Všechno ostatní musí stranou. Teď vedeme Evropu. Předsedáme Unii a musíme se předvést. Toto vysvětlení slýcháme často od různých členů vládní koalice počínaje premiérem Petrem Fialou. Unii skutečně řídíme v těžké době ruské invaze na Ukrajinu a energetické krize. V jednom z nejtěžších období za poslední desítky let.

Mimořádně těžký test ale přichází až teď, v samotném finiši předsednictví. Připravil ho německý kancléř Olaf Scholz, který se rozhodl navzdory silnému odporu všech ostatních členských zemí v čele se silnou Francií z veřejných peněz masivně pomoci velkému německému byznysu. Už před několika týdny oznámil, že do zastropování cen elektřiny a plynu pro domácnosti a firmy dá jeho kabinet od ledna příštího roku 200 miliard eur (5 bilionů korun, částka na úrovni více než dvou celých státních rozpočtů České republiky).

Jiný příběh je pomoc velkým firmám. Ta se podle evropských pravidel považuje za nedovolenou veřejnou podporu. O výjimky se musí žádat Evropská komise. Má to svůj hluboký smysl. Pokud někdo bude z veřejných peněz dotovat své firmy, ohrožuje tím jejich konkurenty ze zemí, kde dotace nemají. Tím se rozkládá volná soutěž na evropském jednotném trhu. Je to jako závod, v němž jeden ze soutěžících nedovoleně dopuje.

Přesně s tímto argumentem odráží už dlouhé měsíce vláda Petra Fialy volání velkých domácích firem, aby stropy na ceny elektřiny a plynu platily i pro ně. „Nemůžeme to udělat kvůli pravidlům Evropské unie,“ opakuje stále dokola premiér i ekonomičtí ministři jeho kabinetu.

Místo stropů navrhli jen balík dotací za 30 miliard korun, které dostanou pouze vybrané firmy. Na tuto pomoc zrovna včera udělila Evropská komise České republice výjimku.

Do toho přichází vláda kancléře Scholze a schvaluje to, co jsme si ani náhodou netroufli. Pro velké firmy by měl od příštího roku platit strop na cenu elektřiny na úrovni 0,13 eura za kilowatthodinu za sedmdesát procent roční spotřeby. To je při současném kurzu v přepočtu 3,25 koruny za kilowatthodinu. Pro srovnání v Evropě se ale nejčastěji používá cena v eurech za megawatthodinu. To vychází na 130 eur. Skoro dvakrát níž, než je český strop pro domácnosti, malé firmy a veřejné instituce. Ten kabinet nastavil na 240 eur za megawatthodinu včetně DPH. A velké firmy na něj kvůli zákazu veřejné podpory vůbec nemají nárok. Takže velká německá firma bude mít strop skoro na polovině toho, co malá česká firma. Nemluvě o velkých společnostech, které budou úplně bez stropu. Mohou jen doufat, že jim vláda přihraje nějakou dotaci z oněch schválených 30 miliard korun.

Premiér Petr Fiala už prohlásil, že jako předsedající udělá vše pro to, aby Němci od této veřejné podpory ustoupili. Olaf Scholz si s tím ale zatím nedělá starosti a pokračuje ve svém plánu.

Ostatní země si právem stěžují, že kdyby začaly napouštět do ekonomiky podobné peníze jako Němci, zruinují si státní rozpočty. A kromě toho dál roztočí inflaci. Ta nyní v samotném Německu, které se vždycky vln nekontrolovaného zdražování tak bálo, dosahuje 10,4 procenta.

I tak silní zastánci prohlubování evropské integrace jako místopředseda největšího evropského zaměstnavatelského svazu BusinessEurope Radek Špicar jsou přesvědčeni, že pokud se Němci do takové sólo akce pustí, bude to velmi nebezpečná hra s budoucností Evropské unie. „Hypotetický scénář, že budou Němci komplikovat přijetí celoevropského řešení, jako je třeba oddělení plynu od výroby elektřiny, a zároveň v rozporu s pravidly veřejné podpory Evropské unie pomůžou své ekonomice včetně velkých firem, je úplně strašidelný. Tohle kdyby se stalo, tak začnu pochybovat o samotném smyslu Evropské unie. To by úplně otřáslo smyslem toho projektu, jak vznikal od druhé světové války. Tak daleko ale ještě nejsme,“ řekl Špicar začátkem října ve veřejném Salonu Týdeníku Echo a Knihovny Václava Havla.

Uplynul měsíc a jsme tam. Německá vláda pomoc velkým firmám schválila. Teď ji musí jako každý odeslat ke schválení Evropské komisi. České předsednictví v čele s Petrem Fialou čeká obrovská práce na tom, aby německý sólo plán, znamenající rozklad Evropy, zastavila.