nový Zéland zakázal po masakru v Christchurchi většinu poloautomatických zbraní. O něco podobného se snažila i EU po teroristických útocích v Paříži v roce 2015, které byly spáchány nelegálně drženými zbraněmi. Proti plánované směrnici protestovala Česká republika, nakonec byla přijata ve zmírněné podobě. V Británii se přešlo od potlačování střelných zbraní k potlačování nožů. V Americe je legislativa ohledně zbraní neustálým tématem.

Americký vztah ke zbraním je jiný než u zbytku vyspělého světa. Ozbrojování považují Američané za své základní právo. Byly to milice tvořené ozbrojenými farmáři, které zahájily americkou válku o nezávislost. Druhý dodatek americké ústavy, který zaručuje právo na zbraň, je některými považován za pasáž, jež garantuje všechny ostatní svobody. Novozélandský zákaz byl v amerických konzervativních kruzích přijat se zděšením. Právo nosit zbraň považují za lidské právo, ne za privilegium, které vláda může poskytnout a zase odejmout. Stesky Venezuelanů berou jako varování.

Pro Evropany a americkou levici je právo nosit zbraně základním problémem, který způsobuje příliš časté řádění šílených střelců. Tvrzení, že „špatného člověka se zbraní zastaví pouze dobrý člověk ze zbraní“, se vysmívají jako hloupé naivitě. Události z posledních týdnů však ukazují, že až tak hloupá představa to není. Christchurchský střelec byl na chvíli zdržen, když po něm jedna z jeho obětí hodila platební terminál. Kdyby měla zbraň, mohlo to celé dopadnout jinak.

Novozélandským útokem se podle všeho inspiroval další střelec, který se v pondělí pokusil vystřílet synagogu v kalifornském městě Poway. Naštěstí se bohoslužby účastnil také ozbrojený člen americké pohraniční stráže, který útočníka zahnal. I tak antisemita stihl zabít jednoho člověka a další tři zranit.

Vyvolání všeobecné debaty o držení zbraní bylo cílem novozélandského útočníka. Představoval si, že jeho útok by mohl vést až k zákazu zbraní v USA, což podle jeho zvrácených představ mělo vyvolat druhou občanskou válku. Zakazováním mu tedy západní státy hrají do rukou: nejenže plní částečně jeho plán, ale zároveň odepírají občanům možnost, jak se bránit jeho následovníkům.

Venezuela i události v Powayi i Christchurchi ukazují, že občas jediné, co stojí mezi ukončením svobody a smrtí, může být „dobrý člověk se zbraní“. V Powayi takový člověk byl, v Christchurchi ne. Venezuela by jich potřebovala celou řadu.