Ten příběh krásně vystihuje paradoxy Donalda Trumpa. Developer a milovník okázalého luxusu vždycky toužil po tom, aby se stal příslušníkem světové ekonomické elity. Protože se mu to nepodařilo a ti lidé, o jejichž přízeň tolik stál, ho považovali za výstředního exota, úspěšně se vyvezl k moci pod sloganem boje proti establishmentu. Establishmentu, jehož příslušníkem chtěl být. Jedním z výsostných znaků příslušnosti ke globální elitě jsou pozvánky na Světové ekonomické fórum do Davosu. Donald Trump ji jako byznysmen nikdy nedostal. Nepatřil do té nejbohatší a nejvlivnější ligy jako Bill Gates nebo Mark Zuckeberg. Byl to stavitel kasin a mrakodrapů bez globálního vlivu.

Do Davosu poprvé přijel až jako americký prezident. Bojovník proti globalizaci a kosmopolitním elitám. Přijel tam představit svůj protekcionistický projekt Amerika na prvním místě. Po velké daňové reformě, prosazené krátce před Vánocemi, a omezení některých regulací je ochranářství Trumpovou hlavní náplní práce pro letošní rok. Entrée před příjezdem do alpského lyžařského střediska vytvořil tím, že jen pár dní předtím vyhlásil speciální jednostranná cla na solární panely a pračky z Jižní Koreje a Číny. A varoval, že to je jen začátek. Amerika se bude podle Trumpa tvrdě bránit neférovému obchodu. Půjde po zemích, které „kradou intelektuální vlastnictví, uchylují se k dumpingu nebo pomáhají svým firmám v průmyslu dotacemi“.

Konec globálních dohod

Očekávalo se, že Trump si vybral globalistický Davos, aby tady vystřelil první ránu globální obchodní války. Ti, kdo čekali silná slova a velkou show, byli zklamáni. Na Trumpovy poměry to byl velmi krotký až obchodnický projev. Odstartoval reklamou, jak je teď Amerika hospodářsky silná, snížila daně a regulaci, takže zve všechny, aby tam investovali. Amerika na prvním místě není podle něho Amerika osamělá, ale Amerika jako epicentrum globálního férového obchodu.

Z davoského projevu i některých předchozích výroků už se trochu rýsuje, jak by trumpovský protekcionismus mohl vypadat a na koho může mířit. Donald Trump v různých formách zdůrazňuje dva principy. Zaprvé: namísto velkých globálních dohod typu Transpacifického partnerství chce prosazovat individuální obchodní dohody s jednotlivými zeměmi. Transpacifické partnerství, podepsané před třemi lety Trumpovým předchůdcem Barackem Obamou, předpokládalo vytvoření největší zóny volného obchodu na světě. Jeho členy se mělo stát dvanáct zemí Tichomoří včetně Japonska, Austrálie, Nového Zélandu nebo Malajsie. Trump ho exekutivním prezidentským příkazem zrušil hned po své loňské inauguraci. „Právě jsme udělali skvělou věc pro amerického dělníka,“ prohlásil při podpisu. Už během kampaně sliboval, že od dohody odstoupí. Podle něho jsou všechny dohody o volném obchodu pro Spojené státy nevýhodné a předpokládá se, že odstoupí také od smlouvy NAFTA o volném obchodu s Kanadou a Mexikem. Trumpovým zvolením padla i dlouho připravovaná Transatlantická zóna, která měla spojit Ameriku s Evropskou unií. Tu ale odmítala i Trumpova sokyně Hillary Clintonová. Zastánci prohlubování evropské integrace tak často opakovaná teze, že Evropská unie potřebuje mít jedno telefonní číslo, je především v obchodě a ekonomice pro vztahy s Amerikou passé. Naopak je potřeba, aby si každá země postavila efektivní diplomacii, schopnou co nejlepší podmínky vyjednat.

Po roce Trumpova úřadování začíná být jasnější, jak by mohla vypadat globalizace budoucnosti. Naplňují se slova peruánského ekonoma Hernanda de Sota, který šéfoval Světové obchodní organizaci. Už před dvěma lety v rozhovoru pro Týdeník Echo řekl, že končí éra velkých globálních institucí a obchodních dohod. Přecházet se podle něho bude na individuální obchodní smlouvy mezi jednotlivými zeměmi. Trump to prakticky naplňuje. Česko jako velmi otevřenou ekonomiku, závislou na vývozu, by to mělo zajímat. Osmdesát procent našich vývozů sice míří na jednotný trh Evropské unie, jenže i těch dalších dvacet procent je hodně důležitých. Jsme navíc do značné míry dodavateli polotovarů pro německé firmy. A na ty už má Donald Trump políčeno.

Ti, jejichž obchod vykořisťuje

Vedle rušení globálních obchodních dohod jsou druhým pilířem Trumpovy ochranářské politiky zásahy proti neférovým obchodním praktikám. Zatím jen abstraktně, beze jmen konkrétních zemí naznačil, že mu vadí krádeže intelektuálního vlastnictví, dumping a státní dotace pro průmyslové firmy. Už předtím ohlásil, že se pečlivě zaměří na dovozy ze zemí, s nimiž mají Spojené státy největší obchodní deficity. Jedničkou je Čína, odkud se přiváží zboží v hodnotě o 347 miliard dolarů (7,2 bilionu korun) vyšší, než se tam vyváží. Dvojkou je Japonsko s 69 miliardami dolarů (1,5 bilionu korun) a hned za ním následuje Německo s 65 miliardami dolarů (1,4 bilionu korun).

Čína, která si s různými patenty, ochrannými známkami a dalšími pojistkami, jimiž jsou vyspělé západní země zvyklé chránit intelektuální vlastnictví, hlavu příliš neláme, patří zjevně do první kategorie zlodějů nápadů. Dá se ale zařadit i do druhé skupiny, tedy těch, kdo provozují dumping, prodej pod cenou. Peking je dlouhodobě obviňován, že svou měnu uměle oslabuje, a snižuje tím ceny svého zboží na zahraničních trzích. To třicetiprocentní clo na solární panely a pračky je nejspíš prvním signálem věcí příštích.

A koho to Trump mohl mít na mysli, když zmiňoval země se státními dotacemi do průmyslu? Velmi pravděpodobně Německo a další země Evropské unie. Ty ho ale zajímají podstatně méně. S žádnou z nich už nemají USA podobně velký obchodní deficit jako s Němci. Evropská unie provozuje členitý systém dotací, které míří i do průmyslu, jenž teď Trumpa zajímá nejvíc. Zachraňuje především místa amerických dělníků, nikoli farmářů.

Uvnitř Evropské unie jsou dotace do průmyslu v pořádku, když jsou v souladu s evropskými pravidly. Jenže to je úplně irelevantní z pohledu mezinárodního obchodu a Američanů. Jsou to dotace, které zlevňují evropské zboží. A pokud se vyváží do Ameriky, je přesně tím, po čem Donald Trump jde. V jeho pojetí je to neférový obchod.

Jedním z hlavních německých vývozních artiklů do Ameriky jsou auta. Podle analýzy německého ekonomického deníku Handelsblatt z loňského května dostaly za posledních deset let německé automobilky z domácích i evropských zdrojů dotace za 115 miliard eur (3 biliony korun). Aktuálně nafasovaly miliardu eur (26 miliard korun) ze státní pokladny na vývoj elektromobilů. Ty potřebují dát co nejrychleji dohromady, aby jimi nahradily diesely, u nichž byl Volkswagen ve Spojených státech chycen při podvodech s emisemi.

Podobně jako u Číny jsou i u Německa Trumpovi lidé přesvědčeni, že má podhodnocenou měnu. Šéf Národní obchodní rady Bílého domu Peter Navarro už před rokem prohlásil, že „Německo využívá euro pro vykořisťování Ameriky a Evropské unie“. Společná evropská měna je podle něho „implicitní silně podhodnocenou německou markou“. Není to žádný trumpovský exotický názor. O tom, že Německo má díky euru o dvacet až třicet procent podhodnocenou měnu vůči výkonu své ekonomiky, čímž v obchodě válcuje ostatní, mluví dlouhodobě třeba jeden z nejznámějších a nejrespektovanějších německých ekonomů Hans-Werner Sinn.

Pokud by se Trump rozhodl uvalit clo na některé německé zboží, bude to mít samozřejmě výrazný vliv i na nás coby prominentního subdodavatele pro německé výrobní linky.

Nižší daně, vyšší cla

Kromě ochrany amerických výrobců se Donald Trump snaží přilákat do Ameriky nové investory a peníze. Tady se bude kombinovat metoda cukru a biče. Na jedné straně prosadil snížení firemních daní z 35 na 19 procent a velmi výhodnou jednorázovou repatriační daň pro ty, kdo přivezou peníze zpět. Americké firmy mají v zahraničí půldruhého bilionu dolarů. Očekává se masivní návrat peněz domů. Trump se zároveň celkem pravidelně schází s americkými průmyslníky, jimž naopak vyhrožuje vysokými cly v případě, že přesunou výrobu do zahraničí.

Investorům se zatím Trumpova hospodářská politika zjevně líbí. Index americké burzy Dow Jones od jeho zvolení stále stoupá, stejně jako sílí americký dolar. Je zajímavé sledovat, jak investoři naprosto ignorují zděšení globálních elit a tvůrců veřejného mínění, které označí některého politika jako nacionalistu a nebezpečného protekcionistu. Není to jen případ Trumpa. Silný růst a příliv investic zažívá za vlády Viktora Orbána Maďarsko. Stejně jako Polsko poté, co v roce 2015 převzali vládu tamní konzervativci ze strany Právo a spravedlnost. Žádná hospodářská izolace se nekoná. Investory, kteří přesunují po světě peníze, nezajímají nářky progresivních elit, ale konkrétní změny. A ty v Trumpově podání se jim zatím zjevně zamlouvají.