Výpisky ze zahraničních deníků, časopisů a knih

Německý slaměný panák

Výpisky ze zahraničních deníků, časopisů a knih
Německý slaměný panák

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Dělat si legraci z postižených je neslušné. A tak by si člověk neměl dělat legraci z libertariánů, protože typický přívrženec této nauky se zjevně nachází někde na autistickém spektru. Ale tu zásadu je v praxi těžké neporušovat – protože jsou libertariáni většinou dost inteligentní; protože jejich nápady někdy hrozí reálnými dopady; a protože je to neodolatelné.

Jedna z myšlenek, kterou se libertariáni zabývají, je „seasteading“ – vybudování komunity někde mimo dosah stávajících zákonů, kterou by mohli její příslušníci zorganizovat podle svých představ. Takovou příležitost slibuje třeba umělá plošina v mezinárodních vodách. Anebo tzv. terra nullis – takto se stal zakladatel Liberlandu Vít Jedlička na čas nejznámějším Čechem na světě.

Protože to zatím není technicky průchodné, napadlo americké libertariány pokusit se zkoncentrovat v nějakém místě a s využitím stávajících demokratických mechanismů proměnit lokalitu co nejvíc k obrazu svému. Vyhlédli si New Hampshire, stát ani ne s milionem a půl obyvatel. Přistěhovalo se jich tam asi pět tisíc a skutečně dosáhli svým aktivismem jistých výsledků.

Jimi se letos v březnu inspirovala evropská iniciativa. Za terč své infiltrace si zvolila Černou Horu. Protože je malá, multietnická a pandemií způsobený kolaps turistiky tam stlačil ceny nemovitostí.

Kdyby nešlo o libertariány, člověk by nevěřil, že to může vážně někoho napadnout. Když se Američan přistěhuje do New Hampshire, je pořád v USA. Ale když se přistěhujete do cizí země, nemáte tam volební právo – i Evropané usazení jinde v EU smějí volit jen v komunálních volbách. A hromadná migrace lidí z ciziny, kteří budou prosazovat své civilizační a politické normy a dělat z vaší země svou zemi – to je představa, která řadu Evropanů znepokojuje. A jejich elity je ujišťují, že se něco takového nemůže stát. A tihle libertariáni to veřejně oznámí!

Existuje český výraz pro „fighting the straw man“? Bojovat se slaměným panákem znamená, že protistraně vložíte do úst přemrštěný argument, který nikdo neřekl, a pak ho efektně sejmete. Designovaný nástupce Angely Merkelové Armin Laschet v rozhovoru pro Guardian takto obhajuje kooperaci s Čínou: „Rozvázat diplomatické vztahy a zakázat veškeré formy obchodu – to by byla chytrá reakce? Myslím, že ne.“ On někdo něco takového požaduje?

Ve své obhajobě ustavičného dialogování, zejména s Putinem, zase Laschet opakuje klasický německý pohled na poválečné dějiny: „I v letech nejhlubší studené války vždy existovala ekonomická výměna a dialog mezi občanskými společnostmi.“ Ne, existoval jen dialog mezi Němci a vybranými papaláši komunistických režimů. Zahrnoval například hanebnou návštěvu Willyho BrandtaHusáka v roce 1973 a vyvrcholil přípravou společného programu SPD s východoněmeckou vládnoucí státostranou, kterou přerušil až pád Berlínské zdi. Ekonomická výměna byla dobrá pro německý byznys a pro prodloužení života komunistického bloku. Toto vyrovnání se s minulostí bohužel v Německu stále chybí, politika je v zajetí falešných lekcí minulosti.

Prohlášení o konfliktu zájmů jsou konvencí vědeckých prací, jež svou formálností stojí někde v blízkosti instruktáže pro případ nouzového přistání v letadle. Nám známý bloger Scott Alexander ale umí i tento žánr proměnit v literární nástroj. Ve svém nedávném textu do odkazu na vědeckou studii umísťuje tuto vsuvku:

„Deklarace konfliktu zájmů: Když Kalifornie legalizovala marihuanu, rozhodli jsme se s jedním přítelem [Alexander používá negenderové ,they‘], že to oslavíme tak, že se zhulíme. Můj přítel měl špatný trip a začal vyšilovat, že umře. Říkal jsem mu, že neumře, na což mi odpověděl, že jsem zhulený, a tudíž se nemůže spolehnout na můj úsudek. Začali jsme kontaktovat různé lidi, které jsme aspoň trochu znali, až nakonec jeden z nich byl tak laskavý, že se uvolil přijet v jedenáct v noci a mého velmi zhuleného přítele uklidňovat. Ten člověk je jedním ze spoluautorů studie Brauner et al, a to je můj konflikt zájmů.“

Poznamenejme, že mezi spoluautory studie Brauner et al jsou i čeští vědci.

16. července 2021