KOMENTÁŘ Lenky Zlámalové

Prázdné regály v Londýně

KOMENTÁŘ Lenky Zlámalové
Prázdné regály v Londýně

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Optimisté očekávali, že zcela bezprecedentní koronavirové vypnutí ekonomiky by mohlo být jen propastí, po níž se svět vrátí tam, kde se zastavil. Jako když člověk usne, ráno se probudí a začne tam, kde večer skončil. Nestalo se. Společnost se výrazně proměnila. Dopad a hloubku těch změn uvidíme až z delšího odstupu.

Něco z něj ale už zažíváme. A není to příjemné. Koronavirové lockdowny zničily hladký globální obchod. Přetrhaly obchodní vztahy a dodavatelské řetězce. Když někdo přišel o zakázku, nemohl hibernovat. Snažil se přizpůsobit. Najít jiné zakázky, v jiných zemích. Často blíž svému domovu, protože cestovat po světě bylo a stále je kvůli covidovým omezením složité.

Právě ty přetrhané obchodní vazby jsou jedním z důvodů, proč velmi rychle stoupají ceny zboží. Když je něčeho nedostatek, je to přirozeně drahé. Symbolem zdražování a nedostatku z koronavirového vypnutí jsou nedostupné čipy a na ceně prudce stoupající stavební materiály. Obyčejným dřevem počínaje.

Jsou ale i země, kde je hůř. Obchody jsou u nás stále plné zboží. S výjimkou čipů nebo grafických karet do počítačů není nic, co by nešlo sehnat. Je všechno, jen to rychle zdražuje. V Británii jsou ale média plná fotek poloprázdných regálů v supermarketech, které ještě před covidem byly napěchované vším, na co si člověk vzpomněl. Pak začalo zásobování především v Londýně kolabovat se začátkem lockdownu. Britové vyplenili v obavách z nedostatku obchody stylem, který byl nedůstojný. My jsme se naštěstí do tohoto bodu nikdy nedostali. Když lidé po prvních pár dnech lockdownu zjistili, že v obchodech je všechno, run na rýži, těstoviny a další trvanlivé potraviny skončil.

V Británii teď přichází druhá vlna prázdných regálů. Obchodnické asociace varují před „permanentním nedostatkem“, který hned tak neskončí. Nejde jen o nedostatek zboží kvůli přetrhaným obchodním vazbám. V Británii chybí i lidi. Teď už ne proto, že by trčeli v karanténách. Chybí proto, že cestování mezi Británií a ostatními zeměmi je kvůli restrikcím stále velmi obtížné. Řada cizinců odjela domů a zatím se nevrátila. Britům zoufale chybí lidi na obsluhování obchodu. Následky brexitu se potkaly s následky covidu a výsledek je hodně nepříjemný.

Ekonomika jela před covidem systémem just in time. Nikde se nic neskladovalo. Technologie řídily obchod tak, že zboží přes kurýry a zásilkové služby bylo velmi rychle u zákazníka. Teď ale chybí kurýři a zásobovači. Nic najednou just in time není.

U nás podobným stylem chybí lidé třeba ve stavebnictví. Bydlení je tady nejméně dostupné z celé Evropy. Nevyřeší to nic jiného než stavět, stavět, stavět. Jenže to vypadá, že se stavět bude hodně těžko. Materiál je drahý a lidi nejsou.

V deglobalizaci, kterou přinesly covidové lockdowny, se skrývá velké riziko. Politici budou chtít předvést, že situaci řeší. Místo otevřené konkurence, která přináší největší nabídku za nejlepší ceny, už začínají přicházet s nápady na soběstačnost. U nás se to projevilo v návrhu na povinné kvóty na české potraviny. Je velké riziko, že se budou objevovat další podobné plány. Ty vždycky vedou jen k vyšším cenám a menší nabídce a horší kvalitě pro zákazníky. A jistotě tržeb a dotací na politiku napojeného byznysu, jaký u nás reprezentuje Andrej Babiš.

 

13. září 2021