Uvolníme tolik peněz, kolik bude třeba na překonání krize. S obdivuhodnou lehkostí ohlašuje ministryně financí Alena Schillerová (ANO), že zvýší plánovaný schodek rozpočtu. Nejdřív ze čtyřiceti na dvě stě, potom na tři sta miliard korun. Velikost částky je rekordní, překračuje pět procent hrubého domácího produktu a mimo jiné znamená, že stát pokryje skoro pětinu svých letošních výdajů půjčkami. Pro obvyklou rodinu by to znamenalo vyhlídku na exekuci. Přesto aktuální otázka zní: Jakou částku řekne ministryně příště?

Tato úvaha nechává vzpomenout na bývalého ministra financí Miroslava Kalouska (TOP 09), který před volbami 2010 rozesílal lidem složenku s údajem, kolik na každého občana včetně nemluvňat a stoletých důchodců připadá ze státního dluhu. Ze zmíněných 300 miliard nákladů na koronavirovou krizi připadá jen v roce 2020 na každého Čecha 28 053 korun.

Nevyléčitelní optimisté na ministerstvu financí

Plánování rozpočtu 2020 dnes připomíná jízdu na skluzavce. Sněmovna schválila schodek 40 miliard, z průběžných čísel se už před příchodem koronaviru dalo usoudit, že to asi nevyjde. Od té doby se plánovaný deficit prohlubuje a málokdo si myslí, že jízda končí. V této chvíli nemá smysl dávat někomu vinu, ovšem daňový poplatník nemůže tento vývoj sledovat v klidu. Nedělní hlášení o třísetmiliardové sekyře očividně vychází z predikce ministerstva financí z 9. dubna. V ní se očekává relativně velký propad proti minulému roku u daní z příjmů, ovšem sociální pojistné a spotřební daně se udrží na stejné úrovni, daň z přidané hodnoty vynese o 15 miliard víc než loni. Na dně minulé krize v roce 2009 přitom byla obdobná bilance méně příznivá zvlášť u DPH a pojistného. Není divu, že podle Výboru pro rozpočtovou prognózu je ministerstvo také u svého posledního odhadu příliš optimistické. Proto prý nejde vyloučit, že se „celkový výběr pojistného a daní může snižovat ve větší míře“. Ostatně ani ministryně se v neděli neodvážila říci, že hranice tří set miliard je nepřekročitelná.

Tím se opět připomíná politik, který obdobnou rozpočtovou krizi dokázal zvládnout, již jmenovaný exministr Kalousek. Dodnes se mu vyčítá, co všechno tehdy v letech 2008–2013 udělal špatně. Především sociální demokraté si stěžují, že ekonomice v časech krize nepomohl zvýšením státních výdajů, premiér Andrej Babiš (ANO) zase rád kritizuje, že jeho politický protivník zvýšil státní dluh za pět let o 700 miliard. O tom se dá diskutovat a třeba uznat, že ministr financí opravdu mohl v letech 2008–2013 víc podpořit spotřebu, anebo naopak udržet schodek pod lepší kontrolou. Ovšem v současné situaci jde o akademické otázky, stejně jako o ně šlo na jaře a v létě roku 2009. Tehdy Miroslav Kalousek ve spolupráci s Eduardem Janotou stáli před povinností deficit nějak omezit, aby jim vůbec někdo půjčil a nemuseli žádat o podporu Mezinárodní měnový fond, jako jiné východoevropské země. Proto stanovili pravidlo, že ani v roce 2009, ani o rok později schodek státního rozpočtu nepřekročí 200 miliard. To se podařilo i za pomoci škrtů, se kterými tehdy souhlasili úplně všichni včetně ČSSD, a nejpodstatnější na tom bylo, že pacient, tedy státní rozpočet, přežil.

Hledá se člověk s praxí

Právě na takové jasné stanovisko dnes od vlády čekáme. Jistě je možné stanovit strop pro schodek pro tento i příští rok výš než na částce dvě stě miliard. Samozřejmě lze tento úkol ještě odkládat, třeba do té doby, než sama vláda rozhodne o uvolnění nouzového stavu. Jinými slovy, čeká se na experta, který řekne jasnou větu, že schodek nepřekročí konkrétní hranici, a zároveň bude schopen garantovat, že se podle ní stát bude řídit. Na politické scéně dodnes najdeme člověka, který už jednou takovou operaci zvládl. Od té doby vzbuzuje mezi značnou částí obyvatelstva negativní emoce, také na nich staví svou mediální strategii současný premiér. Přesto je pro Česko značným luxusem ignorovat v časech tak hluboké rozpočtové krize zřejmě jediného odborníka s praxí pro danou oblast.