Politika Roberta Šlachtu láká, ale ne v barvách ANO

Nejsem magor, který by o sobě nezapochyboval

Politika Roberta Šlachtu láká, ale ne v barvách ANO
Nejsem magor, který by o sobě nezapochyboval

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Robert Šlachta (48) je bývalý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a velitel razie na Úřadu vlády, která smetla premiéra Petra Nečase a jeho kabinet, avšak nezachytila tam žádný organizovaný zločin. Dnes tvrdí, že poměry v české politice se od roku 2013 bohužel nezlepšily. Před třemi týdny s ním vyšel knižní rozhovor, který má našlápnuto stát se bestsellerem. Dá se ale zájem veřejnosti překlopit do politického angažmá?

Co vás vlastně k té knize vedlo? Pokud se nemýlím, jste první vysoký policista ve výslužbě, který vydal memoáry. Například váš předchůdce Jan Kubice se ani nechce veřejně vyjadřovat.

Tak nevím, jestli úplně první. Karel Randák taky svůj příběh sepsal. Jasně, Randák nebyl policajt, ale rozvědčík. Já bych každopádně do roku 2016 o knížce ani neuvažoval. Ale když jsme po reorganizaci policie skončili, tak to beru jako možnost vysvětlit, co jsme na útvaru dělali, jak jsme se v úoozetku dostali k ekonomické kriminalitě. Leželo to ve mně hrozně dlouho. Můžu říct, že odchod od útvaru jsem nesl velmi těžce, jako nespravedlnost. Chci vysvětlit, jací jsme byli, a poděkovat lidem, co u nás dělali na složitých kauzách.

Na mě z té knihy čiší až despekt k politikům.

Bohužel se u nás politikou nechtějí špinit lidé, kteří by měli. Lidé úspěšní, kteří v životě něco dokázali. Mě na lidech vždycky zajímalo, jestli za sebou měli příběh. Ať pracovní, nebo podnikatelský, nebo že jsou životem vyhranění. Ale jestli se vám zdá, že z knihy čiší despekt k politikům, ten já necítím. Mám despekt k určitému typu lidí, je mi jedno, jestli jsou v politice, nebo u policie.

Kdybyste srovnal svůj pohled na českou politiku před rokem 2008, kdy jste se stal ředitelem ÚOOZ, a rokem 2016, kdy jste odcházel, jak se změnil?

Změnil se úplně. O 180 stupňů. Dokud u policie děláte takové věci, jako je obchod s drogami nebo násilí, máte jasně daného protivníka. Normální, všem známá hra na zloděje a policajty. Když jsem ovšem převzal po Honzovi Kubicovi útvar, vlítl jsem do mnohem těžších věcí. Vezměte si daňové podvody. Hranice mezi někým, kdo optimalizuje daň, a někým, kdo krade, je tenká. Dokud jste na drogovce, nezajímají vás žádní lobbisté, advokáti, jejich vzájemné vazby. Člověka, který jel na fetu anebo s fetem obchodoval, nikdo nepřikryje. Ale na ÚOOZ jsme najednou řešili těžko definovaná spojení, snažili se rozklíčovat, kdo odkud tahá peníze.

Nenapadlo vás někdy, jestli jste nepřecenili svoje schopnosti? Jestli jste se nedostali do problematiky, která je na vás už moc těžká?

A kde jinde než na takových útvarech by se podobné věci měly dělat?

Ptám se proto, že si pamatuji, jak když po vaší razii na Úřadu vlády postupně vylézaly úniky z vyšetřování, člověk si říkal, jestli vy nebo státní zástupci z Olomouce náhodou nepřeceňujete řeči, které lobbisté v Praze někdy vedou.

Co konkrétně?

Například uniklý záznam odposlechu u Rittigova právníka, kde prý padla věta: Tak už jim tam, Ivo, hoď tu dvojku, ať máme vládu. Státní zástupce tento odposlech umístil do ledna 2013, Mělo jít o úplatek pro tři poslance ODS, aby podrželi Nečasovu vládu ve sněmovně. Jenže to hlasování proběhlo o dva měsíce dřív, a všichni tři už předtím složili mandát.

Takhle. Odposlech se vždycky něčím doplňoval. Buď výslechem, nebo třeba důkazy zajištěnými při domovní prohlídce. Co zůstalo viset a znali jsme jen z odposlechů, se potom nesdělilo (v trestním řízení – pozn. red.). Sdělovaly se jen jasné věci, dotáhnuté, doskutkované. Ta kauza s Janou Nagyovou už se nedala držet v tajnosti. Začaly tehdy prosakovat informace ven, například jsme věděli, že jeden z kmotrů začal uklízet věci, naštěstí je uklízel na místo, které jsme znali... Vojenské zpravodajství (případ údajného nasazení vojenských rozvědčíků Janou Nagyovou na tehdejší premiérovu manželku – pozn. red.) stálo taky nejprve na úkonech, tedy odposleších. V další fázi jsme sledovali jejich sledku a dokumentovali to, co oni dělají. Vždycky ty věci musejí být doprovozeny něčím, co z toho udělá tutovku, jasný skutek. Abyste to dotáhl k soudu. Jenže v normálním státě by jeho vysocí představitelé asi nemohli lhát tak, jak lžou u nás... Lže vám do očí premiér a vy víte, že to celé bylo úplně jinak. Že Vojenské zpravodajství úkolovala ona, a ne on. Taky nedávno dostal sdělovačku za křivák.

Asi z něj mluvila láska.

Já vím, ale aby sledovali novináře, když se dostaly na veřejnost výplatní pásky Jany Nagyové? To nevím, jestli je v lásce běžné. U mě ne. To bych se na celou lásku vykašlal.

V knize jsem našel jedno úplně nové, třaskavé obvinění. Že Jana Nagyová inkasovala 50 tisíc korun, když někdo chtěl schůzky s premiérem. Proč se neobjevilo u soudu?

Nedalo se to použít. Sdělil nám to při vytěžení jeden informátor, že takhle to chodí a že on ty peníze musí dát taky. K úkonům, při nichž bychom to mohli dokumentovat, jsme se dostali později, když už termíny u premiéra byly za dárky (známé kabelky – pozn. red.).

Píšete, že kvůli inkasování peněz za schůzky se Nečas s Nagyovou pohádal. To už jste nahrávali?

Jistě. O čem mluví, jsme pochopili z kontextu. Premiér v podstatě říkal, že je špatně to takto dělat.

Takže Nečas věděl, že si jeho sekretářka bere peníze za schůzky? To by dramaticky změnilo pohled na něj, kdyby to byla pravda.

Věděl to. Věděl i to, že za ní chodí kmotři. A ne že on by jí diktoval a odpovídal: Tohle nejde. Mluvil s ní jakoby v podřízené roli. Podobně jako v případě Ondreje Páleníka (končícího ředitele Vojenského zpravodajství – pozn. red.), kterého Nagyová úplně drsně tlačila do vedení Národního kontrolního úřadu. A on místo aby jí řekl, že ne, tak se omlouval: Jaňulko, ale já to politicky neprotlačím, já už nejsem tak silný.

A pak Páleníka nejmenoval. To mě na vaší knize zarazilo, jak vy, tak i Josef Klíma tvrdíte, že Nagyová řídila stát. Pak tam ovšem sám jmenujete konkrétní případy, ze kterých je jasné, jak málo toho dokázala prosadit.

Tam šlo hodně o byznys, například na ministerstvu zemědělství. Samozřejmě že oni se vesměs bavili v náznacích, nejotevřeněji vlastně po telefonu mluvila právě Jana Nagyová. A samozřejmě že ti lidé vám to potom už u soudu nezopakují, místo toho vyprávějí pohádky, že dávali dárky coby reklamní předměty a podobně. Naprosté nesmysly. Ale my jsme měli poskládaný obrázek docela slušně.

Kde ten obrázek, ta syntéza informací vznikala – v hlavách analytiků, nebo ve vaší hlavě?

To je práce celého týmu. Někdo dělal úkony, někdo jiný analýzu a podobně. Jeden člověk by to neudělal. Na tom pracovalo padesát lidí.

Celou dobou směřuji k otázce, jestli jste k vašim odposlechům přistupovali náležitě kriticky.

Kdybychom k nim přistupovali nekriticky, tak bychom nasdělovali obvinění půlce republiky.

No a když jste tedy šli na Úřad vlády, co jste měli kromě odposlechů?

Měli jsme jasné věci jako Vojenské zpravodajství. Kauzu dotaženou od začátku do konce se vším všudy. A zbytek se dodělával a dosdělovával. Bez toho, že jsme měli Vojenské zpravodajství, bychom do toho nešli.

A jak jste měli okované prorůstání organizovaného zločinu na Úřad vlády?

Tak když měli schůzky v Hrzánském paláci, kde se Rittig a celá parta scházeli s ní, kdy on odjel do Bruselu. Víte, já kdybych dal na vaši rétoriku, tak jsem tehdy asi měl říct: Já na to dlabu. Já na to nemám. Tam nic není, jdeme od toho pryč. Necháme to plavat. Radši budeme chytat Pepíka z Horní Dolní. Udělám si čárku, dostanu odměnu. Ano, s takovým uvažováním bych se mohl stát policejním ředitelem a být jím padesát let. Neměl bych sebemenší problém. Stokrát jsem se ptal sám sebe: Mělo smysl do toho jít? Měli jsme dost nabito? Neměla realizace proběhnout jinak? Copak si myslíte, že jsem magor, který nad takovými věcmi nepřemýšlí? Něco bych dnes udělal jinak. Samozřejmě tiskovku. Neměli jsme žádného poradce, který by nám řekl: Kašlete na to, nevystupujte. Nebo je otázka, jestli jsme se neměli víc soustředit na finanční šetření, zmapovat toky peněz. Advokátní kancelář Davida Michala (právník Iva Rittiga – pozn. red.) byla čistě na praní peněz. Taky nás zarazila indemita poslanců. Člověka nenapadlo, že do toho Nejvyšší soud tímto způsobem vstoupí a shodí to naprosto se vším všudy. Na druhou stranu – má se polda zabývat takovými věcmi, nebo se má starat o to, aby někam dostal techniku a sbíral důkazy? Nikdo se na to nedívá naší optikou, že tím, jak jsme do celé věci šli, tak jsme si nasrali úplně všechny. A zůstali jsme úplně sami mezi systémy, jak jsem i potom říkal státním zástupcům. I proto vznikla ta knížka. V útvaru pracovali lidi, kteří tušili, jak se k nám systém postaví, kteří od policie nechtěli odcházet. A stejně do toho šli. Já jsem si například myslel, že budu policajtem do smrti. Se svým odchodem jsem dlouho nebyl schopen se vyrovnat. Ale přece nemůžu svým lidem osm roků něco vykládat a pak ohnout hrb.

Když se dnes podíváte zpět, řekl byste, že aspoň politika a veřejný život jsou dnes lepší, než byly před zásahem na Úřadu vlády? Netvrdím, že jste jediný nebo hlavní důvod toho, že nám dnes vládne oligarchie, ale od vaší razie vedla přímá cesta k Babišovu úspěchu.

Polda se přece nikdy nemůže dívat na to, jestli padne ten či onen politik a kdo po něm může nastoupit. Polda musí konat. Kdybyste po policistech chtěl, aby promýšleli politické dopady své práce, tak se neudělá nikdy nic. A co se vědělo o Babišovi v letech 2012, 2013? My jsme s kauzou, která nás dovedla na Úřad vlády, začínali roku 2010. Tehdy o Babišovi nevěděl nikdo půl slova.

Zrovna ÚOOZ o něm historicky věděl docela dost.

ÚOOZ ho možná dělal za Kubiceho kvůli benzinu a PKN Orlen. Já jsem s těmito případy neměl nic společného.

Váš pozdější spolupracovník Marek Foglar měl za Kubiceho na starosti Babiše.

Ano, tak jako já jsem kdysi měl Albánce, tak on měl Babiše. Oni Babiše odposlouchávali a pak ty kauzy předali na protikorupční policii. Samozřejmě že kdybych v ÚOOZ zdědil kauzy o Babišovi, tak na nich děláme. Vyzývám tady každého, ať mi ukáže jednu věc, kterou jsem udělal pro Babiše.

Mohli jste mít společné zájmy. Začala reorganizace policie, Babiš tehdy bojoval politicky s ministrem vnitra Chovancem a ČSSD.

A to byla naše největší hovadina. To jsme si pak říkali všichni, že jak Babiš vystupoval jediný na naší straně, že my jsme tomu věřili, že to myslí vážně. Že si opravdu přeje, aby policie byla, jaká má být.

Vy jste si vážně mysleli, že má taková přání?

Člověk se může splést. Asi to bylo tím zoufalstvím. Kdybych vám sem teď posadil padesát lidí z tehdejšího ÚOOZ, tak by vám všichni řekli totéž. Že prostě uvěřili tomu, že on chce mýtit korupci. A myslím, že takových je víc, kteří si něco mysleli a procitli. Ano, on si mě kolem reorganizace vzal do huby a já mám stigma Babišova člověka. Přitom lidi, co mě znají, dobře vědí, jak jsem na tom názorově.

A zlepšilo se to tedy za Babiše, nebo zhoršilo?

Jak co. Daňové úniky fakticky vymizely. Tady velmi pomohla kontrolní hlášení. Naopak když budeme mluvit o státních zakázkách, tak co se dělo za nouzového stavu, ty zakázky z Číny, to je něco hrůzostrašného. Kde jsou orgány činné v trestním řízení? Tam už měli být naskákaní, padni komu padni. Já bych se nezastavil před ničím. Jestli Babiš s Hamáčkem veřejnosti vykládali, jací budou bojovníci proti korupci, tak na tom není zbla pravdy. Policistů, kteří by byli schopni dělat kauzy, je dnes mnohem míň. Odcházejí, jsou demotivovaní. Analytika byla převedena na policejní prezidium. Pokud byste byl policista a udělal si jednu lustraci kolem Babiše, okamžitě vědí, že se kolem takových lidí točíte. A ani si neškrtnete.

Jsou vůbec policisté nebo státní zástupci, kteří by si troufli na ty skutečně mocné? Nečas byla proti Babišovi mocensky druhá liga. Každý viděl, jak je slabý, že ODS jde dolů a že se rozpadá vláda.

My jsme to tehdy nevnímali. Vy máte jiný přehled než policajti. Policajt neřeší politický vývoj.

Směřujete do politiky? A pokud ano, objevíte se na něčí kandidátce, nebo nastoupíte sám?

Zatím vůbec nevím. Dopsal jsem knihu, objedu s ní republiku… Nějak se rozhodnu. Nějaké nabídky z politiky byly, ale zatím bych nechtěl jmenovat. Rozhodně nepřišla nabídka z ANO. Ti kdyby se mnou chtěli dělat námluvy, tak bych je vyhnal bičánkem. S Babišem nebudu mít nic, leda snad že bych se vyhraňoval proti němu a proti jeho systému vládnutí.

Jste spíš nalevo, nebo napravo?

Naši byli socani. Já jsem střed. A hrozně mě štve, jak se u nás demolují OSVČ a střední stav. Mám kamarády, kteří měli hospody a teď po karanténě nevědí vůbec, co bude. Hospodářsky se naprosto potácejí. Strašné. Přitom by se toho pro ně dalo tolik zjednodušit, finančními úřady počínaje.

Koho jste v minulosti volil?

Nikdy jsem nevolil. Ani v prezidentské volbě ne. I když mi maminka vyčítala, jaký jsem to občan, když nevolím.

Zmínil jste karanténu. Zaujal jste k ní nějaký postoj?

Vadí mi především samotné vystupování vládních politiků. Premiér, ministr zdravotnictví, pak jeho náměstek, nakonec ministr vnitra – od každého chodí jiné informace. Vidím u nás ve městě, jak jsou tím lidi vystrašení a doblblí.

Myslíte, že vláda lidi zbytečně vystrašila?

Ano. Takhle – nevím, jestli byla vládní opatření přehnaná. Nejsem doktor, neumím to dobře posoudit. Spíš se kloním k názoru svého kamaráda, fyzioterapeuta Pavla Koláře, který místo plošných opatření doporučoval chránit rizikové skupiny.

Ve vaší knížce mě zarazila ještě jedna věc – že jste si nikdy nevzal dovolenou. Proč?

Není to úplně pravda, jednou jsem na dovolenou jel. Ale v půlce jsem z ní ujel. Taky mě holka, se kterou jsem na té dovolené byl, potom kopla někam. Byl jsem tenkrát klasický workoholik. Pracujete v ÚOOZ, telefon vám zvoní padesátkrát denně, neustálý zápřah. A pak, po reorganizaci, to během čtrnácti dnů skončí. Všichni od vás dávají ruce pryč, zůstanou vám tři čtyři skuteční kamarádi. Osm let jste žil s partou lidí, jedli jste z jedné misky, a potom se zpětně dozvíte, že ředitelé odborů, o kterých jste si myslel, že jsou vám úplně nejblíž, vyjednávali o nových funkcích, a vám ani neřekli, že jim byla učiněna nabídka.

Byl jste těch třicet let policistou na úkor osobního života?

Určitě. A nemyslím si, že to bylo špatně. Představte si hypotetického ředitele útvaru, který dnes dostane dobrou informaci o premiérovi nebo o Hradu. Jak se s tím vnitřně vypořádá, jestliže má dvě děti a hypotéku? Tohle já jsem měl jednodušší. Chodily sice výhrůžky, anonymy, ale těmi jsem se nemusel vůbec zabývat.

Pořád platí, že jste ještě na vlastní oči neviděl moře?

Neviděl. A v dohledné době neuvidím. Bratr žije ve Švédsku, chystal jsem se, že vezmu auto a vyjedu za ním. Vlezl mi do toho covid. Ale i když jsem byl ředitel a naskýtala se možnost zahraničních cest, kdy jsem tak jako Tuhý (Tomáš Tuhý, policejní prezident v letech 2014–1018 – pozn. red.) mohl jezdit po hotelích, tak mě to prostě nelákalo. Radši jsem byl na útvaru s mými lidmi a řešili jsme kauzy. Večer jsme pak šli na Zbraslavi na plzeň. To bylo všechno. Že bych vyrážel do noční Prahy, to by ani nešlo. Musel jsem být pořád na telefonu, lidi se mi na útvar vraceli ze schůzky, já chtěl vědět, že se vrátí v pořádku. Polda musí cítit, že když šetří důležitou kauzu, má za sebou velitele. A mě to naplňovalo.

20. května 2020